VanTom

Neotřelý námět Dr. Seusse i celý pestrobarevný svět (vlastně dva světy) s roztomilými pišišvory sice vyznívají zcela infantilně, ale zároveň tak nějak konzistentně, mile, a především docela vtipně. I přes určitou natahovanost se adaptace tenoučké knížečky ani o nic víc nepokoušela, pročež se mi líbila více než jakýkoliv nastavovaný vývar z Doby ledové od stejného studia. 7/10

Mluvící medvěd vypadá dobře a jeho anabáze v Londýně je plná pěkných vizuálních nápadů, jenže na můj vkus vyvádí až příliš dětinské a očekávatelné "demoličně-padací" humory. Ve výsledku to sice jemu ani jeho nové lidské rodině na sympatiích neubírá, ale očekával jsem o něco sofistikovanější záležitost.

Dobře natočená, v podstatě však jen další tuctová "hororová" komedie o hnusných zabijáckých příšerkách z vesmíru (protentokrát terorizujících malou irskou přímořskou osadu), která stojí na jediném originálním nápadu: chňapákům nešmakuje alkoholem intoxikovaná krev. Jenomže jakmile se všichni ve filmu ožerou, pro střízlivého diváka slétne křivka zábavy znatelně dolů, jak už to na podobných chlastacích párty bývá. 5/10

Nečekanou smrt syna / bratra pojímá Malick v nádherně komponovaných obrazech a hudbě jako meditativní rozjímání o zázraku života (jak globálního - velký třesk, dinosauři, tak zejména toho intimního - početí, zrození; a také v kontextu Boha či Bytí samotného). Ale hypnotických úvodních 50 minut následuje ještě zdlouhavé dětství formované autoritářským otcem a ochranářskou matkou, jež bohužel nevypráví o ničem a směřuje pouze k narůstající nudě, kdy celá ta "přeexponovaná" uměleckost přestává býti zábavnou.

Zvláštní, že tento klasický muzikál v sobě ukrývá jakoby dva odlišné filmy: veselou, radostnou a úžasně pozitivní (pře)výchovu sedmi vojenských dítek v bezmráčkově sluníčkovém nadšení, po přestávce však k nepoznání potemnělou hlubokými city a útěkem před nacisty po anšlusu Rakouska. Trochu šok už proto, že první část provázejí výborné písně ve skvělé choreografii (a v nádherných exteriérech), ve druhé už nás žádné nové zpívánky nečekají.

Zamotanému a neustále bobtnajícímu kriminálnímu spletenci není úplně snadné stačit, zvlášť když ne všechny podávané informace jsou spolehlivé (protože hippies, fet, astrologie, …). Zajímaví a styloví však P.T. Anderson a jeho herci být nepřestanou, přestože se ani nepokoušejí o nějaké definitivní uzavření všech vytahaných nitek.

Příběhově průhledná a konvencemi sešněrovaná červená knihovna, jíž se ovšem vášeň či psychologii nedaří ani předstírat. A tři krátké náhledy vzorových koz Angeliny Jolie ji fakt nespasí. Slovy jedné z postav: levné melodrama.

Jako iniciační nápad vypadal takovýhle popkornový, všemožná hororová monstra mixující námět dozajista skvěle, ale blbě napsaný scénář jej v mžiku zmutoval do přeplácaného, ba přímo ohavného digitálního maglajzu.

Nepřemožitelný drsoň Statham se tentokrát kromě násilnického mafiána potýká s patologickým gamblerstvím, ale jeho výborně napsaný i zahraný nájemný bodyguard Nick Wild to zvládá s břitkou ironií na rtech. Lasvegaské prostředí neónových kasin a všehovšudy dvě (plus jedna malá) kontaktní bitky v choreografii Coreyho Yuena podtrhují další stylový zářez britského plešouna.

Miike jakoby rozjíždí svou další ujetou gangsterku, ale záhy uhýbá do surreálného lynchovského městečka plného bizarních postaviček, ve kterém mladý jakuzák ztratil svého pološíleného bratra, kterého jel původně "uklidit na skládku". A hledá ho bohužel značně zdlouhavě a samozřejmě to celé nedává žádný smysl. Závěrečná půlhodinka opět v domácím prostředí svou groteskní úchylností (naběračka, porod!) dojem vylepšuje, i tak váhám mezi ** a ***.