pipapa

Pokud umělec prodělal těžkou nemoc, která mu vysála mnoho sil a není divu, že právě proto trpí i tvůrčí krizí, neměl by tuto "tvůrčí krizi" znásilńovat tím, že se ji za každou cenu snaží zviditelnit. Co z takového násilného pokusu, a navíc od mistra, který i když je zdravý a nemá tvůrčí krizi, ulétá často (mimo mísu) na té jeho věčné a neodbytné "analýze ženské duše", je nasnadě: např. se vezmou dvě herečky, jedna bývalá a druhá současná mistrova partnerka v reálu (tzn. mistr zná dokonale jejich duše!), ta první odmítne mluvit (to je přece velmi zajímavé, novátorské, niterné a navíc netřeba scénáře - stačí úsměvy, grimasy, změna polohy apod.) a ta druhá mele a mele o všedních banalitách a nesmyslech, až z těch všech jejích plků nakonec zbyde jen bla-bla-bla. Nakonec obě prolnou do jedné "persony" - že by podle mistra měly v konečném efektu všechny ženy stejnou rozervanou a složitou duši? To celé opět podáno formou, na kterou má Bergman patent=NUDA, rozkládající diváka na atomy! ...Samozřejmě opět velké umění kosmických rozměrů - ale jedině pro mentály a papouškovače, at´ už ty oficální(=filmové"odborníky") nebo ty neoficiální (=diváky-"odborníky"). ...Kolikrát (např. za rok) si tito "odborníci" takovýhle "poklad světového kina" pustí, by bylo jistě zajímavé vědět, ale myslím, že si to dokážeme správně domyslet. ...Já osobně tedy nemíním utonout v tom přehlubokém bahně Bergmanových ženských duší!

Kouzlo romantiky a dobrodružství tady už bohužel úplně vyšumělo. Mně z toho zbyla jen uřvaná (německý dabing) a plytká mayovka.

Felix v jediné své hlavní roli, v roli nevrlého stárnoucího svůdce - ale raději ho mám v těch mnoha menších "vrlejších" rolích. Bývalý manžel mé vzdálené tety, herečky Libuše Sobotové, se kterou jsem se několikrát setkala na různých rodinných oslavách, když jsem byla velice malá a ona už postarší dáma. Příbuzenstvo jí jmenovalo Liba. Zde v biografii Felixe le Breux je mylně uvedena pod příjmením Sobotková.

Propagace západní dekadence a ke všemu projektovaná obrazy naprosto ireálního, doslova patologického chování mladých dívek rozhodně do socialistického kina/kultury nepatří a jako zcela nevhodný příklad, zejména pro mládež, skončilo tohle "veledílo" právem v trezoru! Zbytečný film, z kterého čiší neúcta ke všemu a ke všem, obdiv k falešné "svobodě" západního typu, ale i jakýsi podivný feministický zápach. Že Chytilová uměla/používala velmi osobitý, zajímavý až geniální filmový jazyk je bez debaty, ale její "kritický pohled" na věc/svět (=obsah jejích filmů) očima feministické pacientky psychiatrie je naopak velmi laciný, chorobně subjektivní.

Jako nenáročná oddechovka/westernová pohádka v opět přepychovém klasickém dyzajnu jako celá série je i tahle mayovka skvělá, a to i přes těch několik do očí bijících mínusů. Nedostižná klasika, o které se současným "filmmejkerům" může jenom zdát!

První pokus nevyšel a film jsem odložila k ledu. Poté co jsem zkoukla pár produktů současného kina a zjistila, že je to totální ztráta času, jsem si pustila "Old Firehanda" znovu - a znovu a znovu a film jsem si velmi oblíbila jako příjemnou oddechovku, která ve srovnání se současným kino-lejnem už také nabírá status klasiky...Rod Cameron je sympatický a v roli Old Firehanda mi sedí. V témže roce (1966) si zahrál i v jedné epizodě mega-seriálu Bonanza, kde jsem ho nedávno viděla a kde se mi také moc líbil.

Felliniho opuletní a bizarní mišmaš o problémech běžného života - zde mužská nevěra, psychická traumata podváděné manželky a její nelehké smíření a vyrovnání se s tímto faktem. Technicky/vizuálně naprosto dokonalé dílo, to se musí tomuto až nehorázně přeceńovanému mistrovi přiznat. Veškerá snaha ale nakonec vyšumí do prázdna, neb kromě opulentnosti v podobě šminek, šatových kreací a často až bizarních scenérií film nenabízí nic jiného. Felliniho erotika je příliš sofistikovaná, tj. veškerá žádná, a daleko za poměrně explicitní, ale stále vysoce uměleckou erotikou Pasoliniho. Mužské publikum si zde určitě najde nějaký ten pěkný kousek "masa", ženské publikum se musíme oproti tomu spokojit s bandou starých dědků. Mistr sice prý zbožńoval ženy, ale ženy-divačky úplně opomíjel, těm vlastně nikdy nic pořádného nenabídl. Masina dobře kontrastuje se svým velice výstředním ženským okolím, ale jinak mi tady vůbec nesedí. Konec filmu je na celý ten více než dvouhodinový humbuk poněkud nemastný,neslaný. Film se řadí víceméně do kategorie "jednou-a-nikdy-více". Caterina Boratto (zde Giuliettina matka) dostala o deset let později svoji nejkontroverznější, ale zároveń nádhernou roli v Pasoliniho politicky nekompromisním snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy jako signora Castelli, jedna ze tří lehkých dam - vypravěček.

Pro děti? Snad. Pro dospělé s normálně fungujícím mozkem? Určitě ne!...Stupidní rádobykomedie s ošklivým, herecky protivným a nezáživným Belmondem s přilepenou "patkou" a la końský ocas. Humor té nejnižší úrovně, zápletka  pro imbecily, děj = veškerý žádný. Pěkné exteriéry nemohly tenhle kýč zachránit. Repete? Ani náhodou, jen přes mojí mrtvolu!

Klasická oddechovka, se kterou současný filmový hnůj nelze vůbec srovnávat. Při jakém "umění" relaxují ti, co tady dávají "odpad" a melou nesmysly?! To bych se zasmála, ale ještě spíše bych si zaplakala...Stewart Granger sice nezapře nafoukaného a protivného frajera, ale herecky je naprosto profesionální, perfektní.

Filmová břečka, která mě míjela tehdy a míjí mě i dnes, nostalgie se tak nekoná. Delona jsem nikdy nemusela a nemusím.  Hodnotit filmy z nostalgie je dosti zcestné, ale dá se to pochopit.