Ainy

Tak kura tu se kdejaka cypovina rozděluje na časti a dvoudilny film ne? No nic, chapu, že je fuška rozdělit to na polovicu oproti takemu kratkemu Tak ide čas. Nicmeně ja včil ohodnotim prvni čast, bo na druhu mi nězbyva čas, rano musim do rachoty. Hned začatek mě dost znechutil, bo slyšet Pražaky mluvit po našymu je děs. Kupřikladu Martička ... herecky dokonala, ale s Langošem si možu podat ruce. Uši mi to trhalo! Nechapu, jaky měl režiser problem angažovat ostravske herce, keři by mohli mluvit tak, jak jim zobak narost. Co ma Ondřiček proti Ostravakum? Tu sa, dopyče, rodi same talenty! Vadilo mi tu teš použiti někerych ostravskych hlašek, opsanych ze slovnika. Chlupy se mi zježily, bo jsem si hned vybavila Kameňak a modlila se, aby tam na mňa něhuknul Troška zpoza uhla. Jinak zatim tleskam Oskarovi. Z něho roste Pan herec, dufam, že je synek z Ostravy. Jemu to věřim, jako by se tu narodil! Zatim hodnotim *** a pul a uvidim co mi zitra nabidně dvojka. ...................................................................................................................................................................................................... Tak jo, dneska je už zítra a musím uznat, že kdyby nebylo zbytečně obsáhlé rodinné omáčky kolem, ale jen čistě okrajově a kdyby se film věnoval hlavně životu a práci horníků na Jámě Dukla, byla by to možná aj pětihvězda. A s tou ostravštinou chuj s tym. Jakmile se děj ve druhém filmu konečně přehoupl do napínavé části, která popisuje samotnou tragédii, přestala jsem dýchat a ke konci jsem cítila nejen vztek z bezmoci, ale i slzu jsem stlačila. Langoš byl tak skvělý záporák, že bych mu taku jednu liščila po pyščisku, až by brýle sbíral po place! Komančům tehdy prošlo očividně všechno! Očitá svědectví pamětníků je velké plus celého filmu. Z jejich vyprávění tuhne krev.

Hodně silnou stránkou filmu je jeho geniální kytarový doprovod. Hudební motiv tak snadno rozpoznatelný a zanechávající mi spolu se syrovějším dějem z prostředí Divokého Západu emotivní stopu v srdci. Z ušlápnutého, neprůbojného, účetnického ucha se rychlostí warpového pohonu stal štvanec. Johnny byl sám v té době ještě ucho (sexy ucho, pozn. aut.), takže docela slušný výkon. Jako dítě jsem hltala westernovky knižní i filmové a jako maturantka se na Mrtvého muže vydala do kina a byla přikována k sedadlu, protože nic z toho, co jsem do té doby vstřebala, se Mrtvému muži ani vzdáleně nepodobalo. A ani po letech se na tom nic nezměnilo.

Zpočátku jsem si myslela, že to bude nějaký únik mezi schizofrenické pacienty psychiatrické léčebny na nějakém ostrově a trochu jsem váhala, zda pokračovat ve sledování. Nakonec ani tak moc nelituji. Docela příjemné, romantické scifíčko s velepříjemnou hudbou, navozující stav vyslání mysli někam do éteru mezi hvězdy. Netypický příběh díky už zmíněnému hudebnímu doprovodu způsobil mé odevzdání se, relaxaci a soucítění s mimozemskou duší.

Na tom, že se tam mydlí hlava nehlava, osekávají se, neustále se tam mordují, mlátí, drtí, hází po sobě planetami, půlí se, vymršťují se do vesmíru, lámou si vazy, nechají do sebe pouštět žhavá, sluneční plazmata, padají, střílejí a tak podobně, tak někteří rodiče neváhají kvůli svému filmovému uspokojení, které končí po desáté večer, brát s sebou i docela malé, předškolní nezletilce. Těm se bude určitě teď dobře spát. No, vidím, že se proti zlému vesmířanovi postavili snad všichni komiksoví klaďasové, jimiž naše Země disponuje a se kterými se tvůrci nikterak nemazlili! Nechali jim naložit, co se do nic vešlo a ještě víc! Tak co ... jaký bude další díl? Dalo by se tou rukavicí, posetou nebeskými kameny, zase tak hezky zatočit, jako v případě toho se zlatým šutrem na čele?

Hudba nebude tak úplně od Gustava. Nevím jak jiné, ale skladbu Ecstasy of Gold pana Božsky Geniálního jsem slyšela v býčí aréně docela zřetelně. Animace ve formě dřevěných panáčků mi příliš nevyhovovala, i když musím uznat, že působila originálně a provedena byla precizně. Příběhově se mi ale film moc líbil. Je naplněn láskou, smíchem, množstvím vtipných hlášek, hudbou a dobrodružstvím. Hlavně ta Země vzpomínek se moc povedla.

Bylo pro mě velmi příjemné vidět dva známé hrdiny akčních velkofilmů zahrát si komediální role v této tak trochu hororové pohádce. A ikdyž si myslím, že Grimmové nebyli žádní taškáři či zábavní komici, přesto ztvárnili postavy skutečných bratrů, sběratelů pohádek a mytologických pověstí opravdu mile. Líbí se mi i nápad situovat oba do svých vlastních příběhů, které po celý svůj život sbírali, dokumentovali a v tištěné formě pak předali dalším generacím. S citem a s humorem podané si tohle dobrodružství pozornost zaslouží.

Zřejmě to jakási satira bude. Není možné, aby se mi ten děj zdál tak stupidní, jelikož jistou dávku nadsázky jsem v něm cítila i já. Podobnost s fanatickou fašistickou stranou asi taky náhodná nebyla. Ono vždycky, když se lidstvo někam sere, tak to mají místní spočtené. Předlohu neznám, ale film mě nezaujal natolik, abych nad ním vyždímala své slinné žlázy a blahem tišila rozechvělé srdce. Kromě toho, že film hýřil bohatou brutalitou různých forem, jsem třeba i zírala, jak dokážou krásně hořet vesmírné lodě ve vzduchoprázdnu nebo jak se dá bez následků rozdýchat laserem prostřelená hlava. Podruhé už to vidět nemusím. :-)

I když jsou tu potoky krve, únosy a masakrování obyvatel městečka neznámým a nebezpečným hmyzomimozemšťanem, tak to přesto vidím jako naprosto perfektní zpracování hororového tématu pro puberťáky. Nic přehnaného, vše je ve výborné rovnováze. Jinde jsem háklivá na přechytračené dětské hrdiny, před kterými by zřejmě do prachu poklekl i sám král Šalamoun, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hlavní protagonisté se s tím poprali úspěšně a se ctí. Milé, zábavné i strašidelné zároveň.

Já bych ani netušila, že nějaká reality šou o životě Štikových a Koktových existuje. Díky svému oblíbenému uživateli, se kterým musím názorově souhlasit, ale už ne tak hodnocením, se mi normálně otevřely obzory! Jsem si jistá, že si tento druh "zábavy" svého diváka najde, bohužel. Tady bychom vůbec neměli hodnotit práci televizního štábu, ale odpady házet na hlavu toho, kdo s tímto nápadem přišel. Jsem si jistá, že se celý štáb musel po každém natáčení nejméně dvakrát vyzvracet a každý z nich má již svého psychiatra! Musím souhlasit, že je většina natočeného materiálu opravdu k smíchu. V žádném případě ne k pobavenému smíchu, ale ke smíchu z trapnosti a z pocitu, že opravdu existují lidé, nýmandi, kteří pro své zviditelnění, jsou schopni skutečně obětovat všechno. Když to shrnu, tak si Pepa Kokta v minulosti Gábinu Partyšovou stoprocentně nezasloužil. Je to neuvěřitelný buran, neváhající před kamerami fyzicky napadat a titulovat vulgaritami ženu, ať už je to sebevětší piča a to Monika není. Je totiž od narození tuplovaná piča, ale je to žena a to jako fakt ne! Hloupá nána Šarlot nabrnknuvší si ještě hloupějšího íkváče se sice moc nevyjadřuje a asi ví proč, stačí, když se národ dozvěděl, že Ludvík XIV. byl nejvýznamnějším českým panovníkem. No a Ornela se sice snaží tvářit, že je cool a nad věcí a všichni jsou magoři, jen já mluvím pravdu, přitom kvůli natáčení opustila výšku, je schopná se s manželem dohadovat a skákat mu do řeči přesně jako její matka jí. Nikomu například nevadí, že se před malým chlapcem vzájemně urážejí, pro sprosté slovo nejde nikdo z nich daleko, v jednom kuse po sobě ječí (hlavně teda psychopatka Monika), mlátí se a malý pláče ... Ornela si ale naivně myslí, že to malý nevnímá ... co na tohle říct. Trapná žumpa televizního vysílání, dno odporného lidského sajrajtu, ubohost, nevkus všeho, co jsem kdy viděla, psychopati bez studu a bez obalu předvádí, kam až sahá touha zvrácené zábavy za peníze.

Je pár výjimečných filmů z německé produkce, které stojí zato, ale většina z nich stojí za nic. Mám pocit, že jim hlavně hraní moc nejde. Vidím to jako tvrdé, strojené a pro mé oko nelibé. Baví mě ovšem některé zdejší komentáře. Jedna nadává, jakou to pan Andersen napsal nevkusnou, hloupostí sršící, nudnou pohádku a aniž by aspoň náznakem tušila, kdo ji napsal, viní za to německou menšinu! A další žasne nad tím, jak je hned od začátku jasná pointa ... no, přátelé, díky, že jste mi prodloužili život. Tak jsem se nenasmála už dlouho!