Boylina

Jako hodně mladá a neznalá jsem si pokaždé, když jsem viděla plakát nebo fotku s Audrey, říkala: "Proboha co všichni mají na té vyzáblé herečce s nemožně krátkou ofinou?" Pak jsem ji viděla prvně ve Snídani u Tiffanyho a všechno jsem pochopila! Tímto se omlouvám za svoji natvrdlost.

Zde se opět ukazuje, co dokáže tupá sílá zmagořeného davu. Ty barevný, přiblblý americký rodinky mě natolik mučily, že jsem myslela, že to nevydržím. Všechny hvězdy jsou jen pro Deppa a pro Winonu.

Alespoň, že se film odehrává v takovým exotickým prostředí, díky tomu jsem polovinu filmu slintala blahem a vydržela některé hloupé scény. Zvláště ty rádoby správné párečky, co procházejí krizí, to jsem chvílemi vůbec nestíhala. Když se zjevil Jean Reno, čekala jsem vyšší laťku a taky propracovanější pointu. To se nepovedlo. Za to pěkný moře jsem dala tři hvězdy, i když je mi jasný, že jsem to dost přehnala. Škoda, mohla to být mnohem větší zábava.

Já jsem si nevšimla, že je Leonardo sladký, spíš mi to příjde jako předsudek kvůli jedné roli v Titanicu, která způsobila davové šílenství mladých puberťaček a automaticky zastínila jeho talent u ostatních lidí. Teď už to naštěstí neplatí, protože Leo s věkem trošku "ztaťkovatěl" a už mu nepadá bloďatý vlas do čela, takže zřejmě nevzbuzuje v lidech tolik emocí. V tomhle filmu ukázal svůj velký talent a zbořil mnoho předsudků a to se mi líbí. Naopak si myslím, že to A. Holland skvěle uchopila a poskládala inspirativní mozaiku o vztahu dvou mistrů s rozpolcenou duší. A vztahy bývají intenzivní, svíravé, zvrácené, bolavé. Kdo se chtěl dozvědět něco o jejich díle, může si přece koupit / půjčit sbírky jejich básní. Kdo chce vědět něco o jejich setkání, vztahu, lásce..ať se podívá na film. Hned na člověka dýchne atmosféra prokletých básníků..spousta Absintu..špinavého prostředí Paříže.. Londýna.. bída.. nouze...inspirace...Je to jedno. Je jen Rimbaud a Verlaine.

Animákům vážně nerozumím. Tak musím pouze primitivně konstatovat, že to bylo vtipný a roztomilý. Mám raději, když se toho ve filmech příliš nenamluví a tohle bylo přesně pro mě. Navíc trocha ekoposelství mi tam vůbec nevadila. Technicky to asi neocením, na to nemám znalosti, každopádně mě to okouzlilo a byla to milá podívaná.

Je to zvláštní podívaná. Asi to ale nedokážu úplně ocenit, protože mě prostředí drsnejch chlápků nijak zvlášt nedělá radost. Vlastně jsem se na to dívala jen kvůli Rourkemu. Ale jinak mi přišlo typicky chlapský - dokud nedostanou infarkt, je jim všechno šumák. Pak začnou hledat ztracený dcery a navazovat známosti. Takže jsem chápala, že jí její znovu-se objevený fotřík hledající soucit doháněl k šílenství. Nicméně mě i to i samozřejmě chvílemi dojalo. A podívala jsem se do zákulisí něčeho, o čem jsem do teď neměla ani páru.

Po shlédnutí jsem nějakou dobu přemýšlela, co bych si z toho tak vzala a přišla jsem na to, že NIC. Kdybych ho nikdy neviděla, vůbec nic by se nestalo. Prázdný film stejně jako hlavní postava, nezanechá žádný pocit, protože není o ničem. Ani Charlize to tentokrát nezachrání. Nemá to žádné kouzlo a nic z toho neplyne.

Já jsem v tom tedy Charlize viděla, hlavně díky jejím očím a když se usmála..Postava Selby měla v jejím životě určitě své kouzlo, nicméně to byl jen takový malý sobeček. Pro mě Aileen zrůda nebyla. Zrůdy byli všichni kolem ní.

Další film hned vedle Líbáš jako bůh, který mě vůbec neoslovil. Jen s tím rozdílem, že jsem u něj tolik netrpěla. Za to jsem se u něj ani nijak zvlášť nebavila. Výborná mi přišla jen jedna scéna s Macháčkem. Mám ráda Elišku Balzarovou, ale její postava a filmové hlášky se mi hnusily. Snaha o americký příběh mi přišela spíš jako Američan z Vysočan..

Neuvěřitelné, co dokáže šestice "týpku" vymyslet za psí kusy. Klobouk dolů. Moc povedené!