Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (898)

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Jelikož RE 4 je tak nekonzistentní pitomej blábol, pamatuju si jen pár postřehů. Milla je tady neskutečně krásná (a stále nalíčená). Pořád jí baví mluvit s vážnou tváří do kamery. Když najde špinavou a odrbanou Ali Later, sváže jí a letí s ní letadlem, Ali se i tak dokáže za letu nalíčit, a to bez použití rukou a líčidel. Anderson tentokrát vykrádá tak sprostě, až mě to udivilo. Zpomalovací záběry naprosto u všeho, stačí jen když postava někomu něco hodí a hned zpomalovačka, to je neskutečnej pruďák. Absolutně chybí příběh. Chvíli se letí letadlem, chvíli chodí po baráku, pak se prokopou kamsi do všeovládajícího domu a to je celá zápletka. Za vším asi stál nějakej neustále se resuscitující pablb, kterej jako chvat používá hod slunečníma brejlema na dálku. Psi, co se jim rozevíraj hlavy (něco na způsob reaperů z Bladea), vypadaj jak kaktusy a nejsou strašidelný. Chlap s vizáží strážce Matrixu, co mu z huby lezou chapadla, vypadá jako totální dement. Rozlišení HD dává vyniknout mizerný kvalitě mizernejch triků o to víc. Největší šanci na přežití mají krásní lidé. Škaredý lidé jsou zrádci a zlouni. Trapně hláškující cool vazoun v žádným případě nenahradí charizma Odeda Fehra. Tenhle film snad ani nepotřeboval zombíky, a to jsou hlavním téma série. Tady jako by snad vůbec nebyli. Je to pět minut a už si z filmu nepamatuju skoro nic. U titulků použili jako v případě druhýho dílu písničku Outsider od Perfect circle a to bylo jediný pozitivum celýho filmu. A bere-li se béčko jak hrom tak smrtelně vážně, bude ta úporná snaha o absolutní coolovost jenom strašně směšná. Do budoucna jedině první nebo třetí díl. Jasně nejhorší RE ever. Už Paule na tohle téma nic netoč, prosím!

plakát

Král z ostrova Bastøy (2010) 

Kongen av Bastoy (Král Ďáblova ostrova) je určitě dobrý film. Máme tu nějakou nosnou historickou událost, studené lokace zimního ostrova, herce jako Skarsgard nebo Joner, smutnou hudbu a uzurpovaní kluci versus zlý "house father", toť téma vždy vděčné. Ne dlouho předtím jsem viděla Ondskan, kde sice příběh byl trochu jiný, ale vesměs šlo taky o správný hochy vzdorující bezpráví uvnitř nefungujícího výchovného systému. Ale zatímco Ondskan působí na diváka tak, jako by byl taky kamarád hlavního hrdiny, všechno s ním prožíval a tajně mu držel palce, u Kongen av Bastoy to divák pozoruje zpovzdálí. Sice taky fandí, ale jako by koukal na zápas dvou mužstev. Přitom i tady je hlavní hrdina sympaťák co najde v ústavu nejlepšího přítele, ale jejich vztah je nadhozen zkratkovitě. Prostě spolu kamarádí. Proč? Proto. A celou dobu filmu se Erlingovi nemůžeme dostat pod kůži. Proč jako jediný má sílu vzdorovat a něco proti bezpráví podnikat? Protože proto. Film má skoro dvě hodiny a tentokrát to je opravdu cítit. Konec je sice silné kafe, ale chybí lepší vztah diváka k postavám, tak nemůže víc strhnout. A ještě k hercům - Skarsgard hraje ředitele polepšovny, člověka ovládaného ne zcela správným žebříčkem hodnot, a nedalo by se říct, že je to vyloženě padouch. O Kristofferu Jonerovi, co hraje dozorce, se to už říct dá (a o jeho kníru taky) a člověk má fakt chuť mu zakroutit krkem. Adolescenti sympatičtí, přirození. Přesné 4*

plakát

Vysloužilí lvi (2003) 

Taková pohodička na neděli, nic extra dramatickýho a přesně ten typ filmu, kde by každej druhej s hlavní postavou nejradši měnil. Ve zdravý míře dobrodružný, úsměvný, výchovný a vtipný. A Michael Caine s Robertem Duvallem v roli ostřílenejch pardů? To teda promiňte, ale už jen kvůli nim nemůže ten film jít pod 70%. Škoda jen, že výslednej dojem mi až příliš často kazil kdosi nápadně připomínající Haley Joela Osmenta, kterej furt buď brečel nebo úporně přehrával a já mu nevěřila ani slovo. Škoda že tam místo něj nešoupli nějak omlazenýho Joshe Lucase, když už ho tam museli mít asi tak na 3 minuty. Nápad se lvem skvělej. 75%

plakát

Horizont události (1997) 

Jeden z nejpovedenějších Andersonovejch filmů. Horizont události mě děsil už když jsem ho viděla jako malá (kolem 14ti) poprvý a ani teď nemám nejlepší pocit, když ho sleduju. Nevím, jestli o to vůbec usiloval, ale Andersonovi se podařilo vytvořit celkem obstojnou, depresivní psychologickou atmosféru. Možná že k tomu stačilo jen využívat osobní strachy posádky v kombinaci s vyloženě pochmurně vyhlížejícím interiérem lodi (jejíž design se víc než povedl, to je aspoň kosmická loď hrůzy!). Nechutnosti jsou tu podány tak, že mi z toho fakt nebylo valně. A k tomuhle mírně úchylnýmu dílu navíc zlákal herce jako Sam Neil ve svý asi nejodpornější roli za kariéru, Laurence Fishburnea, Jasona Isaacse, Joely Richardson nebo Seana Pertweeho. Nenašla jsem zatím v Andersonově hororový tvorbě lepší výrobek.

plakát

The Caller (2011) 

Napínavej horor se zajímavým nápadem a skvělou Rachelle Lefevre. Vzhledem k místnímu hodnocení o to větší překvapení, jak dobře natočenej a zábavnej film to byl.

plakát

Nebezpečně výbušná trhavina (2006) 

Tak nějak nevím, co si o tomhle myslet. Podle popisu jsem čekala prdlou komedii a ona to byla jakási kritika nepoužitelnosti artovejch filmů a zároveň s tím snad i kritika mainstreamu nebo asi (a tak to spíš bude) kritika obojího. Ale i když jsem čekala, že se budu víc smát (ale smála jsem se, viz. pád smrtky, režisérovy záchvaty, pokus o snědení "onion ringu", návštěva ZOO atd.), film mě bavil. I když teda musím říct, že jsem kolikrát trochu nechápala chování postav, v tomhle bych uvítala menší chaos. Jinak ale dobré, inteligentní, vtipné (ovšem né "řachavým" způsobem). Plus sehraná dvojka Lie Kaas trpící typickým syndromem umělce a Thomsen s naprosto šíleným kníro-vousem. 78%

plakát

Pach krve (2003) 

Je to blbost, ale kolikrát jsem se přistihla, jak si listuju albem DVD a ejhle, Wrong Turn, šup tam s tím. Přiznávám, že mám slabost pro Desmonda Harringtona a pořád si přeju, aby si už taky zahrál v normálním filmu a ne furt Wrong Turn a Loď Duchů. No ale ani pak film zas tak neselhává. Protože se tu podařilo zachytit opravdu rozlehlou a opravdu pustou krajinu tak, že divák fakt cejtí, že postavy tam jsou samy. Pak banda nadrženců není ani tak extrémně nesympatická, jak jsme u těchto filmů zvyklí (Eliza Dushku jasně vede) a banda horskejch mutantů sympaticky nechutná a odporná. Takhle nějak vypadá slušně natočenej vyvražďovák. Nemůžu si stěžovat.

plakát

Co žere Gilberta Grapea (1993) 

Jakkoliv mi vadí pozdější hladivá, vyumělkovaná "Hallströmovost" viz Dear John, v Gilbertovi se ještě držel docela na uzdě. Na rozdíl od další jeho tvorby je tenhle film tak jako by sympaticky obyčejný, na nic si nehrající, zvolna a příjemně plynoucí, s fajn hudbou. Johnny Depp si jak jinak skvěle poradil v roli "otce-bratra" na kterým leží zodpovědnost za rodinu, která měla být spíš na bedrech obézní matky. S příjezdem Becky (svým vlastním způsobem krásná Juliette Lewis) si uvědomuje, že v životě bude opravdu chtít něco víc, jeho povinnosti se mu zvládají čím dál hůř a ani rodina mu zrovna nevychází moc vstříc... Gilbert je film, na kterej se moc dobře kouká. Vyloženě koukací film. Navíc scéna s požárem má sílu. Jo, a nezapomněla jsem zmínit to hlavní - retarda DiCapria - i já musím s tímhle konstatovat, že i když přišly další role, známější, výraznější a taky skvěle zahraný, tak Leovou nejlepší zůstává Arnie. Kdyby se dělal žebříček hereckejch výkonů v rolích dementních lidí, byl by na první, maximálně na druhý příčce. Fenomenální.

plakát

Žena (2011) 

Otec najde nezvladatelnou kanibalskou ženskou = otec si jí doveze domů a zavře do sklepa. Jak logické. My všichni bychom se zachovali stejně. Jeho rodina ho v tom podporuje. Samozřejmě. Každá slušná, normální rodina by se zachovala stejně. Ke konci dojde na pár čuňačinek nepřekvapující intenzity, celkově dost divný (ne zrovna kladným způsobem) film, není vyloženě špatný, ale žádná sláva taky ne. Ale je tam celkem zajímavá scénka se "psem" v kleci, k tomu jedení různých částí těla. Tak komu to imponuje, směle do toho.

plakát

Na scestí (1998) 

Vildspor předloží dva hlavní hrdiny, vyklidněnýho tatíka Jimmyho a kriminálníka Ossyho, kterej se vzpomínkou na starý dobrý časy začne Jimmymu ruinovat život. I když Jimmy není žádnej dokonalej hrdina, tak prostě s ním člověk soucítí a Ossy mu sympatičností opravdu nedosahuje ani k palcům u nohou. Až někde v půlce se konečně dozvíme něco, co nás snad přiměje změnit na Ossyho názor a díky bohu, protože se tím příběh prohloubí a dostane nový rozměr. Chování postav se odůvodní a konec docela dojme. Obstojné 3*