mchnk

Velmi citlivé, excelentně sehrané a zrežírované, i když dějové zbytečně opatrné, nechávající diváka na pochybách, v lepším případě ho film nabádá k práci s fantazií či k jakémusi vlastnímu dokončení. Mezi kalužemi krve, jež jsou pro tyto lidi součástí zaměstnání, se odehrávají vcelku klasické kolegiální vztahy obyčejných lidí, se stejně laděnými starostmi. Kadeřnice, nákup, zhodnocení ženských postav, buranské vtípky, sem tam souboj s vlastním charakterem. Do tohoto krvavého koloběhu obyčejnosti a smrti vstupuje jedna drobná, na první pohled chladná, bytost. Striktně dodržuje předpisy i společenskou morálku, včetně nekompromisní upřímnosti, je to zakřiknutá Sněhurka postávající ve tmě...uvězněná, jako zvíře pár metrů od ní. Zakouká se do ní jeden tělesně postižený starý mládenec, který už vlastně ženy pověsil tzv. na hřebík. Mám tedy prostředí, muže a ženu, romance o nádherném, snovém souznění duší může v pohodě začít. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

O lidech, jejich touhách a snech. Lehce bizarní mozaika mezilidských vztahů v panelákovém marasmu, kde se jakákoli naděje zdánlivě ztrácí v nedohlednu pouličního osvětlení. Přesto se jí obyvatelé sídliště nevzdávají, vždyť, jak je známo, tahle mrška umírá poslední, do té doby lze stále plánovat či dokonce jednat, ulevit sobě i druhým...umlátit pěstmi režiséra vztahových komedií. Absurdní výjevy, vynikající kamera i režie, silné lidské drama odhalující duševní prázdnotu jedince...styl, který Veiko Õunpuu dotáhl do dokonalosti ve svém dalším filmu Püha Tõnu kiusamine.

Ta poslední čtvrthodina, to bylo něco úžasného, kdyby tvůrci pojali celý film přesně v tomto duchu, bylo by mé dilema o hodnocení zcela opačné. Nakonec jsem ovšem našel řešení a není v tom jen povedený závěr. Celkově skvěle nasnímaný obraz vnitřního světa ženy, jež náhle začala naslouchat pouze svému srdci v bizarním, nelítostném prostředí světa finančního a materiálního, byl pro mě nadprůměrně dobrý, i když začátek lehce vázne a scény z burzy byly, dle mého, zbytečně zdlouhavé, chvílemi dokonce nezáživné. Nicméně Vittoria a její vnímání okolí má v sobě krásný nádech svobody, navzdory citové odcizenosti rodinné i milenecké, což ovšem může být ten pravý impuls se zastavit a pokusit se na potemnělém nebi zahlédnout záblesk slunečního svitu.

Marně tápu, jaký byl záměr tvůrců, zřejmě v každém záběru zobrazit někoho s cigárem v hubě, což se jim dařilo, naopak na nějaký silnější a smysluplnější obraz mafiánských praktik v nejvyšší politice či na atmosféru česko-slovenského divokého západu devadesátých let, se nějak nedostalo. Ve finále mi vše vyznělo jako hraná, rychle sestříhána investigativní reportáž či dokument. Za posledních dvacet minut filmu a Hanákovu slovenčinu přidávám jednu hvězdičku navíc, jinak pro mě velmi slabé.

Fascinující. Neuvěřitelně precizní a úchvatné ve všech směrech. Pro běžného diváka konzumenta asi těžko zpracovatelný osud Nie Yinniang...dokonalý zabiják, chladná, přímo ledová, nicméně stále člověk, plná hřejivých citů a svobody, jež se odráží v jejich činech..."Cestu meče jsi již ovládla, ale stále se nedokážeš zbavit lidských pocitů...". Poeticky akční film s dokonalou atmosférou pradávné Číny, na který bych se mohl dívat dnes a denně.

V první řadě vynikající sociální drama, velmi slušně odvyprávěné, plné silných kontrastů. Do velkého světa Daniela Mantovania, spisovatele, jenž s úsměvem odmítá pozvání od Japonska přes Evropu až do USA, znenadání zasáhne blesk nostalgie. Dobrovolně a snad i s trochou naděje se vrací, ale spíše jen znovu seznamuje s nekompromisním světem buranským...s postavami svých románů. Na nostalgii, natož na seznamování, již ale není čas, je třeba znovu utíkat, nejlépe stejnou cestou, jako před čtyřiceti lety. Daniel má konečně námět na novou knihu. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

Velmi nadějná, krásná fotografka se sklony ke gerontofilii, balička belgických pralinek, ale hlavně vnitřně velice osamělá osoba, jež marně hledá odpověď, jak dále žít. Ke konci se mi snímek pokoušel namluvit, že si zaslouží ještě jednu hvězdičku navíc, nicméně nakonec zůstalo jen u té poloviční, kterou zde nelze udělit. Pro mě určitě dobře sehrané i zrežírované drama, nicméně bez většího přesahu či silnějšího vyznění, přísnější divák by mohl Marieku dokonce považovat i za trochu rozmazlenou a rozmařilou holčičku.

Skvěle podchycenou dobovou atmosféru a docela slušné herectví, až na výjimky (Saša Rašilov nejml. si zřejmě jen odskočil z nějaké pohádky), v mých očích ubijí přílišná jednoduchost děje, jenž by celý mohl sloužit jen jako půlhodinová epizoda v daleko výpravnějším snímku, zobrazující střet těchto autoritativních mocností své doby, které člověka i jeho život zahalují do hábitu či uniformy a rozhodují o jeho osudu.

To je úroveň toto.... Ta nejvyšší, nejkvalitnější. Fantastické herectví všech zúčastněných vyhrává Martin Huba, který skutečně vypadl Čechovovi rovnou z pera. Nádherná podívaná s velice povedenou hudbou.

Režie skvělá, herecky vynikající, Zuzana Mauréry super, nicméně Jarchovského hledání spravedlnosti a zobrazování dobra a zla je opět příliš okaté, prázdné, až naivně jednoduché. Pro mě osobně by bylo vše daleko věrohodnější, kdyby se film odehrával v padesátých letech či na počátku normalizace.