Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (409)

plakát

Láska a smrt - Lovkyně (2023) (epizoda) 

Ty kritiky castingu mi přijdou dílem neuvěřitelné, dílem k smíchu, asi je píšou neukojení puberťáci. Chlap po padesátce, vlastně šedesátce už ví, že podobné vztahy vznikají dílem konkrétního okamžiku (jak je v seriálu perfektně ukázáno) a zdaleka nejen mezi manekýny. Pro mne je naopak volba Jesse Plemonse skvělá....

plakát

Láska a smrt (2023) (seriál) 

Nevtáhlo mě to zdaleka tak, jako podobně laděné a formou blízké Sedmilhářky nebo Ostré předměty, ale pořád se jedná o velmi dobře zpracovanou látku "ze skutečného života". Elisabeth Olsen a pár dalších si své role vyloženě vymazlili. Pro někoho, kdo toho nemá tolik nakoukáno, asi zážitek. Poctivě dotažené detaily, jen to poselství, okamžik, něco, kde bych si řekl "WOW" jsem tam moc nenašel. Možná nejzajímavější byla (opět velmi dobře zahraná) postava "amatérského" advokáta. Ale to, že se seriál snažil zůstat nohama na zemi a nikde nešel za hranu na efekt bylo vlastně přínosem. Takže nečekejte nějaký velký thriller, ale příjemně fotografické vystižení reality. A nesouhlasím s občasnou kritikou prý nezáživné první půlky od těch nemocných spěchem, kteří musí mít svou dávku adrenalinu pečlivě nadávkovanou na každých pět minut sledování seriálu, jinak převíjejí dopředu...

plakát

#BringBackAlice (2023) (seriál) 

Svěžím dynamickým stylem natočená detektivka z prostředí dvacetiletých, která nezanudí a nechá se slupnout jako malina. Herecké výkony slušné, hudbu obstarávají zvuky ve stylu Příchozích a podobně, střih svižný, kamera dostatečně vynalézevá.Jen ta poviná úlitba LG hypertrendu mi vadila (opět se mne někdo snaží přesvědčit, že gayů a lesbiček je v současné populaci stejně jako nás ostatních - na rozdíl od jiných filnů/seriálů to alespoň nevypadá, že heteráci vymřeli). Ale seriál se mi tak líbil, že jsem v hodnocení za LG superpozici tentokrát žídné body nesrazil. Celkově seriál v podstatě potvrzuje pravidlo, že zapojení (produkce, dramaturgie) HBO plodí kvalitní seriály i v zemích (zde jde o Polsko), které jsou, pokud na ně mají jenom ty peníze, co mají, kvalitou tak o dvě úrovně vzadu.

plakát

Velká nádhera (2013) 

Je mi pár dní 64 let a krédo hlavního hrdiny "Nemám už dost času na to, abych dělal zbytečnosti" ve mně rezonuje se silou, která mě pomalu, pomalu zabíjí a přitom drží nad vodou. A úvodní magická scéna, kde pomenší Japonec doslova a do písmene zemře krásou, je neopakovatelná....

plakát

The Last of Us (2023) (seriál) 

Bylo to jak na houpačce, tak jak se děj vyvíjel i ve většině scén. Vynikající první dva díly, široce roztažený odpad povinné úlitbě LGBT+ v dílu třetím (dvě myšlenky: 1)to se opravdu, ksakru, každý nový seriál bude tvářit, že jediný normální vztah je mezi dvěma chlapy, popřípadě ženami?) 2)to už jsou, z veké části mladí diváci tak zmanipulovaní, že bod 1) skoro nikomu nevadí ?? - zlatý verbal a jeho komentář tady, jenže to už také nebude žádný mlaďoch - velice pěkně nasnímaná akce v dílu čtvrtém, nádherný další, skvěle zahraný vztahový díl  (nepochopený, neprocítěný a nedoceněný těmi, co při patnácti minutách bez (brutální) akce chytají absťák), přetažená úděsná brutalita dílu, kde se Ellie narodila, kdy jsem toho měl opravdu dost a to jsem viděl leccos (jenže, asi naštěstí, nejsem explicitní brutalitou vychováván odmala) a mezitím podivný (opět) lehce LGBT díl (který šlo nasnímat jinak a bylo by to o dvou normálních holčinách a nezahřívalo by to srdíčko potenciálním lesbám) a opět brutání závěr, kde byla vlastní brutalita (díky za to) natočena hodně střízlivě, ale jeden si klade otázku, kde jsou hranice mezi normálním a šíleným a odpovědí je, že hranice přijatelního se v televizní i filmové tvorbě se prostě posouvají všude pořád dál a dál  a zbývá jen (asi zbytečně) doufat, že je nebude kopírovat skutečný život (když jeden vidí některé komentáře tady, říká si, jak asi bude vypadat života vztahy za třicet let). Velkým plusem seriálu je nádherná post-apokalyptická krajina - tady si tvůrci opravdu mákli a vyhráli, celé je to takové monumentálně krásné, a herecky úžasná je hlavní dvojice, která, spolu se scénářem, úplně vymazala všechny ostatní postavy - Pedro Pascal je výborný a Bella Ramsey je fenomenální (v tom, jak zahrála ženskou roli přesně na pomezí mezi dětstvím a dospělostí a dostala do ní ještě ten prvek předčasného přemoudření). Zkrátka - v seriálu byly chvíle, kdy bych dal bez zaváhájí pět a chvíle, pro které to prostě udělat nemohu.. a hodně se bojím druhé série...

plakát

Trojúhelník smutku (2022) 

Takhle rychle jsem při sledování filmu tam (na vrchol hodnocení), zpátky (do průměru) a zase zpět nahoru ještě neosciloval. První kapitola (dialog o placení večeře) mě až uhranula - takhle úžasně načrtnutou absenci sociální inteligence u mileniála asi hodně dlouho neuvidím. Bohužel jsem si během filmu uvědomil že (pro mne) jde o nejlepší část. Ono to vlastně pokračovalo velice svižně až do večeře, ale přímo opulentně-fyzická demonstrace shnilosti celého bytí těchto lidí byla pro mne přestřelená a účelová. A pak už následoval silný sešup tempa a druhá půlka, kterou jsem se nejvíc těšil, nejen že negradovala, ale ani nic moc nedala (skoro vše se odvyprávělo v té první), když závěrečnou "pointu" jsem trefil po první noci na ostrově (jen jsem si stále víc  víc říkal, že si to ta filipínská hajzlbába celé takhle naplánovala dopředu - a vlastně tuto variantu závěr ani nepopírá). Druhé shlédnutí to ale o jednu hvězdu určitě vytáhlo, protože film pracuje opravdu se "silnými" charaktery, dialog kapitána s prodavačem hoven má svůj půvab a hodně potěšila i nenápadná scénka s podomním obchodníkem na závěr. A samozřejmě i uzavření dějové linky s postaršími anglickými výrobci "přesné techniky". A nejvíc pohladí fakt, že film se určitě neveze se současnou vlnou ultralevicové agitky pro slabší a odlišné, ale velice nenápadně se opírá o archetypy uznávané v době, kdy byl svět ještě normální.

plakát

1899 (2022) (seriál) 

Další zajímavý příklad seriálu, který není v červených číslech jako celek, přestože každá z jeho epizod je :-) Za mne to hlavně v prvních dvou třetinách má perfektní hutnou atmosféru, než se to čím dále, tím více stěhuje tam a zase zpátky (autor scénáře asi v mládí rád hrál počítačové hry, kde bylo hodně teleportů). Ke konci to zbytečně opouští aspoň trochu sevřený tvar, i když chaosu v Dark se to nepřiblíží. Finální vyústění beru jako dobrý můstek k něčemu neobvyklému ve druhé sérii.

plakát

Wednesday (2022) (seriál) 

Ano, vymazlené, zcela ctící ducha Adamsovic rodiny, se skvělou Jenna Ortega, vtipné, ale stále jen lepší tři a půl. Proč? Naštval mne konec, kde humoru a herectví ubylo na úkor akčnosti - vyloženě podlézavá služba těm zoufalcům, kteří jsou v komentářích schopni napsat jen "byla to hrozná nuda". Tak ano, konec byl tak přeplácaný, že to skutečně nuda byla, postavy se zploštily, aby si mohly chaoticky prohazovat charaktery a hlavní padouch vypadal, že sem zabloudil z Pirátů z Karibiku.

plakát

Půlnoční mše (2021) (seriál) 

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe.

plakát

V pasti (2016) (seriál) 

Po osmi dílech. Zajímavé, jak velký prostor má temná severská kriminálka pro to, aby dokázala zase zaujmout něčím novým. Postavy perfektní s kartami dobře rozdanými (vyšetřovatelka mi trošku připomínala tu šikovnou od Coenů z Farga), atmosféra opravdu dokonalá a switch na závěr osmé části je velice nadějný. Moc pěkné!