Epistemolog

Bývalá herečka soft porna Rosemary England odmítla roli matky Sida Viciouse.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, žena zastřelená Sidem Viciousem během jeho skladby „My Way“ nebyla jeho matka Anne Beverley. Později Anne v rozhovoru uvedla, že ji oslovil Malcolm McLaren, aby tuto roli hrála, ale odmítla ho. Anne po letech vzpomínala: „Použili někoho jiného, herečku, která vůbec nevypadala jako já, ale protože mne nikdo neznal, všichni věřili, že jsem to já.“

John Lydon (aka Johnny Rotten) opustil skupinu krátce před zahájením natáčení. Nepohodl se s manažerem Malcolmem McLarenem a nechtěl mít ve filmu žádnou roli. Proto se ve filmu objevuje pouze v rozhovorech, na jevišti nebo v archivních záběrech. V době, kdy měl film premiéru, už Lydon cestoval pod svým skutečným jménem se svou novou kapelou Public Image Ltd.

V důsledku tvůrčích rozdílů nahradil Julien Temple původního režiséra Russa Meyera a původního scenáristu Rogera Eberta.

Sting se objevil v krátké scéně jako vůdce gay kapely The Blow Waves, která unesla bubeníka Paula Cooka, ale záběry byly nakonec vystřiženy. Vystřižené záběry se později objevily v dokumentu Sex Pistols: Děs a běs (2000).

Marianne Faithfull měla hrát matku Sida Viciouse v původním návrhu filmu, ale nakonec odstoupila, jelikož její postava měla mít sexuální scény.

MuchMusic uvádí „Jeremy“ jako jedno z 12 nejkontroverznějších hudebních videí všech dob.

V roce 1996 došlo na střední škole Frontier Junior High School v Moses Lake ve Washingtonu ke střelbě, při níž byli tři mrtví a čtvrtý zraněn. Prokurátoři případu uvedli, že střelec Barry Loukaitis byl ovlivněn upravenou verzí hudebního videa. Loukaitisova inspirace byla založena na mylné představě, protože Jeremy ve videu nikdy nezastřelil žádného ze svých spolužáků.

Násilné záběry hudebního videa vedly MTV k zavedení cenzury videa, konkrétně ke změně záběru Jeremyho postavy, která do úst vkládá zbraň. Nesestříhaná verze byla vysílána na MTV jen výjimečně, a to vždy po určité hodině pozdě večer.

Režisér Mark Pellington získal v roce 1993 za režii videa cenu MTV Video Music Award za nejlepší režii.

Natočení videa trvalo dva dny. Pouliční scény se natáčely na Liverpool Street v Londýně.

V roce 2007 NME umístilo „Just“ na 34. místo v seznamu 50 největších indie skladeb všech dob.

Kniha vyšla v Anglii v roce 1884. České vydání vyšlo roku 1893 pod názvem „Dobrodružství tuláka Finna“. Kniha je ceněna pro věrohodné vykreslení postavy mladého Hucka, barvité líčení lidí a míst podél řeky Mississippi a pro svůj střízlivý, břitký, ale zároveň i lidský pohled na postoje a předsudky různých postav, včetně rasismu té doby. Putování Huckleberryho Finna a jeho přítele Jima, uprchlého černošského otroka, na voru po proudu Mississippi je jedním z nejtrvalejších obrazů úniku a svobody v americké literatuře.

Americká asociace knihoven (American Library Association) uvádí „Huckleberryho Finna“ jako pátou nejčastěji zpochybňovanou knihu během devadesátých let 20. století.

Ačkoliv knihovna ve městě Concord (Massachusetts, USA) knihu zakázala okamžitě po vydání kvůli „nevkusnému tématu“ a „sprostému, primitivnímu jazyku, v němž je vyprávěna“, noviny San Francisco Chronicle přišly rychle na pomoc a 29. března 1884 napsaly: „Průběhem celé knihy je nejostřejší satira předválečného hodnocení otroka. Huckleberry Finn, syn bezcenného, opilého bělocha, trpí výčitkami svědomí z toho, že pomáhá černochovi dostat se na svobodu. Někteří kritici to označili za přehnané, ale v knize není nic pravdivějšího.“

Videoklip režírovaný manažerem punkové kapely Plasmatics Rodem Swensonem byl na MTV zakázán pro nadměrné a nesmyslné násilí.

Videoklip získal ocenění za nejlepší střih a nejlepší rockové video na MTV Video Music Awards v roce 1999 a později získal i cenu Grammy za nejlepší krátkometrážní snímek na Form Music Video v roce 2000. Videoklip má na YouTube přes 200 milionů zhlédnutí.

Videoklip končí věnováním vzpomínce na Matta Champyho, přítele kapely, který zemřel v roce 1992. Jump Around byl na YouTube nahrán v červenci 2017. Do září 2020 mělo video více než 52,2 milionu zhlédnutí.

Podle agregátora recenzí Acclaimed Music je „Like a Rolling Stone“ statisticky nejuznávanější skladbou všech dob. Časopis Rolling Stone zařadil píseň na 1. místo v seznamu 500 největších písní všech dob.

Columbia Records nebyla spokojena s délkou písně, která měla více než šest minut, a váhala s vydáním. Teprve když o měsíc později unikla kopie do jednoho hudebního klubu a slyšeli ji vlivní DJové, byla píseň vydána jako singl. Přestože se rozhlasové stanice zdráhaly hrát tak dlouhou píseň, „Like a Rolling Stone“ se dostala na 2. místo v amerických hitparádách a stala se celosvětovým hitem.