Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (4 078)

plakát

Benedetta (2021) 

Ale jo, je to stále klasicky divácky žánrový, podvratný Verhoeven, který se nerozpakuje prvoplánově šokovat a znechutit (erotikou, krví, církevním oportunismem), zatímco hned pod slupkou schovává promyšlenou provokaci a nejednoznačnost (byla Benedetta světice s vizemi od boha, nemocná schizofrenička, zvrácená vypočítavá mrcha – anebo od každého kousek?). Leckdy už zachází za hranu, ale mne jeho nepodbízivé u(vědo)mění a nekonvenčnost hladící proti srsti prostě baví.

plakát

Tři kroky od sebe (2019) 

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu.

plakát

Rust Creek (2018) 

Proklamovaná "survival" naháněčka poraněné dívky po podzimním lese skončila dřív, než začala (přitom odstartovala pár minut po úvodních titulcích), ale ještěže tak, protože těch hovadin, co za tu chvíli předvedla, to se nedá slušně komentovat. Pak se celkem srovnala aspoň průměrnou "buranskou" krimi zápletkou a schovávání s vařičem drog mělo své momenty (hlavní hrdinka byla vlastně fajn – a také jako jediná schopná něco uhrát), ovšem vyvražďovací závěr to zase celé zkopal. Ono když režisérka zoufale nezvládá thriller ani (pseudo)akci, máte u žánrového kousku problém.

plakát

Trestní zákon (1988) 

Možná by nevadilo, že scénář zpracovává skrz naskrz modelovou situaci (samolibý obhájce vyseká od soudu samolibého psychopata, který nejenom začne obratem znovu vraždit, ale ještě si s právníkem, ve kterém se hne svědomí, hraje (na kamarády)), jen že to dělá nezáživně, polopaticky, thrillerově povrchně. Nevěřil jsem natupírovanému Garymu Oldmanovi otočku o 180° ani jeho rozpolcenost mezi právem a spravedlností a zlovolně zírající Kevin Bacon vypadal spíš než hrozivě jako politováníhodný ubožák (jímž ve výsledku byl, viz jeho za vlasy přitažená traumatická motivace).

plakát

Zataženo, občas trakaře (2009) 

Na svůj "gastronomicky" ulítlý námět má tato ztřeštěná animovaná groteska až nečekaně soustředěný (byť dětsky jednoduchý) děj a epické katastrofické měřítko. Samozřejmě jí hlavně jde o neustávající průtrž všemožných vtípků, narážek a parodických odkazů. Kromě (ne)chutného jídla tu z oblak prší jeden střelený nápad za druhým.

plakát

Roma (2018) 

Fascinující, nakolik dokáže vtáhnout více než 2hodinové, niterné, okázale nedramatické pozorování práce a života obyčejné mexické služky. Může za to samozřejmě mistrovská realizace Alfonsa Cuaróna, plynule (z boku v předlouhých "kolejnicových" jízdách) zachycující jak její vnitřní strasti (těhotenství), tak rozvrat manželství jejích zaměstnavatelů i revoluční společenské události (tady mi trochu vadilo, že kvůli nulové angažovanosti protagonistů nebyly pro neznalého byť jen minimálně zasazené do kontextu). Ovšem podobně jako v Potomcích lidí mi chvílemi přišla perfekcionisticky vycizelovaná filmařská řeč až zcizujícně manýristická (viz "stoicky" tragický porod).

plakát

Jánošík - Pravdivá historie (2009) 

Ať se na mě bratia Slováci nezlobí, ale tohle má být národní hrdina? V zkratkovitě roztříštěné báchorce se dá valach po vojně na zbojničinu (protože je to prý dobré řemeslo) a z plezíru přepadává nechráněné povozy boháčů. Pravda, něco z lupu též rozdá chudým. Za dva roky jeden z bandy zradí (ostatní ani nepoznáme jménem, natož osobností – to platí i pro titulního holobrádka), zrovna když se zamiluje do děvčice, co tak nějak proplouvá kolem. Výprava a krajina nevypadají věru zle, zato akce s roztřesenou kamerou připomíná spíš amatérskou inscenaci; drama, emoce, psychologie, dějový oblouk absentují úplně. Hrozně moc jsem se nudil.

plakát

Eternals (2021) 

Myslím, že tenhle trochu jiný marvelovský tón rozhodně nezněl falešně. Skvělá práce s prokreslenými, bez výjimky zajímavými a (jako vždy!) bezvadně obsazenými postavami (a že jich bylo) dala každé místo a prostor v příběhu… i v dějinách. Možná se celá komplikovaná, morálně nejednoznačná "rodinná historie" brala až příliš melodramaticky vážně, přestože typické vtipkování ji vkusně odlehčovalo (a vůbec nerušilo), poutavé diskuse mezi charaktery pak ani nelákaly k akci, která když přišla, neurazila (naopak ta finální naplno se dost povedla). Já se určitě těším, až se Eternals vrátí… [Kino Cinestar Anděl]

plakát

Star Trek VII: Generace (1994) 

Při setkání legendárních kapitánů srdce trekkieho zaplesá, ovšem zároveň je mu podřízena celá zápletka (a ve finále i logika a fyzika), která tak neskrývá nic moc dalšího v rukávu (kromě slušného padoucha a trikově působivého ztroskotání Enterprise). Vzhledem k televizní režii 'Generace' připomínají spíše rozšířenou epizodu s váznoucím tempem, nevalnou akcí (srandovní salta mortale na můstku při zásazích lodi) a komorní fackovanou na závěr. Pořád ale kvalitní epizodu. 7/10

plakát

Black and Blue (2019) 

Slušně rozehraný policejní thriller, v němž se poctivá novicka u sboru stává štvanou zvěří, protože natočila své zkorumpované kolegy při činu (vraždě). Navíc ve vyloučeném prostředí zločinem prolezlého ghetta, kde už "modří" raději ani nezasahují – všichni jsou proti nim. Ta bezmoc z toho, že zde nenajdete nikoho, kdo by (vám) chtěl pomoct, se zadírá dost nepříjemně. Akční rozřešení už ji ale tolik neakcentuje a bohužel tendenčně přidává třetí barvu, na které do té doby nezáleželo.