Nebezpečně výbušná trhavina

Není to sice tak dobré jako Adamova jablka, která se pro mne stala normou na posuzování čených komedií, ale i tak je to jedna z nejlepších dánských komedií, které jsem viděla. Takový dánský Trhák pana Bowfingera. Nejsem si jista, zda se dá označit za parodii Larse von Triera, spíš si dělá srandu z intelektuálských filmů obecně. (11.07.2013)

Viděno v kině, silný zážitek tak byl umocněný plným sálem řvoucím smíchy v různých polohách. Tonny je prostáček, který navíc trpí něčím, co připomíná Aspergerův syndrom (ve filmu není řečeno, čím přesně, ale víme, že má tendence při nespokojenosti do všeho a do všech mlátit a bere na to prášky). Když pak vezme svoje děti, které smí vidět jen jednou za měsíc, do kina na pseudointelektuální sračku, na kterou přišlo do kin celých 7 lidí, rozhodne se utracené peníze vymlátit nejdříve z kina, po neúspěchu z režiséra. Po sérii následujících událostí se stane scénáristou i režisérem jeho posledního dílu trilogie a sranda pokračuje. Mimochodem film, který stvoří, mi hodně připomíná tvorbu třeba Roberta Rodrigueze :D Tohle prostě opravdu stojí za to vidět. Inteligentní, vtipný severský film, u něhož mě mrzí snad jen to, že jsem ho neviděl už dříve. (30.07.2014)

Jako satira funguje film i přes svou neadresnost velice dobře, protože není problém si dosadit konkrétní osoby, jejich mediální image a filmařská hnutí či poetiku. Problém nastává, když se začne řešit, co nám chce snímek říct, jestli si jenom nezávazně utahuje a míří na egoistické tvůrce uměleckých filmů nesnesitelných pro měšťáckého diváka, nebo se strefuje do obou táborů a záměrně nám představuje nesympatické postavy, s nimiž se nelze ztotožnit a kterým nejde fandit, a okázale v montážních sekvencích vynechává informace, kvůli kterým se závěrečná třetina uzpůsobuje žánrovým konvencím, ale nedrží pohromadě a fikčnímu světu chybí vnitřní logika. Přijde mi, že vlk se nažere a koza zůstane celá; jinak napsáno: neustále vyvádět z konceptu a přitom bořit žánrové konvence a vybízet k aktivnímu diváctví zvládá lépe ten, jenž byl nejspíš největší inspirací pro Nikolaje Liea Kaase. (05.03.2010)

Pobavilo, zajímavý scénář a krapet černého humoru ala Denmark. To já můžu. Asi tak nějak by to dopadlo, kdyby běžný fanoušek chtěl natočit svůj film. Ale ono to nakonec vyznělo lépe než Kill Bill na což je to parodie. Ted aten film ve filmu. Doporučuju. Nikolaj Lie Kaas ma slušně nakročeno do mých oblíbených herců. (24.01.2011)

„Sakra, nemůžu se na to dívat, jdu! Proč říkají takový kraviny?!“ - „Dej tomu šanci. Idě se to líbí.“ - „Ne, nudím se, je to ubohý.“ - „Sněz trochu popcornu a dáme si trochu koly. Užijeme si to. Může se stát, že se to zlepší.“ Jenže ono se to nezlepší a Tonnyho vzrůstající vztek vyvolá řetězec událostí, který mu změní život od základů…Nebezpečně výbušná trhavina toho krom pasáže v kině z počátku mnoho k zasmání nenabízí a je ze všeho nejvíc obstojnou satirou na filmový průmysl. Po zahájení natáčení film naštěstí dostane šťávu a vtip, mnohé situace opravdu pobaví (často díky podařené interakci 2 hlavních protagonistů). Problém je, že s postupující stopáží se snímek zase začne vracet do původních kolejí, navíc stále víc hraje na vážnější notu (některé z postav nepříliš uvěřitelně „prozřou“) a samotný dojezd pak už moc podařený není. Hodnocení se pohybuje na pomezí 3/4*, ale v tomhle případě zaokrouhlím směrem dolů, potenciál snímku zůstal bohužel z větší části nevyužitý. „To je samotná podstata umění, že lidé nedostávají to, co se jim líbí.“ (04.12.2022)