Chasida

Alejandro González Iňarritu je bezesporu dobrý režisér. Nicméně Babel se mu příliš nevyvedl. 1. Téměř dvě a půl hodiny jsou na povídkový film až příliš. O půl hodiny (nebo raději hodinu) méně a bylo by to mnohem lepší. 2. V podstatě jinačí Amores Perros, které se mi mimochodem líbilo. Opět tři prolnuté povídky, ve kterých jsou ukázány jejich styčné body. Psí lásky mi však přišly svým způsobem provázanější a koherentnější - to bude zřejmě prostředím, ve kterém se odehrávaly. Oproti tomu Babel je Mexiko, Maroko a Japonsko. Mexiko a Maroko mají (i přes mnoho odlišností) svým způsobem něco společného, ale Japonsko? Že by se Iňarritu snažil zapojit kontrast? Ale proč? Aby ukázal nějakou myšlenku? Nemyslím, vždyť jedinou myšlenkou (a to imho dost mělkou) je, že vše závisí na náhodě. 3. Opravdu tam bylo nutno připojovat Japonsko kvůli příhodě s puškou? Nevím, co bylo záměrem - delší stopáž, výlet do Japonska nebo něco jiného - ale pro mě to nevyšlo.

You can't always have what you want aneb další příběh o osudové lásce. A jak už to s osudovou láskou bývá, ani zde to její aktérům nemůže (nebo může?) vyjít. Otázkou zůstává, zda to opravdu vyjít nemohlo nebo zda mohlo, ale kvůli tlaku okolností a společnosti příběh nedospěl ke šťastnému konci. I když já osobně šťastné konce nemusím a Brokeback Mountain mě v tomto směřování mého srdce pouze utvrdila. Jinými slovy - Ang Lee vytvořil zajímavý pohled na praxi dvojího žití, oddělených životů, které se prolínají, ale je příliš těžké je hrát, natož je žít. Velice mě potěšil výkon obou hlavních představitelů, skvělá hudba (!!!), krásná krajina a celé vyznění filmu. Proto čtyři hvězdy. I když jsem sám zvědavý, jestli si Brokeback Mountain podrží toto hodnocení i po dalším shlédnutí. Do té doby můžu pouze říct: Díky Angu!

Zásah. A do černého. No Country for Old Men mě fakt dostalo, od začátku do konce jsem byl zvolna pohlcován. Celkově ve mně zůstal stejný dojem jako po shlédnutí Cesty. Cormac McCarthy a jeho adaptace u mě bodují.

Společenstvo prstenu je filmem, který jsem viděl víckrát než jakýkoliv jiný film. Také to byla moje první VHS, kterou jsem si pořídil. Nyní ho mám i na DVD a proto jsem se po více než dvou letech rozhodl znovu ho shlédnout a porovnat si své pocit, zda se změnily nebo jde stále o jeden z mých nejoblíbenějších filmů. A ... Společenstvo nezklamalo. Peteru Jacksonovi se podařilo natočit kouzelný (a v prvním dílu trilogie i velmi poetický - ne že by další dva díly neměly svou poetiku) pohled do bájné Středozemě. Dílo J. R. R. Tolkiena mám přečteno tam a zase zpátky, ale i navzdory tomu nemám k filmovému zpracování prakticky žádné větší výtky. Není lehké uspokojit skalní fan(atik)oušky a zároveň převést film na plátno. Peter Jackson má v tomhle a mnoha dalších ohledech můj velký obdiv. Svět Středozemě ztvárněný skvělými hereckými výkony + úžasná novozélandská krajina + nádherná hudba = 100%.

Americká krása je především film o předstírání, společenských maskách a rolích a o "nemrtvém" životě. Lidé chodí, jí, spí a v podstatě nežijí. Respektive zdařile předstírají, že žijí. Nakonec ti, kteří se považují a jsou považováni za "divné", jsou jediní, kteří se snaží svůj život alespoň nějak uchopit. Skvělý Kevin Spacey, Annette Bening (její postava mi lezla na nervy, což pravděpodobně měla - mission completed successfully), Thora Birch nebo Wes Bentley. Věřte nebo ne, nahrávky s poletujícím igelitovým pytlíkem mě fakt dostaly.

Příběh o ženě, která se (díky pokroku v klonování) rozhodne porodit svého vlastního přítele, který zahynul při nehodě. Před očima jí pak vyrůstá jeho přesná kopie a ona se zmítá někde mezi mateřskou a mileneckou láskou. Film je to zvláštní, hodně zvláštní. Eva Green je jako vždy skvělá a hraje matku/přítelkyni/milenku velmi přesvědčivě.

Prvních dvacet minut naprosto magicky uchvacujících, poté vynikající přechod do vesmíru naplněného zvuky valčíku. A lodě tam tančí a točí se a vše je naprosto harmonické. A černé scény jsou velmi zdařile zařazené, až mé srdce takřka plesalo. Ještě se budu muset poprat se závěrem, těším se na další shlédnutí.

Mr and Mrs Asshole. Mám velkou slabost jak pro Ewana McGregora, tak (zejména) pro Evu Green, a v Perfect Sense se mi oba velmi zamlouvali. Celkově odtažité vyznění filmu bylo spíše prospěšné vzhledem k lehce apokalyptickému ději. To si takhle dva lidé proplouvají životem. On má výčitky, že nemá výčitky za své asshole chování, a nemůže usnout s někým jiným v posteli. Ona je zklamaná a zdrcená životem, který ji neposkytl ani solidního muže, ani zdravé vaječníky. A jak ztráta smyslů postupuje a nakonec zůstává pouze the perfect sense, oni se více sbližují. Jde o kvalitně udělaný film, ale pro nadprůměrné hodnocení vás musí oslovit. Mě osobně to docela vzalo, proto vysoké hodnocení. Mimochodem také velmi pěkná a atmosféru podtrhující hudba.

Milá romantická záležitost zachycující dětskou lásku už od samých (ne)počátků. Pěkné a netradiční mísení pohledů obou hrdinů. Rozhodně nejde o další předvídatelnou a tuctovou romantickou komedii a to si zaslouží čtyři hvězdy.

Mám rád Shakespeara. Mám rád remaky. Ale tohle jsem nemohl ani dokoukat, vůbec mi to nesedlo...