VanTom

"Chránit a sloužit" natěšený zelenáč brzy zjišťuje, že vysněnou práci (nebo aspoň stanici, kam byl přidělen) prolézají korupce, rasismus, šovinismus, protekcionismus. Solidní policejní a soudní krimi drama se může opřít o dobře napsané postavy i ne-úplně-černobílý příběh, byť pár vodítek po cestě ztratí a vyzní tak nějak neúderně do ztracena. Lepší 3*.

Tentokrát se 'Domek z karet' skládal pomaleji, možná proto, že komplikované machinace s volebním systémem pro mě nebyly zrovna srozumitelné (myslím víc než obvykle :-)). Pak už se najelo do starých dobrých, prohnilých politicko-korupčních kolejí, v nichž mrtvol (poněkud pochybně) přibývalo, Underwoodovi u moci si servítky nebrali. No a jelikož se vzhledem k obviněním v reálném světě stává pátá sezóna Spaceyho (hereckou i kariérní?) labutí písní, velice lákavé rozestavení figurek (Claire vs. Frank) ze závěru bohužel padá. :-(

Syrové drama z britského kriminálu nedostatečně zvýrazňuje svá hlavní témata (nekontrola vzteku, vztah otce a syna), která pak tolik nevyznějí. Připočteme-li k tomu jen načrtnuté, vlastně neznámé postavy (přičemž titulní nezvladatelně agresivní mladík by po většinu času zasloužil hlavně pořádně namlátit… i když by se tím nic nezměnilo), přes autenticitu místa tak snímek nedostává svým intencím.

Nový, vyloženě "rockyovský" příběh Bleska McQueena se rozjížděl skřípavě a dlouho se zdálo, že nemá co nabídnout. Zábavný trénink velezkušeného matadora (aby stačil nastupujícímu dravému, lehce arogantnímu mládí, které zná jen supermoderní techniku, zatímco on spoléhá na starou dobrou "špinavou" přírodu) a celkem nečekané vyústění, kdy se dosud vedlejší postava stává středobodem a přebírá štafetový kolík, ho však dobře promázly a ospravedlnily jeho vznik.

Variace na 'Pařby v (dosaďte)' se svůj vzor pokouší trumfnout ještě šílenějšími a absurdnějšími situacemi, do nichž celkem sympatické týpky / kaliče (zkrátka tři "nedospělé" třicátníky po zbabrané svatbě jednoho z nich) v Mexiku dostává. Problém nemám s jejich hysterickou přepáleností, ale s tím, že až na pár případů nejsou zrovna k popukání.

Pokorný hold klasickému Star Treku se navrací k jeho samotné podstatě a možná člověku několik dílů dochází, že se ji nesnaží "módně" shazovat ani vytlemeně parodovat, ale opravdu obléká podobný kabát a kráčí v povědomých šlépějích - jen s úsměvným, znalým pomrkáváním. Posádku unijní průzkumné lodi USS Orville proto tvoří normální (s)prostí lidé (mimozemšťané), kteří pro nemístnou hlášku / sexuální narážku, kanadský žertík či sklenku alkoholu nejdou daleko - ovšem ve výrazně umírněnějším podání, než bych od MacFarlaneho čekal. Navíc mnohým epizodám nechybí myšlenka a (stejně jako "předloha") nakusují závažná společenská, kulturní či náboženská témata. Přesto musím podotknout, že si mě ani postavy, ani zápletky kolem prstu úplně neomotaly - zatím.

Nebudu řešit extrémní vypjaté, po asijsku expresivní emoce (průzračné jak u 6letých dětí), primitivní scénáristickou kličku, vracející do hry frajerského Chow Yun-Fata, ani vzhlížení k legendárnosti jedničky. Protože někdy po půlce do sebe všechno zaklapne a glorifikovaná hrdinskost pro "čest a přátelství" vyústí v ikonický mix s krvavým střílecím masakrem v záporákově sídle s nespočetným "bodycountem". [Kterému jsem napoprvé nadšeně fláknul plný počet.]

Počáteční nadšení z nervně intenzivní, dokonalé filmařiny pomalu vychládalo, jak chladně tepající / tikající evakuace (bez příběhu a "pojmenovaných" hrdinů) monotónně ubíhala dál a dál a přes konstantní přísun teoreticky silných scén nenabídla vlastně jedinou skutečně nezapomenutelnou. Osvěžovalo ji všehovšudy jen scénáristické překřižování tří různě dlouhých (týden, den, hodina) rovin z pláže, moře a vzduchu. Než ruku v ruce zapadly do lepivého patosu. 7/10

Šílené ukřičené anime představí (tituly jako "super programátor" nebo "super motorkář") 15 karikatur studentů Akademie naděje, kteří, uvězněni v zabedněném komplexu, přežijí jenom tak, že spáchají vraždu spolužáka a ostatní je neodhalí. Videoherní scénář bohužel detektivní pátrání laxně odbývá a vycucaná "zvratová" usvědčení viníků tak odzíváte, nicméně atraktivní námět, jenž se později převrátí v odhalování záhad samotného místa (školy, ředitele, sadistického medvídka Monokumy), přes ohýbání pravidel u sledování udrží. Přestože výsledné Zoufalství (sic) opět zapadne mezi absurdní japonské magořiny.

Díra uprostřed čela s kulkou v hlavě přináší hloupoučké sexuchtivé Sačiko genialitu, zpožděné pocity a také repliku prstu prezidenta Spojených států, jímž může odpálit veškerý jejich jaderný arzenál. Japonský erotický "pinku" film si svou ujetě vtipnou bizarní zápletku i partizánskou lacinost až "artově" vychutnává, stejně jako uvědomělý divák, který se přesto může chvílemi nudit.