Epistemolog

Když přijela v červnu 1990 Baez znovu do Československa, ke svému gestu z Bratislavské lyry řekla: „Součástí mého poslání je být tam, kde se za něco bojuje. Jsem ráda, že jsem byla zde v Československu, když se tu za něco bojovalo.“

Vrchol koncertu přišel, když se Baez pomocí nahrávky ve walkmanu a papíru snažila ve slovenštině pronést věnování pro následující píseň: „Chtěla bych věnovat tuto píseň Chartě 77...“ Přerušil ji ohlušující jásot a pískot publika. Nato odvětila: „To ještě není konec. Nezávislému mírovému sdružení a Petru Cibulkovi. Zároveň tu vítám přátele z Charty včetně Václava Havla, který sedí nahoře na balkoně.“ Tomu také poslala vzduchem polibek. Baez vzpomínala, že krátký vzkaz, který měla přečíst na pódiu, napsal právě Havel. „S radostí jsem to udělala a dav šílel.“ Sklidila bouřlivý aplaus.

Přátelství s prezidentem Havlem písničkářce vydrželo i po pádu komunistického režimu. Jako připomínku na statečnou Baez, která pomohla Václavu Havlovi a chartistům, jí pak český exprezident několikrát nosil na koncerty kytaru. Mimo jiné i 17. listopadu 2009 při vystoupení na Národní třídě. Společně tam zazpívali slavný protestsong „We Shall Overcome“.

V sále čekalo písničkářku přes dva tisíce lidí. Kromě anglicky a španělsky zpívaných písní ze svého repertoáru zařadila do programu polskou píseň, kterou zpívala den předtím vůdci polského opozičního odborového svazu Solidarita Lechu Walesovi na koncertě v Gdaňsku.

Baez po letech uvedla, že čekala na Václava Havla v hotelu a bála se, zda ho nezadržel někdo cestou. Havel byl po propuštění z vězení měsíc na svobodě a stále v podmínce. V jejím pokoji zazvonil telefon a z něj se ozvalo: „Tady, ehmm, Havel. Jsem, ehmm, v hale v přízemí. A je tu spousta policistů.“ „Řekla jsem mu, ať se nehýbe, že ho hned vyzvednu,“ vzpomínala Baez. „Nechtěl jsem, aby mě StB sebrala před koncertem, tak jsem si vymyslel, že jí budu dělat bedňáka. Nosil jsem jí tu kytaru, a to mě skutečně zachránilo,“ vzpomínal později Havel. Právě při této příležitosti vznikla slavná fotografie, na níž Baez vede z výtahu pod paží Havla, který nese její kytaru.

Na závěr koncertu zpěvačka pozvala na scénu písničkáře Vladimíra Mertu, který vystupoval v první části programu. Po několika taktech společné písně však zvukaři vypnuli mikrofony a koncert ukončili. Členové StB, označení jako pořadatelé, poté znemožnili aktivistům vstup do zákulisí, kde se měla konat tisková konference. Ta byla zrušena. Oficiální sdělovací prostředky, až na odborářský deník Práce, o vystoupení Baezové mlčely. Informace o něm se mezi lidmi šířila i jinak a byla jen dalším důkazem postupného rozkladu normalizačního režimu, který se zhroutil za pár měsíců v listopadu 1989.

Zpěvačka Joan Baez pozvala na pódium zpěváka Ivana Hoffmanna, který zahrál a zazpíval svou proti režimní píseň „Nech mi nehovoria“. Pořadatelé ho v půlce písně vypnuli.

Oficiální fotografie pro prezentaci a komerční účely skupiny N.W.A. byla vytvořena 11. listopadu 1988. Série snímků pořízených v ten den byly nafoceny v bytě dvorní fotografky skupiny Ithaky Darin Pappas na 6516 1/2 Orange Street v Los Angeles pomocí fotoaparátu Hasselblad 500 CE s 80mm objektivem a osvětlovacím zařízením Norman. Následující desetiletí význam obrázku stále roste a je jednou z mála existujících fotografií, které jasně ukazují tváře všech členů krátkodobé, ale velmi vlivné skupiny.

Hulk Hogan měl původně na této akci prohrát mistrovství WWF s Bretem Hartem. Hogan však řekl promotérovi akce Vinci McMahonovi, že Hart není v jeho lize a odmítl s Bretem zápasit.

Wrestler Marty Jannetty měl původně soupeřit s Rickem Martelem, ale zápas byl těsně před Summerslamem změněn. Ludvig Borga nahradil Ricka Martela.

Akci na anglickém stadionu Wembley navštívilo 65 000 platících diváků.

Bret Hart a Davey Boy Smith se málem hlavní události akce nestali. Smith později uvedl, že v průběhu přípravy užíval ve velkém množství kokain a nevěnoval důležitým věcem pozornost. Kromě toho zapomněl na všechna místa v pečlivě naplánovaném zápase a nechal Breta, aby vše koordinoval během akce. Bret Hart po letech řekl, že tento zápas patří mezi jeho nejoblíbenější.

Na tuto akci byl naplánován zápas Texas Tornado (Kerry Von Erichem) vs. Papa Shang (Charles Wright), ale Von Erich byl kvůli svým problémům s drogami propuštěn z WWF. Výsledkem bylo, že Shango místo toho čelil Titovi Santanovi.

Jde o třetí sérii minidokumentů s historickými fotografiemi Ithaky Darin Pappas, která byla hlavní fotografkou NWA od roku 1988 do roku 1990. Snímky byly pořízeny v podvečer ve Phoenixu v Arizoně asi hodinu předtím, než NWA uskutečnili jeden z nejsilnějších koncertů na svém americkém turné v roce 1989. V té době byla Ithaka pravidelným fotografem na volné noze pro Priority Records a odpoledne přiletěla z Los Angeles, aby zdokumentovala soukromý zákulisní ceremoniál.

Brutus "The Barber" Beefcake (Ed Leslie) měl být původně vyzyvatelem mezikontinentálního mistrovství WWF proti Mr. Perfectovi (Curt Hennig), ale před mistrovstvím se Beefcake zranil při nehodě na plachetnici na Floridě. Jeho operace obličeje trvala devět hodin a neumožnila mu účast, což donutilo promotéra akce Vince McMahona vyřadit Beefcake ze zápasu. Náhradou byl zvolen Kerry Von Erich, který získal titul.

Eminem v písni uvádí, že umělce Jay Z, Tupac, Notorious Big, Kurupt, Nas považuje za jedny z nejlepších hip hopových umělců všech dob.

Dokument vyhrál hlavní cenu Audience Award jako Nejlepší dokument na Calgary Underground Film Festival v roce 2017 a na hlavní cenu Grand Jury Prize byl v téžem roce nominován na Nashville Film Festival. Jako Nejlepší hudební dokument vyhrál také hlavní cenu GMS Award na Guild of Music Supervisors Awards v roce 2018.

Text písně byl napsán jako satirický překlad propagandy čínské vlády použité po masakru v Tchien-an-men v roce 1989.

Hodně z této písně napsal bubeník Bill Berry. Berryho bicí v písni z velké části chybí – na jeho místo nastoupil bicí automat Univox, u jehož nahrávání byl Berry zodpovědný. Smyčcové aranžmá napsal basista Led Zeppelin John Paul Jones.

Michael Stipe původně zamýšlel pro Patti Smith druhý vokál, ale nevyšlo to.