Pitr_Pan

Takto to dopadá, když na scénáři pracuje člověk bez sebemenší praxe. Vieweghovské knižní panoptikum.

Rozhodně nejlepší Vieweghovská adaptace. Navzdory místy až schematickému scénáři (nesmyslné dialogy, stereotypní zobrazení dobrého českého průměru) film místy překvapuje poctivě natočenými komediálními scénami. Vejdělkovi se dokonce podařilo i vyjádřit jemnou melancholii provázející dočasné lidské pospolitosti, které se knize zoufale nedostává. Nenáročný film pro nenáročného diváka.

Groteska postmoderního věku. Promyšléná práce s mizanscénou, zvýznamňování prostředí jako symbolický akt, absurdita konkrétního. A mezi tím vším se motá smutně elegntní panáček, který jakoby vypadl z filmu počátku století.

Wes Anderson je opravdový kouzelník. Melancholik. V pomalém tempu prožívající, neodolatelně čarující s potencí filmového obrazu. Je to právě naprosto neuchopitelný spád tohoto filmu o lásce, rodině a moři, co se nezměnitelně propracovává do divákovi paměti. Obsah není důležitý, záleží jen na intenzitě pocitu, který je v nás (a námi) nalézán........ Absolutně nepopsatelný zážitek ********************************

Velká tragédie pro český film, že bylo Františku Vláčilovi na dlouho dobu znemožněno další dílo v momentě, kdy se nacházel na vrcholu tvůrčích sil. Fantastická kamera, bravurní výkon všech představitelů, úzasně výtvarno, barvy.

Když před sedmi lety bratři Dardennové vyhráli Zlatou palmu, všichni se ptali, kdo to sakra je? A proč? Potom natočili Dítě a my se už nemůžeme divit. Stylově úsporné (chtělo by se říci minimalistické) dílo dosahuje maximálního účinku právě svou uvěřitelností. Dramaticky vyhrocený příběh je vsazen do determinujících kulis velkoměsta, odlehčená kamera se stává jakoby zúčastněným pozorovatelem odbývajících se událostí. Efekt je výjimečný. V divákovi po zhlédnutí díla zůstává pocit, že byl svědkem něčeho velkého, ale něčeho, co je zároveň jeho životu velmi blízké. Tragičnost z reality, radost ze života.

Podle mě nejlepší Dickovská adaptace, kongeniální spojení spisovatelovy myšlenkové podvratnosti se Scotovým vizuálním talentem. Vrchol humanismu převráceného naruby. V momentě, kdy Rutger Hauer coby robot definuje Harrisonu Fordovi (v té chvíli ještě domnělému zástupci lidského druhu) ve vypjaté situaci cenu uplývajícího lidského života, je navozována existenciální katarze s všelidským odstínem. A potom ani moc nevadí místy až barokní obrazová nabubřelost a trochu naivní symbolismus, jsou-li tyto využívány jako prostředky navozování patosu, který zintenzivňuje jasně artikulovaný autorský étos.

Nebývale silný impuls subjektivity, které se českému filmu žalostně nedostává. Matador Němec je pořád jedním z nejprogresivnějších českých filmařů, jenž nepodléhá dočasným trendům ani tlaku komerce.

Výborná akční podívaná, špatná sci-fi. Jak už tady někdo poznamenal, v daleko vyspělejším ranku sci-fi literatury by Matrix zaujal podřadné místo. Revoluční myšlenka o iluzornosti vnímané reality prostě nemůže sama zakládat ideolgickou osu vědeckofantastického díla. To zkrátka nestačí... Ale když na tohle všechno člověk zapomene, skvěle se baví.

Jeden z vrcholů české kinematografie. Na hranici experimentu komponované dílo, které s Němcovou stylovou razancí materializuje procesy vědomí, principy vzpomínání. Děj ustupuje kvalitám filmu v jeho vyhrocené repreznetaci. Strhující kamera, bezchybný střih Miroslava Hájka, opomíjené osobnosti české nové vlny.