Recenze (4 084)
Melodie mého srdce (2007)
Možná až přehnaně cukrová pohádka o osudové "jednonoční" lásce, která byla ráno násilně přetržena, aby po jedenácti letech začala zúčastněné znovu stahovat dohromady (a to rovnou všechny TŘI, z nichž jednomu je právě 11 roků). Tentokrát "vyšší moc" zastoupila hudba, „harmonické spojení mezi všemi žijícími bytostmi“. A ač mne její magická rezonance na počátku i konci správně naladila, přespříliš dlouhá a účelově klikatá cesta k povznášejícímu, slzičkovému happy endu výšku tónu neudržela.
Ex Machina (2014)
I komorní dialogové sci-fi se čtyřmi herci může úžasně vypadat (viz celé to supermoderní sídlo / laboratoř, design Avy), znít a především v sobě nést takovou tenzi, kterou meditativní tempo nejenže neuspí, naopak ještě zesílí. Vybroušený scénář s prostou premisou "testuji nesmírně pokročilou (a sexy) robotickou UI, ale něco tu nehraje" se díkybohu dočkal i padnoucího vyústění.
Drak přichází (1973)
IMHO nejpropracovanější a hlavně nejprofesionálnější počin Bruce Lee, americká (ko)produkce v tomto zapracovala. Triviální zápletka (kterou kompletně okopčil o dvě dekády později Mortal Kombat) navíc není jen o nekašírovaných, dnes už kapánek sešlých bitkách, ale dává vzpomenout i na lecjakou infiltrační bondovku (kdyby Bond ovládal kung fu, určitě by se turnaje pořádaného hlavním padouchem taky zúčastnil).
Silent Night (2012)
Na odvrácenou, depresivní stránku vánočních svátků poukazuje primitivní, duchaprostá vyvražďovačka s maniakem v Santově kostýmu, již "zdobí" hrozné dialogy a zabitíhodné postavy. A taky krvavě brutální mordy, v nichž se dost vyžívá.
Black Angel (1980)
Dějově nula, ovšem nasnímání skotských kopců a lesů bylo na jedničku. A středověká "mlezavost" z toho čišela úplně stejná, jako z Boormanova Excaliburu. Na 25 minut dostačující.
Hráči (1998)
Civilní snímek s výborným obsazením vyobrazuje poker (konkrétně no-limit Texas hold 'em) až jako osud a způsob života; karetní umění, jehož ovládnutím si můžete slušně namastit kapsy obíráním netušících svátečních hejlů, jen při tom musíte odolat hráčské vášni, občas položit, včas vstát, nezaplést se se špatnými lidmi a nefixlovat. Talentovaný student práv Mike tohle všechno ví, přesto se kvůli dluhům svého nepolepšitelného kámoše Červa zaplete do nebezpečné partie s mafiánem Teddym KGB, kterou musí vyhrát stůj co stůj.
Světla páteční noci (2004)
Na kost ohlodaný sportovní film o jedné sezóně středoškolského týmu ve státním mistráku Texasu, který měl v základní části problémy a přišel o svého klíčového hráče, aby pak v play-off dokráčel až do finále (neuvěřitelné, tohle že se opravdu stalo?!? a vyhrál, nebo po heroickém úsilí nejtěsněji prohrál? ;-)). Prostě dokonale předvídatelný, klipovitý a patetický (17tiletí kluci holt zápasy prožívají). Mimo stadión se skoro nepodíváme, přesto nejzajímavější (resp. nejděsivější) bylo pocítit ten tlak a očekávání okolí, které americký fotbal (cituji: nejlepší hru na světě) ustanovilo jediným náboženstvím, tématem hovorů, výchovnou metodou či školním předmětem.
Mortdecai: Grandiózní případ (2015)
Johnny Depp už asi skočí po jakékoliv roli, co zavání podivínstvím a pitoreskním pitvořením, a nevidí nic jiného. Ani nezajímavou zápletku o ztraceném, nalezeném a uloupeném Goyově obrazu, ani těžkopádný, trapný (až doslova blitkoidní) a dětinský (pro děti však kvůli otevřeným sexuálním narážkám nevhodný) humor. Vysoký rozpočet aspoň zaručil pěkný vizuál, lokace a schopné herce (on i ten Depp byl přestovšechno dobrý).
Tombstone (1993)
Všechny podstatné atributy se zdají být na správném místě (včetně známého obsazení), přesto mi výsledek přišel celkem nezáživný: Jako generický (romantický) western, nedýchající, suše, útržkovitě a jaksi zpovzdálí převyprávějící (Američanům běžně známou) legendu divokého západu, který nejznatelněji selhává v prokreslení postav.
Soukromá válka pana Wilsona (2007)
Přiznávám, o těchto historických událostech vím kulový (nejvíce z Ramba III :-)), ale až tak odvázaná zákulisní "partyzánština" ve vyjednávání v kongresu, CIA či blízkovýchodní politice mi přece jen přišla dost cynicky zjednodušující, se svým jediným cílem dodat Afgháncům zbraně pro poražení zvířecké ruské - komunistické invaze přehnaně, jednostranně heroizující. I přesto, že ta relativizující, mrazivě hořká tečka vyznění úplně obrátila: "Tyto úžasné události změnily svět… a my jsme to nakonec podělali."