Polda99

Po zhlédnutí filmu jsem si myslel, jak úžasný zážitek to byl. Samozřejmě nebudu popírat, že jsem všechny Nolanovy myšlenky pochopil, nebo že jsem se vyznal ve všech těch fyzikálních zákonech. O to víc mě ovšem překvapilo, že několik týdnů po zhlédnutí příběh vyšuměl do prázdna a já si skoro nic nepamatuji. I z toho důvodu bohužel nemohu udělit plné hodnocení, přestože v mnoha ohledech by si to Interstellar zasloužil. Ovšem rotující scéna, ve které se Matthew snaží připojit modul k hlavní lodi mi utkví v paměti asi již nadobro a jen kvůli téhle scéně si film velmi rád pustím znovu.

Přestože se jedná o velmi silný příběh, na můj vkus se ve filmu objevuje až příliš násilné citové vydírání, které vás nutí soucítit automaticky s Aljošou a vy si tak toto pouto s poustavou nemůžete vytvořit sami. A jak to tak bývá, pokud jste do něčeho násilně nuceni, nikdy z toho nemůžete mít ten pravý zážitek a proto ani já si nemohl naplno užít smutný příběh vojáka, ale spíše jsem se cítil po zhlédnutí filmu vysílen, jako když vám někdo vypráví svůj příběh jen proto, aby vás za každou cenu rozplakal.

Dlouho jsem přemýšlel, jaký komentář napsat, abych stručně a co nejlépe a nejvystižněji popsal tento film a přitom zbytečně nepopisoval děj nebo neřešil otázku sexuality, poznávání sama sebe či se nerozepisoval o dospívání mládeže, které musí být pro mladého nevidomého gaye obzvlášť těžké a nevyzněl zbytečně pateticky či nadměrně nepoučoval potenciální diváky a tak mi nezbývá než zůstat u první myšlenky, která mě po zhlédnutí filmu napadla a ta zní: " To je tak sladký" :))))

Markéta Lazarová je nepochybně mistrně natočené drama plné skvělých obrazů, zajímavých kompozicí, úžasné hudby, která často poutá víc než samotný film a zdlouhavých poeticky laděných pohybů kamer po zasněžené divoké krajině plné stejně divokých a hrubých postav, jejichž příběh poznáváme. Z tohoto hlediska je Markéta Lazarová právem považována za klasiku československého filmu. Bohužel dvou a půl hodinový film nemůže být založen pouze na kráse obrazu, protože to po určité chvíli začne nudit a stejně tak i Markéta představuje krásu filmařského umění, které občas nudí. Mrzí mě jen, že jsem si nepočkal na projekci do kina, abych si tyto záběry mohl vychutnat na velkém plátně, možná by pak i moje hodnocení bylo o něco vyšší.

Když pominete, že se jedná o film založený na stereotypech a utahující si z rasistických poznámek, tak je to skvělý výběr na večer. Jen škoda, že film postupem negraduje, ale spíše zvolní tempo a vtipu spíše ubývá. Přesto ale rozhodně stojí za zhlédnutí.

Musím ocenit zajímavý nápad dívat se na Godzillu jako zachránce lidstva, ale bohužel samotným nápadem to končí. Kromě této originální vsuvky ve filmu nenacházím nic od běžného thrilleru, kdy režisér ani neumí dostatečně vyvolat napětí a jeho přestřihy působí chvílemi zmateně. Na večerní oddech po náročném dni proč ne, ale upřímně jsem vzhledem k humbuku kolem očekával mnohem víc.

Kde je nějakej vtip? Nevím, co Stallone zamýšlel, ale tentokrát mu to rozhodně nevyšlo. Přeci jen na Expendables nejdeme kvůli akčním bojovým scénám, alespoň nejen kvůli nim. To co dělalo z předchozích dílů výjimečné počiny byl vtip, nadsázka a odkazy na filmy, ve kterých se herci původně proslavili...jenže nyní nic z toho ve filmu nenajdete, nebo alespoń ne v dostatečné míře a bez toho film plný nabušených důchodců prostě nemůže fungovat.

Nevím, jestli jsem někdy vůbec viděl ve filmu lepší a sehranější sestavu herců jako je právě tady a ten, kdo měl na starosti casting by si zasloužil už za nápad dát tyto herce dohromady "Oscara". Není to totiž jenom herecký výkon Meryl Streep a Julie Roberts, ale každý z herců předvádí úžasnou show a já jsem po celou dobu jen vrněl v křesle a užíval si film "už od té první hádky až do té poslední". Přiznám se, že pro tento typ konverzačního dramatu mám slabost, takže nedokážu hodnotit úplně objektivně, rozhodně se ale John Wells trefil do mého vkusu a i když film rozhodně nekončí šťastně, já se stejně jako Julie Roberts na konci lehce usmíval.

Zajímalo by mě, zda hodnotícím vadí film jako takový nebo biblický příběh v něm obsažený. Asi každý zná Noemův příběh, který je plný krutosti, kdy se čestný a hodný Noe dívá a nechává umírat stovky ba tisície lidí, přičemž on sám vyvolený má právo žít dál a být zakladatelm dalšího lidského pokolení. To všechno je ale Bible, takže pokud někomu vadí právě tato nesmyslnost biblického příběhu plného krve a násilí, tak nechápu proč si vybral právě tento film. Když totiž pominu námět příběhu (přiznám se ani mně příliš nevyhovuje), tak film jako takový můžu hodnotit jedině kladně a to nejen kvůli hereckým výkonům, digitálním trikům, pohybům kamery a hudebnímu doprovodu, ale především kvůli nápadům, které Aronofsky do příběhu vkládá (ať už se jedná o zobrazení padlých andělů, ekologická vsuvka na začátku filmu nebo postava nevlastní dcery, která je pro příběh důležitější než vlastní tři synové). Pasáž, kdy Noe vypráví o zkaženosti lidstva a o prvotním hříchu Kaina a násilí, které prosycuje celou společnost, je jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu

Nedovedu si představit, jakým způsobem byl tento film vnímán v době svého vzniku v 70. letech, ale dnes jsem po zhlédnutí byl znechucen jeho socialistickou propagandou a protikapitalistickým varováním. Chápu, že chudoba dělníků bylo a stále v mnoha zemích je ožehavé téma, ale rozdělení postav na hodné dělníky a zlé a prolhané kapitalisty je tak naivní, že snad ani nemůže být myšleno vážně. Jediné, co na filmu vnímám jako pozitivní, je možnost nahlédnout, jakým způsobem lidé vnímali určité problémy své doby. Propříště ale rozhodně sáhnu po něčem jiném...