akisha

Kongen av Bastoy (Král Ďáblova ostrova) je určitě dobrý film. Máme tu nějakou nosnou historickou událost, studené lokace zimního ostrova, herce jako Skarsgard nebo Joner, smutnou hudbu a uzurpovaní kluci versus zlý "house father", toť téma vždy vděčné. Ne dlouho předtím jsem viděla Ondskan, kde sice příběh byl trochu jiný, ale vesměs šlo taky o správný hochy vzdorující bezpráví uvnitř nefungujícího výchovného systému. Ale zatímco Ondskan působí na diváka tak, jako by byl taky kamarád hlavního hrdiny, všechno s ním prožíval a tajně mu držel palce, u Kongen av Bastoy to divák pozoruje zpovzdálí. Sice taky fandí, ale jako by koukal na zápas dvou mužstev. Přitom i tady je hlavní hrdina sympaťák co najde v ústavu nejlepšího přítele, ale jejich vztah je nadhozen zkratkovitě. Prostě spolu kamarádí. Proč? Proto. A celou dobu filmu se Erlingovi nemůžeme dostat pod kůži. Proč jako jediný má sílu vzdorovat a něco proti bezpráví podnikat? Protože proto. Film má skoro dvě hodiny a tentokrát to je opravdu cítit. Konec je sice silné kafe, ale chybí lepší vztah diváka k postavám, tak nemůže víc strhnout. A ještě k hercům - Skarsgard hraje ředitele polepšovny, člověka ovládaného ne zcela správným žebříčkem hodnot, a nedalo by se říct, že je to vyloženě padouch. O Kristofferu Jonerovi, co hraje dozorce, se to už říct dá (a o jeho kníru taky) a člověk má fakt chuť mu zakroutit krkem. Adolescenti sympatičtí, přirození. Přesné 4*

Taková pohodička na neděli, nic extra dramatickýho a přesně ten typ filmu, kde by každej druhej s hlavní postavou nejradši měnil. Ve zdravý míře dobrodružný, úsměvný, výchovný a vtipný. A Michael Caine s Robertem Duvallem v roli ostřílenejch pardů? To teda promiňte, ale už jen kvůli nim nemůže ten film jít pod 70%. Škoda jen, že výslednej dojem mi až příliš často kazil kdosi nápadně připomínající Haley Joela Osmenta, kterej furt buď brečel nebo úporně přehrával a já mu nevěřila ani slovo. Škoda že tam místo něj nešoupli nějak omlazenýho Joshe Lucase, když už ho tam museli mít asi tak na 3 minuty. Nápad se lvem skvělej. 75%

Jeden z nejpovedenějších Andersonovejch filmů. Horizont události mě děsil už když jsem ho viděla jako malá (kolem 14ti) poprvý a ani teď nemám nejlepší pocit, když ho sleduju. Nevím, jestli o to vůbec usiloval, ale Andersonovi se podařilo vytvořit celkem obstojnou, depresivní psychologickou atmosféru. Možná že k tomu stačilo jen využívat osobní strachy posádky v kombinaci s vyloženě pochmurně vyhlížejícím interiérem lodi (jejíž design se víc než povedl, to je aspoň kosmická loď hrůzy!). Nechutnosti jsou tu podány tak, že mi z toho fakt nebylo valně. A k tomuhle mírně úchylnýmu dílu navíc zlákal herce jako Sam Neil ve svý asi nejodpornější roli za kariéru, Laurence Fishburnea, Jasona Isaacse, Joely Richardson nebo Seana Pertweeho. Nenašla jsem zatím v Andersonově hororový tvorbě lepší výrobek.

Napínavej horor se zajímavým nápadem a skvělou Rachelle Lefevre. Vzhledem k místnímu hodnocení o to větší překvapení, jak dobře natočenej a zábavnej film to byl.

Tak nějak nevím, co si o tomhle myslet. Podle popisu jsem čekala prdlou komedii a ona to byla jakási kritika nepoužitelnosti artovejch filmů a zároveň s tím snad i kritika mainstreamu nebo asi (a tak to spíš bude) kritika obojího. Ale i když jsem čekala, že se budu víc smát (ale smála jsem se, viz. pád smrtky, režisérovy záchvaty, pokus o snědení "onion ringu", návštěva ZOO atd.), film mě bavil. I když teda musím říct, že jsem kolikrát trochu nechápala chování postav, v tomhle bych uvítala menší chaos. Jinak ale dobré, inteligentní, vtipné (ovšem né "řachavým" způsobem). Plus sehraná dvojka Lie Kaas trpící typickým syndromem umělce a Thomsen s naprosto šíleným kníro-vousem. 78%

Je to blbost, ale kolikrát jsem se přistihla, jak si listuju albem DVD a ejhle, Wrong Turn, šup tam s tím. Přiznávám, že mám slabost pro Desmonda Harringtona a pořád si přeju, aby si už taky zahrál v normálním filmu a ne furt Wrong Turn a Loď Duchů. No ale ani pak film zas tak neselhává. Protože se tu podařilo zachytit opravdu rozlehlou a opravdu pustou krajinu tak, že divák fakt cejtí, že postavy tam jsou samy. Pak banda nadrženců není ani tak extrémně nesympatická, jak jsme u těchto filmů zvyklí (Eliza Dushku jasně vede) a banda horskejch mutantů sympaticky nechutná a odporná. Takhle nějak vypadá slušně natočenej vyvražďovák. Nemůžu si stěžovat.

Jakkoliv mi vadí pozdější hladivá, vyumělkovaná "Hallströmovost" viz Dear John, v Gilbertovi se ještě držel docela na uzdě. Na rozdíl od další jeho tvorby je tenhle film tak jako by sympaticky obyčejný, na nic si nehrající, zvolna a příjemně plynoucí, s fajn hudbou. Johnny Depp si jak jinak skvěle poradil v roli "otce-bratra" na kterým leží zodpovědnost za rodinu, která měla být spíš na bedrech obézní matky. S příjezdem Becky (svým vlastním způsobem krásná Juliette Lewis) si uvědomuje, že v životě bude opravdu chtít něco víc, jeho povinnosti se mu zvládají čím dál hůř a ani rodina mu zrovna nevychází moc vstříc... Gilbert je film, na kterej se moc dobře kouká. Vyloženě koukací film. Navíc scéna s požárem má sílu. Jo, a nezapomněla jsem zmínit to hlavní - retarda DiCapria - i já musím s tímhle konstatovat, že i když přišly další role, známější, výraznější a taky skvěle zahraný, tak Leovou nejlepší zůstává Arnie. Kdyby se dělal žebříček hereckejch výkonů v rolích dementních lidí, byl by na první, maximálně na druhý příčce. Fenomenální.

Otec najde nezvladatelnou kanibalskou ženskou = otec si jí doveze domů a zavře do sklepa. Jak logické. My všichni bychom se zachovali stejně. Jeho rodina ho v tom podporuje. Samozřejmě. Každá slušná, normální rodina by se zachovala stejně. Ke konci dojde na pár čuňačinek nepřekvapující intenzity, celkově dost divný (ne zrovna kladným způsobem) film, není vyloženě špatný, ale žádná sláva taky ne. Ale je tam celkem zajímavá scénka se "psem" v kleci, k tomu jedení různých částí těla. Tak komu to imponuje, směle do toho.

Vildspor předloží dva hlavní hrdiny, vyklidněnýho tatíka Jimmyho a kriminálníka Ossyho, kterej se vzpomínkou na starý dobrý časy začne Jimmymu ruinovat život. I když Jimmy není žádnej dokonalej hrdina, tak prostě s ním člověk soucítí a Ossy mu sympatičností opravdu nedosahuje ani k palcům u nohou. Až někde v půlce se konečně dozvíme něco, co nás snad přiměje změnit na Ossyho názor a díky bohu, protože se tím příběh prohloubí a dostane nový rozměr. Chování postav se odůvodní a konec docela dojme. Obstojné 3*

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5*