VanTom

Vcelku zábavný dokument se nezabývá pouze mladým Arnoldem (v tomto úspěšném období samolibým provokujícím machýrkem) na cestě k zisku 6. titulu Mr. Olympia (1975), ale představuje i některé jeho rivaly. Do hloubky nebrousí, jde spíš o zviditelnění kulturistiky jako "soutěžního sportu". Jj, jsou (byli) to všichni pořádný korby s dokonale napumpovanými železnými svaly, cílevědomě makající v posilovně dnem i nocí… taky tomu jejich světonázory odpovídaly. :-)

Děsil jsem se, že budu nucen prožívat školní vztahy / pařby dvou "emo-tvajlajt-goth" rozjívených puberťaček, a počátek mi dával za pravdu. Jenže jejich rodinné starosti s nezaměstnanou matkou-alkoholičkou, plus jejím dalším (kolikátým už?) agresivním přítelem, se ukázaly přízemně reálné a obyčejné dospívající dívky se je rozhodly řešit nejradikálnějším způsobem. Přistupovaly k tomu tedy jako k neškodné hře, o to víc skutek za(m)razil. Lepší 3*.

Tři mladí "psychiatričtí pacienti" (Touretteův syndrom, obsedantně kompulzivní porucha, anorexie) utíkají z léčebny, směr k moři. Originální (protože německou předlohu jsem neviděl) romanticko-komediální road movie se v temných diagnózách sympatických outsiderů příliš nevrtá a do kontaktu / konfliktu s obyčejnými lidmi je skoro nenutí, spíše s (dramatickým) vtipem oceňuje maličké krůčky z osidel nemocí, znamenající pro ně velká vítězství.

Příběhově o něco překombinovanější, ale zase semknutější pokračování zamířilo více k policejnímu dobrodružství a méně ke groteskové komedii (kterou zastupovala snad jen brilantní schovávací "škatulata" v apartmánu roztomilé Maggie Cheung a bandička tupých pirátů). Jinak se jednalo o veskrze klasickou "chanovku" s neustálým přísunem jedinečných kaskadérských bitek, využívajících vše v okolí (legendární rozkousání pálivých papriček). Pro mě lepší než jednička.

Minisérie Inhumanů na omezeném prostoru 8 epizod nerozehrála (nemohla) nějaké extrakomplexní drama, ale rebelii v Attilanu (skrytém městě na Měsíci) a rozprášení vládnoucí královské rodiny do všech koutů Havaje (jako výchozí bod zápletky) přiblížila v IMAXovém pilotu dobře. Poznávání Země / lidí, shledávání a sbírání sil na převzetí moci nemělo párkrát daleko do bezradné nudy (pobíhání v džungli s náhodnými střety), ovšem jistě jej od ní oddělovalo charisma (anebo spíš výborně napsané charakteristiky, holt za ty roky vydávání komiksů bylo odkud čerpat) barevných postaviček. A stále se drželo v normě svižného spotřebního komiksového béčka, v němž se penězi sice viditelně neplýtvalo, i tak mu triky - masky - kostýmy - kulisy bez výhrad dostačovaly. Nechápu ten vzedmutý hate, nevidím příliš odlišností od oblíbeného Arrowverse na CW.

Kvalitní policajtsko-kriminální drama svou pozornost férově rozděluje oběma skrytým "krysám" a jejich diametrálně odlišným (kariérním i osobním) cestám. V zájmu efektnosti nechá sem tam logiku krvácet (více s blížícími se finálními zvraty), ale z řemeslné či herecké stránky se mu mnoho vytknout nedá.

Snad udrží pozornost aspoň těch nejmenších princezniček. Já už se ke konci nebavil, jelikož příjemné parodické vtípky v dějové prázdnotě ubývaly a akční skopičinky využívaly LEGO principy jen sporadicky.

Skvělá Charlize Theron se probíjí retrospektivními deseti dny špiónského komplotu, jemuž jeho ambicióznost obsáhnout společenskou náladu pádu berlínské zdi, překombinovanost a snad 3 twistové konce podtrhávají nohy. Z přímočaré komiksové "bondovky" tak činí sice stylového a s gustem i perfektní "socialistickou" výpravou natočeného, ale přeci jen vrávorajícího astmatika, jehož do výšin nakopne pouze famózní fyzická rvačka plus automobilová honička na zdánlivě jeden cca 13minutový záběr.

Greengrassův dynamický pseudodokumentární styl perfektně sedí k rekonstrukci událostí z 11. září 2001. Počáteční zmatek z protichůdných střípků informací v různých dispečerských centrech (civilních i vojenských - armáda z něho vychází nejhůř, ta vůbec netušila, která bije) se postupně soustředí na dramatizaci dění z paluby 4. letadla, United 93. Mistrovské budování až nesnesitelného napětí podtrhuje dojem, že takhle se to celé doopravdy mohlo odehrát.

Neobvyklý námět zaujal a objevování souvislostí (i sebe sama) v první hodince se mi líbilo. Obracení očí v sloup dostalo prostor až při vyhrocené "domácí" psychoanalýze maloměšťáckého přízemního života („Ty se nenávidíš“) či vyjevení žákovského traumatu jako příčiny spojení. Finální konfrontace pak na jednu stranu potěšila svou "reverzní" logikou, na druhou stranu byla prostě pitomá, laciná a nesmyslná (Korejci opakovaně demolované město/centrum/čtvrť neevakuují?!). Proto přesně nerozhodně mezi 2-3*.