Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (110)

plakát

Dívka z budoucnosti (2011) 

Jako obrovský fanoušek seriálu OA jsem tenhle film bral jako povinnost. Nicméně po jeho shlédnutí chápu, že právě OA přebírá jeho nápady a brousí je k dokonalosti. Pokud bych tato dvě díla viděl v opačném pořadí, tak jsem si jist, že by mě Dívka z budoucnosti velice zaujala a mé hodnocení by bylo minimálně o hvězdu vyšší, avšak proti zmíněnému seriálu je to jen slabý odvar.

plakát

Tři blízcí neznámí (2018) 

Především musím vytknout zbytečně dlouhá stopáž, ke konci už jsem se několikrát díval na časovou osu, kolik že to ještě zbývá. Čistých 60 minut by tomu slušelo více. Na dokument příliš subjektivní a závěry vnucující. I přes tyto výtky jsem se většinu času bavil a příběh je natolik zajímavý, že ani horší zpracování nesrazí hodnocení pod 4*

plakát

Apostle (2018) 

Osobně mám mysteriózní filmy velmi rád, ale většinu z nich spojuje jeden nešvar - absence vysvětlení původu dané záhady. A Apostle bohužel není výjimkou. Mám pocit jakoby to autoři daného tohoto dělali naschvál, aby vzbudili zájem fanoušků o potencionální prequel. Dále bych ještě vytkl nadlidskou fyzickou výdrž některých postav, které jsou schopny celkem normálně fungovat přes mnohačetné bodné rány, postřelení nebo i podříznutý krk...

plakát

Díra (2019) 

Chtěl jsem napsat podrobnější komentář ve smyslu, že celý film jsem se velmi dobře bavil, ale bohužel konec, po kterém zůstalo více otázek než odpovědí, to do značné míry zkazil. Po přečtení ostatních komentářů se detailního rozboru mohu zdržet, neboť vidím, že všichni z filmu mají též tyto pocity. Kdyby byl zakončen tak zajímavě, jako je většina jeho děje, neváhal bych dát 5*. Takto bohužel jen za solidní 4*

plakát

Panorama (2019) 

Dokument o životě zcela obyčejného člověka, který nezažívá žádné velké životní zvraty. Přes takto na první pohled nudný námět se tvůrcům podařilo zpracovat celkem zajímavý snímek, jehož síla tkví především ve schopnosti vykreslit život nižší třídy v ukrajinském hlavním městě. Přestože je hlavní aktér veselý a vtipný člověk, tak se jedná povětšinou o smutný dokument z něhož byla, dle slov režiséra, řada vtipných momentů záměrně vystříhána.

plakát

Poslední návštěva (2019) 

Věřím, že řadě diváků na tomto filmu vadilo jeho pomalé tempo nebo naprostá absence žen. A právě tomu se věnovala následovná diskuse s autory, po jejichž objasnění mi to celé dává větší smysl a hodnotím lépe, než bych hodnotil bez diskuse samotné. Jde o to, že cílem bylo podat arabskou realitu, kde život je opravdu pomalý, konverzace s rodinnými příslušníky je plná nudných klišé a úloha žen ve společenských situacích, které jsou ve filmu ztvárněné, je natolik nízká, že by nebylo realistické je do filmu obsazovat. Nutno dodat, že samotní autoři jsou kritici těchto poměrů a právě absencí žen ve svém filmu se snažili poukázat na do očí bijící nevyrovnanost obou pohlaví, což se jim dle názoru povedlo. Pokud bych film hodnotil jen podle zábavnosti, tak by to nebyla žádná sláva, ale za vyslanou "message" jej hodnotím pozitivně.

plakát

Diego Maradona (2019) 

Shodou náhod se jedná již o druhý snímek o Maradonovi, který jsem měl možnost ve Varech vidět. Prvním bylo povedené road movie Cesta za svatým Diegem. V zásadě nemám mnoho, co bych tomuto dokumentu vytknul. Zpracování bylo chytlavé jak pro mě, jako někoho, kdo je s jeho příběhem celkem detailně seznámen, tak pro laiky, kteří ani netušili o koho se jedná. Informace byly podávány vyváženě, takže byla zdůrazněna jak jeho fotbalová genialita, tak problémová osobnost a drogová závislost. Snad jen stopáž 130 minut byla poněkud přehnaná vzhledem k tomu, že byla prakticky úplně vynechána 90. léta, která také přinesla v Marodonově životě nejeden zajímavý skandál.

plakát

Co uděláš, až svět vzplane? (2018) 

Letos jsem měl na Karlovarském festivalu možnost shlédnout tři dokumenty z nichž tento byl bezesporu nejkontroverznější. Nezpochybňuji obtížnou životní situaci aktérů, ale je těžké se ztotožnit s jejich názorem, že za vším stojí jen jejich rasový původ. Je faktem, že černošská komunita v USA zažívala po drtivou většinu své historie nespravedlivé jednání, ale z filmu mám pocit, že se aktéři pokouší svést své problémy výhradně na barvu kůže. Nestojí za jejich chudobou spíše špatné vzdělaní? (systém financování školství, kdy školy v chudších oblastech mají mnohem nižší příjmy než ty v oblastech bohatých). Drogové problémy? Gangy? Kriminalita? Pochybná výchova?... Jsem přesvědčen, že právě tyto faktory skutečně způsobují špatnou životní situaci, nikoliv fakt, že se jedná o afroameričany. V USA existuje řada bělošských komunit, které jsou na tom velmi podobně a nepochybně i oni si najdou někoho, kdo může za jeho problémy - imigranti, Čína nebo třeba i ti černoši :-) Ještě doplním, že některé scény mi připadaly do jisté míry "staged" a podle scénáře, nicméně na celkové vyznění filmu to vliv nemělo. Pro všechny aktéry jsem měl do značné míry pochopení a celkem jsem jim i fandil, ale Černí panteři se mých sympatií nedočkají. Z mého pohledu nejsou o nic lepší než skinheads, jak je známe u nás - sice to myslí "dobře" pro blaho místních obyvatel, ale ve skutečnosti jsou to především rasisté bez respektu k policii.

plakát

Ďáblův uzel (2013) 

Není nezvyklá situace, kdy film v celém jeho průběhu hodnotím jako průměrný, ale díky posledním deseti minutám, které jsou epické nebo mají nečekaný zvrat své hodnocení navýším. U tohoto filmu bohužel dochází k pravému opaku. Ač se nejedná o nějaké úžasné zpracování či herecké výkony, musím přiznat, že mě příběh skutečně bavil a opravdu jsem s napětím očekával co bude dál. Bohužel závěr mě dosti zklamal a především nasral. Souhlasím s tím, že by film měl vyvolávat emoce a do jisté míry je v pořádku pokud jsou to emoce negativní, jestliže se k nim připojí jisté ohromení ze skvělého závěru. To však není tento případ. Ve finále jsem zůstal pouze mrzutý a nakonec snižuji hodnocení na 3* přestože jsem se většinu filmu bavil na 4*.

plakát

Plameny mé lásky (1949) 

Během promítání jsem si připadal jako Němec sledující Schindlerův seznam, Pianistu či jakýkoli jiný film z prostředí druhé světové války a koncentračního tábora. Jinými slovy - většina mužů jsou je ve filmu vykreslena jako prasata, která si (v lepším případě) žen neváží a v tom horším je využívá jako otrokyně. Po skončení filmu a rozsvícení světel jsem raději koukal do země, nežli na některou z přítomných kamarádek. Na snímku oceňuji především jeho konkrétnost, srozumitelnost a snadnou orientovatelnost, kterou jsem u asijského snímku ze 40. let nečekal.