VanTom

Přišlo mi škoda, že se tvůrci striktně nedrželi v úvodu naznačeného found footage stylu, IMO by to prospělo. Prolézání podzemní třístěnné egyptské pyramidy, které samozřejmě vedlo hlouběji, než naši hysterčící archeologové a dokumentaristé předpokládali, mělo v rámci žánru slušnou atmosféru, jenže ji narušovalo spoustou uzívaných klišé a přešlapů a smysl poztrácelo už cestou dovnitř. Lepší 2 *

Řidič autobusu Paterson absolvuje v Patersonu, New Jersey každý den stejné kolečko – probuzení s partnerkou, vyslechnutí historek za volantem, návrat domů, vyvenčení psa a pivko v hospodě. Jo a k tomu ve volných chvílích píše (nerýmované) básničky. Jim Jarmusch nachází poezii v liknavé všednodennosti obyčejného místa, kde se nic zásadního neděje a ne všechno dostane nějakou pointu (dvojčata?), přitom ale opravdicky žije. V závěru tak přesně víte, jak se náhle vykolejená hlavní postava cítí (k čemuž samozřejmě přispívá Adam Driver svým působivě přirozeným projevem).

Nadšení konstruktérů a operátorů NASA (společně s umem trikařů z ILM) vdechuje robotickému vozítku Opportunity život i duši. Roztomilé Číslo 5 si to tedy štráduje po povrchu Marsu (namísto 90 solů přes 14 let) a svou vytrvalostí i pracovitostí až dojímá. Popularizační dokument jeho putování mapuje poutavě, pouze v závěru to s polidšťováním (artritida, Alzheimer) trošku pateticky přehání.

Krásně animovaná groteska cílí zjevně na nejmladší publikum, ovšem i s tímto vědomím mě dětinský humor až příliš často míjel a jeho úroveň se mi nezdála valná (roztržitý robůtek do šrotu). Nenudil jsem se, svéhlavé ovečky s roztomilým mimozemským capartem si nešlo nezamilovat a v prostřední pasáži nabralo poletování s UFO talířem na otáčkách (Out of Control!), ale celkově mi sedl méně než posledně.

Očekává-li někdo bláznivou řachandu, možná bude překvapen, jak poctivě filmaři vykreslují charaktery i rozpoložení hlavních postav, stejně jako procedurálně funkční soudní přelíčení. Vlastně se úzkostlivě vyhýbají karikatuře kohokoliv – policistů, soudců, právníků, hádavé italské nátury. A i když pohodová komedie bránice úplně nenamůže, ústřední dvojka válí, přičemž standardně skvělého Joea Pesciho až zastiňuje neodolatelná automechanička Marisa Tomei.

Ne, prostě to nejde. Ať se snaží sebevíc (pro lásku Kim či zdraví svého bratra), právničina sešněrovaná korporátními předpisy a/nebo firemní hierarchií Jimmyho dusí – vždyť vždycky lze (i v zájmu dobré věci) něco obejít, ohnout, umluvit, či si naopak zkrátit cestu přímo. Na obrátkách také nabírá linka "dědy" Mikea, který se ke své nelibosti zaplétá s brutálním šéfem kartelu, Hectorem Salamancou. Vlastně si plné hodnocení jen alibisticky schovávám pro další řady, jinak jsem naprosto spokojený – se scénáři, režií, hereckým nasazením, psychologií…

Kam až se může zvrtnout první zaškolovací den na ulici pro idealistického policejního nováčka (skvělý Ethan) pod dohledem protřelého, bohorovného "vlka", který v tom umí chodit, jenže po letech si vykládá službu zákonu poněkud po svém (vynikající Denzel)? Atmosféru zločinem prolezlého předměstí vykresluje režie přímo elektrizující, povedený scénář sice ve finále lehce zbéčkovatí, ovšem i tam jej podrží excelentní herci.

Ne zrovna originální romantická komedie (drama) taky chování vyhořelé, po dlouhé době domů se navracející "hvězdy" ke 'Svatbě mého nejlepšího přítele' napřímo přirovnává. Až na tohle a nějaké (progresivní) kostrbatosti nakonec působí vcelku přirozeně, především tedy kvůli sympatické, postupem času své priority přehodnocující Alison. 52 %

Tradiční "kung fu wuxia fantasy" se přece nemusí odehrávat jen v daleké Číně, když její malou verzi máme v New Yorku, řekli si asi sjetí scénáristé. Čistokrevné akčně-komediální béčko bezelstně roubuje asijské legendy (nakoukané z hongkongských céček) do západního prostředí a přidává neustále další a další zmatky a vylomeniny, až k naprosté přeplácanosti (a kultovnímu statusu). Chvílemi jsem se ošíval i trochu nudil, ale pro roztomilý tvůrčí nadhled či Kurtovy hlášky se na něj nemůžu zlobit.

Obrazová a hudební nádhera rámuje "artově lyrickou" dovolenou ve švýcarských lázních dvou starých přátel, jak pokojně tráví čas mezi procedurami – jeden pracovně, druhý apaticky. Jelikož se jedná o Michaela Cainea a Harveyho Keitela (plus emocionální Rachel Weisz), nedají se z nich spustit oči ani při sebevětších důchodcovsko-filosofických banalitách či pomístních absurdnostech (natož při sdílení bazénu s Miss Universe). Akorát mi tedy nepřišlo, že někam významově směřují – což zvýraznil vyprázdněný konfekční závěr, kdy už kouzlo bylo pryč.