Svět nic neví

Normalizacia v byvalom Ceskoslovensku sa roku 1987 zdala byt nekonecna a vsadepritomna. Preto normalizacne filmy uz dodychavali a tocili sa len nenarocne komedie ako Jachyme hod ho do stroje, Marecku podejte mi Pero a zidealizovany vidiek a la Menzelova Vesnicko ma strediskova. Ak sa natocil film o realnych pomeroch vo federacii ako depresivny Prodavac Humoru, film siel hned do trezoru. A tak tu mame dalsi normalizacny film z cesko -nemeckeho pohranicia roku 1938. Jedna sa len o vstup do istej politickej strany, inak sa nedeje nic. Reziser Jiri Svoboda /Zanik Samoty Berhoff/ ma teda nijako nepresvedcil tymto filmom, niektore sceny su nadbytocne a dalsie by potrebovali komplet prepracovat. Ludi ako Brzochudobny /Vsichni Dobri Rodaci, vychodny western Nocni jezdci/ otvorene nemam rad. 50 % (12.05.2015)

Svobodovi hrdinové nikdy nebývají černobílí a tento film jde v tomto smyslu do extrému. Tři kamarádi v předmnichovské době. Vymetají bary a šukají opilé holky a to vše do doby, než je doba politicky rozdělí. V Sudetech se v té době musel každý rozhodnout a i na naše chlapce to dolehlo. Jeden nacista, druhý Žid a třetí ani nevěděl co. A o tom třetím to celé je. Neuvážený sňatek pro peníze, setkání s jinou ženou, která mu změnila život a srážka s nacisty schopnými všeho. Zmatek, strach a touha přežít. Hajlující pohraničí, Němci přebírající moc, prchající Češi ze své vlastní země, násilí....80% (17.09.2013)

,, Teď už patříš k nám. Teď už můžeš všechno! '' ---- Svět nic neví - je takový ke své škodě pozapomenutý film o nástupu nacismu u nás. S Horváthem mladším asi nic jiného neznám snad kromě role ambiciozního Slováka, který po akci v Tatrách nastoupil ke kriminálce s Honzou Zemanem :-). Tady tedy ale hrál velmi přesvědčivě a mrazivě skvěle hrál i Kňažko. Tomáš Jakl je takový floutek, který dělá vše jen pro svůj prospěch. Skoro bych řekl - typický Čecháček. Zprvu se ne zcela orientuje v politických změnách, které sebou rok 1938 přinesl. Je mu vše víceméně jedno, jen když se jakkoliv dostane k nějakým prachům, případně do ženského klína. S partou podobně založených kupánů tráví večery po hospodách, kde občas opijí nějakou dívku s níž si pak celou noc užívají. Nad mladou republikou se však začínají stahovat mračna a nacističtí přisluhovači se objeví nejen ve smíšeném česko-německém městečku, ale i mezi Tomášovými kupány. Když Tomáš následně po jedné z potyček pochopí jaké výhody a jakou sílu nabízí nacismus svým věrným, stane se další hnědou duší ve stádu vrahů, zlodějů a násilníků. Když je však po něm požadována vražda, plně mu dojde čeho se stal součástí. Jenže je již příliš pozdě na záchrannou brzdu. Nastupuje skutečný děs a následně rezignovaná tupá poslušnost... To období strachu i nejistot je ve filmu skvěle ztvárněno. Jeden den visí v pohraničích na náměstích našich měst vlajky s hákenkrajcy aby byly s příchodem našeho mobilizovaného vojska rychle sundavány. S jeho odchodem jsou opět věšeny. To už ale začínají první perzekuce Židů a těch co nahlas odsuzovali nacismus. Již jen z tohoto důvodu je film velkým přínosem a měl by si jej pustit každý, kdo pochybuje o Benešových dekretech. Tam v pohraničí to tenkráte začalo. tam byli první zmrzačení, zastřelení, tam padli první naši četníci... Tento film rozhodně stojí za vidění! 4 náboje do mauseru. * * * * (27.09.2016)

Z filmu si budu pamatovat vyloženě hnusný vizuál, hnusně nesympatického Emila Horvátha a také to, že mě film nebavil ve své režijní stavbě. Jiří Svoboda není Karel Kachyňa, který uměl diváka konejšit při obdobném nástupu nacismu v seriálu "Vlak dětství a naděje". Svoboda zvolil nezvládnutý syrový přístup, kdy před diváka staví protivného Tomáše Jakla, který rád podléhá sukním a není mu cizí ani "kamarádská" výpomoc v nastupujících řadách nacismu. Apropó, ještě se oženil, ovšem kdyby to film opomenul, vůbec nic by se nestalo. První hodinu je Horváth nepříjemný až zlý na svoji mladou ženu Vančíkovou, ovšem (mně) ze záhadných důvodů se chová slušně až vybraně k Vášáryové, k ženě ze seznamovacího inzerátu a současně židovce. A prakticky je fuk, že ji později zabije. Milan Kňažko má celkem ďábelské plány, takže zde máme zlosyna jak vyšitého, akorát ve filmu nic nedává dostatečně dobrý smysl. Chatrné motivace hlavního hrdiny budí pousmání, na Horváthův věčně arogantní výraz si nelze zvyknout a žádná z postav nemá uvěřitelný rozměr. Absolutnímu zlu tehdejší doby je věnován jen okrajový prostor, většinou je na scéně interiér nóbl restaurace, bytu či klábosení za různých meteorologických změn - jednou je hezky, jindy zuří bouřka. Nulová celistvost snímku má za následek nudnou dějovou progresivitu. Něco dramaticky vyhroceného se sloučí do závěrečné půlhodiny. Kola aut se projedou po Vančíkové, Vášáryová sehraje nejtrapnější roli své kariéry, Horváth prozřel pozdě, ačkoliv neprokázal absolutně nic, co by s prozřením a úlevě svědomí mělo souviset, a všichni slovenští herci svorně mluví česky s roztomilým přízvukem a důrazem kladeným na perfektní výslovnost "ř", zvláště Horváth by v tomto směru od Šmoldase sklidil pochvalu. Film je vskutku příšerný, nezáživný až nechtěně směšný, dialogově i obrazově, vyzdvihl bych jen solidní výpravu a jakousi nebývalou snahu o modernější přístup k dané látce, která netradičně koketuje s psychologickým rozměrem. Nepovedený a právem zapomenutý art film. 3/10 (03.08.2020)

Téměř neznámý, téměř psychologický a téměř skvělý film. Nevím zda bylo absence kladných postav měla ukázat "prohnilost prvorepublikové vyšší třídy" nebo je to osobní pesimismus autora předlohy. Občas mi přišlo chování postav trochu nelogické a bezdůvodu, ale některé scény mě uchvátily svou syrovostí. Hm, těžké hodnocení, dávám 4 za zapomenutost snímku. (08.03.2012)