Tuxedo

Nebýt pomalého začátku, bylo by to dokonalé.

Po prvním V zajetí démonů nejlepší film z této "série", který s originálem sdílí jeho největší přednosti: sympatické dívčí postavy, mistrovská kamera a pomalé nabírání na intenzitě duchařských projevů. Je až s podivem, že to pravidelné střídání scén klidný den/strašidelná noc není po čase repetitivní, každá noční procházka je vždy něčím trochu jiná a nezapomíná se ani na vedlejší figury, které tak za těmi hlavními nepokulhávají tolik, co obvykle. Rovněž lekaček není tolik (a většina je jich působivá), z úliteb žánru zde najdeme snad jen retardovanější chování postav, které ne a ne si přiznat, že je něco v nepořádku, a slabší úplný závěr. Strašidelné finále funguje, ale ve snaze co nejvíce přitápět pod kotlem se kašle na dříve nastolená pravidla.

První dvě hodiny jsou nejkomplexnějším zachycením Vietnamu tehdejší doby, jaké jsem měl možnost vidět a o to více je škoda, že to ta poslední třetinka o bod snižuje.

Rychlé vržení do děje filmu, který příjemně šlape a při jehož sledování si ani příliš nevzpomenete na Murrayho s Cruisem. Za malý peníz docela hodně muziky, jen ty hlavní postavy by mohly být o něco výraznější a jejich hašteření by se nemuselo každých pět minut slovo od slova opakovat (nesouvisí se zápletkou filmu).

Mírné zklamání. Slibný námět byl rozvinut v nejistý výsledek, občas bolestně balancující na hranici hororu, dramatu, dětského filmu a komedie. Jako kdyby tvůrce měl v plánu dva filmy (chytrý a nedětský rodinný film ve stylu Most do země Terabithia a neakční upířinu sázející spíše na postavy a reálie švédských sídlišť), ale peníze měl jen na jeden. Atmosféru film má, bohužel jej shazují ony komické výstupy a nevěrohodně napsané charaktery, výsledný dojem tak zvedá především sympatické úvodní dětské duo a s láskou fanouška 70s italských hororů zpracované gore efekty. (43. MFF KV - 4.7.08)

Forma prvotřídní (vtahující 3D v kombinaci s fotorealistickým prostředím, prozkoumáváním komplexně rozvrženého světa včetně vlastního ekosystému, rasy, jejího jazyka atd. a dokonalým performance capture v čele s interakcí s výše zmíněným), ostatní „jen“ velmi velmi dobré. Avatar je bezesporu nejlepším blockbusterem posledních let a i přes řadu následujících výtek se nedá mluvit ani o pověstném naplnění půle cesty. Na to má Cameron coby režisér až příliš vše pevně v ruce a jednotlivé propriety, archetypy či jejich svázání a vzájemná gradace jsou od těch nejmenších detailů seskládány vskutku jaksepatří učebnicově. Pro příklad postačí finální bitva, která se přesně dle regulí a žádostivého očekávání diváka přenese z širšího měřítka do vyhroceného osobního souboje s proměnlivou převahou mezi odhodlaným hrdinou, který musí ochránit svou milou i sám sebe a stále více rozzuřeným a zakrváceným záporákem, který jde velmi těžko k zemi. Stoprocentně neředěného drajvu bohužel Avatar za celé dva a půl hodiny nedosáhne ani jednou. Výše jmenovaným totiž Cameronův perfekcionismus končí a nakolik je vše ostatní odvedeno s absolutní odevzdaností, natolik scénář, jeho postavy a vztahy mezi nimi působí vzhledem k nadhozenému přinejmenším nedotaženě. Témata, přímo žadonící o rozpracování (přerod bezduchého mariňáka v krásou osvícenou bytost, pro kterou mise přestává být misí, ale ta už se nemilosrdně hlásí o slovo a s tím spojená narůstající krize identity, přehodnocování priorit a nezvratnost rozhodnutí, hrdinova minulost, zamilovanost a vztah s jeho nově nalezeným mentorem atd. atd.), jsou zregulována na minimum, čímž výrazně trpí mj. emocionální dopad a výjimečný casting (ústřední trio je vskutku znamenitě obsazené), který mohl s lepším scénářem zanechat podstatně silnější dojem. Jako i zbytek filmu, který tak má do události desetiletí a revoluce přeci jen daleko. P.S. Dojem z Hornerovy hudby rovněž rozpolcený – na jednu stranu slabý ústřední motiv a variace té nejotřepanější blockbusterové rutiny, na druhou pár originálních a dovedně vystupňovaných kousků, výrazně napomáhajících emocionálnímu podbarvení (Jake´s First Flight, War).

Seriál, který se spoléhá výhradně na své téma, méně už na jeho zpracování. Postavy jsou nezajímavé a zvraty působí spíš vtipně než hrozivě. Animace také není nijak světoborná. Naštěstí je před každým dílem opravdu povedená znělka a tak máte na co se těšit do dalších dílů ;o) 5/10 (AkiCon 07)

Chyby se ukazují hlavně v přímém porovnání s jedničkou. O lásce k show a přátelům se tu už jen mluví, ale divák ji necítí. Závěr, kde postavy deklamují získaná morální poselství, je i na rodinný film trochu moc (čekal jsem, že to alespoň Tina Fey svým verdiktem shodí, ale po komedii tu není ani stopy). Je zvláštní, jak si pokračování samo ze sebe na začátku utahuje, aby pak otrocky naplnilo všechna sequelová klišé a skutečně se stalo tou nastavovanou kaší, které se Muppets Most Wanted zprvu vysmívalo. Zbylé hlavní postavy z jedničky jsou odstaveny na vedlejší kolej, děj je rozdrobený (těžko říct, kdo je hlavní postavou, je zde hned několik záporáků, přičemž Gervais do své role vůbec nepasuje) a vtípky už nejsou tak ambiciózní. Několik slušných se najde, ale na téměř dvouhodinovou stopáž je to málo.

Pověst ceněný snímek bohužel předchází, především v hereckých výkonech a celkové gradaci je ještě na čem pracovat. (44. MFF KV - 3.7.08)

Ukázkový případ jak natočit dobrý slasher za málo peněz.