Karlos80

Prosperiho (nejvíce známý filmem "La, Settima donna") třetí poliziesco, snímek ze světa boxu a ilegálních sázek (film balancuje trochu i se žlutou, zhruba někdy ve druhé třetině, pak se navrací opět k akci) odehrávající se v Novém Mexiku. Jednoduchý příjemný příběh, který je sice převzatý, ale rozhodně ne špatně natočený, filmu dominuje velmi dobré mezinárodní herecké obsazení, atletický Blake v hlavní roli boxera na vlastní pěst pátrajícího po vrahovi svého manažera, zahrál velmi dobře (podle mě další značně podceněný herec), Spaak pod tuny make-upu, je okouzlující, ale její role nebyla podle mě dost dobře napsaná, Tomas Milian v hippie tajemné postavě rovněž mile překvapil a jako obvykle je dobrý, Ernest Borgnine v roli komisaře tu moc prostoru bohužel nedostal. Akční scény (nejen ty boxerské) jsou násilné, tvrdé a místy překvapivě živě krvavé. Finále, s onou ústřední zpomalenou scénou, je opravdu luxusní. Spokojenost.

Mám rád staré '60 & '70s grindhouse filmy a tady musím skutečně přiznat že jde o jeden z nejlepších a nejoriginálnějších co jsem zatím kdy viděl, nechápu jak jsem tento jistě v mnoha ohledech průkopnickej film mohl tak dlouho opomíjet. Tady platí stoprocentně ono známé rčení, jak to bylo blbé a špatné, tak to bylo na druhou stranu dobré a zábavné. Dalších z klasických levných okultních exploitation filmů, kdy konkrétně zde režisér David Durston, zvládá svou práci tak dobře, že se z prostého žánrového filmu se stává něco mnohem důležitějšího (tzv posunují se hranice dál). Po roce '70 se ve filmovém průmyslu hodně věcí mění, filmaři nyní mohou porušovat jistá pravidla a zacházet tak daleko, jak uznají za vhodné. Na svou dobu byl film jistě velmi surový a krvavý, některé ty scény tady byly perfektně rušivé a odporné s dobrými gore efekty, nevzpomenu si jestli jsem něco podobného viděl třeba už z let '68-'69 (věci od H. G. Lewise teď nemám na mysli, v porovnání s tímto filmem, se jeho tři legendární gore filmy, jeví jako neškodné pohádky), myslím si že rok '70 byl skutečně zlomový. Parádní a bláznivý Gore-Fest! Podobné filmy co se týče námětu Hippie/LSD/Satan's/Rabies: "Night of Living Dead", "Helter Skelter" 76, "An American Hippie In Israel", "Love Thrill Murders", "Night God Screamed" atd.

Natáčelo se v Holandsku, více než giallo (těch typických trademarků tu vážně moc není), tak spíše takový standardní zločinecký film (pohybující se okolo diamantové loupeže a zoufalé ženě, kterou jak se zdá zlodějský gang zaměnil za její sestru-dvojče, která měla pletky s jejím partnerem, kterého zradila), ale poněkud vágním způsobem natočený, celé tak nějak bez chuti, atmosféry a napětí, film i dost nudil, zcela se pak obešel bez krve a nahoty. Nejspíš to bylo tím, že scénář byl spíše slabý, film byl tak plný děr, určitých rozporuplností a nesmyslností (viz některé doplňkové scény, nikterak nesouvisející s příběhem) . Spiknutí bylo dost matoucí, bylo tu mnoho hluchých míst, jednotlivé charaktery byli hodně jednotvárné, závěrečná zápletka docela předvídatelná, zúčtování ve větrném mlýně (snad jediná scéna, kde přišlo trochu vzrušení), mi připomnělo film "Mill of the Stone Women". Osvaldo Civirani byl očividně ovlivněn Lenzim viz "So Sweet... So Perverse". Na filmu je tak zřejmě nejlepší jeho zajímavé obsazení viz Baker (zde často měnící účesy) a Hilton (v záporné roli), oba často se objevující v giallo filmech, ale i oni dva zahráli daleko lépe a v daleko lepších filmech, především pak u Hiltona je to zarážející o to víc, ten který tou dobou natočil své nejlepší filmy. Nakonec bych ocenil i Ciprianiho opět velmi příjemně poslouchatelné a smyslné hudební skóre. Nakonec docela příjemná decentním způsobem natočená oddychovka, kterou by milovník podobné produkce neměl minout. Nic víc od tohoto filmu nečekejte. 2,5/5*.

Už od prvních záběrů z psychiatrické léčebny na nahého a svázaného Franca Nera sedícího na malé židličce, jsem tušil že tohle bude dobré psycho a to téměř až do konce! Měl jsem pravdu, občas mi to hlava nebrala, film je dost chaotický a hodně mate diváka, je tu plno flashbacků, snů, nočních můr, velkých skoků mezi fantazií a realitou, opravdu jsem místy nevěděl co je realita a co skutečnost. Jinak je to pochopitelně velmi zajímavý film, ale zase ne žádné umělecké dílo. Po vizuální stránce je to skvost, je tu dost surrealistických doteků, film má velkou bláznivou atmosféru, ale bohužel žádnou pevnou a logickou strukturu a nějaký dobrý příběh (je tu dost určitých nesouvislostí a nakonec i nezodpovězených otázek), sází se tu hlavně na stylovost a onu atmosféru, najde se tu docela veliké množství různých mrazivých, psychedelických a hypnotických momentů a děsivý a nezapomenutelný Morriconneho hudební doprovod je pak už jen onou pomyslnou třešničkou na dortu. Film ale i tak nejspíš nebude určen pro každého, ne každý ho asi skousne, typický horor zatím nehledejte, zároveň je i dost upovídaný a pro někoho možná bude až nesnesitelně uspávací. Nudnější momenty se tu ale střídají s velkou obrazovou přítomností Franca Nera, ta opravdu funguje skvěle. Franco Nero, v roli schizofrenního intelektuálního avantgardního umělce (malíře), hledajícího jeho ztracenou inspiraci, útěkem z města na venkov, později stále více klesajícího hlouběji do stavu duševní choroby, neschopného rozeznat fantazii od reality, věčně dezorientovaného, zahrál velmi oslnivě. Člověk si musel položit otázku, že snad tou duševní chorobou opravdu trpěl nebo ji alespoň jednou prošel! Tím zásadním kladem tohoto filmu byl asi Petriho výborný scénář založený na skutečném případu, zavražděné hraběnky někdy ke konci 2. Světové války, kdy její vliv pokračoval i za hrobem. Velmi neobyčejný, nekonvenční, obskurní, experimentální, typicky festivalový, umělecký, intelektuální. Ne, ale nejlepší Petriho kousek, za ten považuji i nadále film "Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto", opět s Nerem v hl. roli, to byl typický Petri, tohle byl spíš jeden velkej úlet a kus kontroverze k tomu. Podobné filmy; "Repulsion", "Don't Look Now", "House with Laughing Windows", "Wicker Man", "De, Vierde man", "A, Lizard in a Woman's Skin" atd.

Zcela neznámé eurocrimi od zcela pro mě neznámého režiséra Sabatiniho (jen tři filmy!). Příběh (točící se okolo pašeráků drog, a úmrtí mladé dívky v Říme) je místy poněkud chaotický a nejasný, nevím jestli byl výhodou i ten doprovodný komentář mladé ženy k ději a jednotlivým filmovým charakterům, je tu pár dobrých vynalézavostí, nicméně akčních scén tu moc není a když už, tak jsou docela nemotorné a komické. Docela surová bitka inspektora Capponiho se dvěma gangstery v restauraci asi nejlepší. Spinetti mi v hlavní roli moc nesedl, známější Pier Paolo Capponi byl lepší. Celkově hodně rozporuplná věc, zajímavá snad jen pro fandy žánru. Film se podle dtb. pollanetsquad.it natočil už v roce 1968. 2,5/5*.

Primitivní a trapný americký humor, Steve Martin mi jako herec nikdy moc nesedl, bohužel ani jednou jsem se nezasmál a spíš se nudil, stará vyčpělá konzerva, která dnes už tolik neohromí.

Přímo luxusní polozapomenutý euro-klenot, kterému opět po delší době naprosto bez váhání a s klidným svědomím rád udělím tu nejvyšší možnou známku. Už ta 5 grizzzzlyho mě vlastně trochu navnadila a k filmu de-facto přivedla. Přesně takovéhle filmy mám rád, mezi žánry thriller a drama bych přidal ještě klidně žánr romantický, páč tam romantika byla, normálně ji ve filmech moc nemusím ani ji nevyhledávám, ale tady jsem ji skousl, poněvadž celkové provedení smícháním všech těchlech žánru, ještě s perfektní exotikou a kvalitním příběhem bylo přímo úžasné a ukázkové. Příběh se odehrává v ostrovním státě Trinidad and Tobago v karibiku. Příběh je jednoduchý a známý, jde tu o klasický milostný trojúhelník, kde Mann přijme práci pro Salerna, který žije na ostrovech s družkou Arayou, společně se Salernem pak čas od času odjíždějí za prací, Mann a Araya se za nedlouho do sebe zakoukají a zamilují a klasický milostný trojúhelník se vyvíjí. Jakým směrem se bude vyvíjet ono spiknutí a co Carroll Baker (ex-milovnice alkoholika), to už prozrazovat nebudu. Film si vystačí převážnou většinu času jen se třemi herci (Araya, Mann a Salerno), známá Carroll Baker má ve filmu jen málo scén a ty hlavní až ke konci. Luxusní exotika, některé skvěle vyhrocené scény, pěkné milostné scény, hezká erotika, uvěřitelné city, nějaké to násilí, výborná melancholická hudba, to všechno tu opravdu skvěle funguje. Mann a černá kráska Zeudi (jako Princesse) byl už na první pohled skvělý pár, jako by spolu chodili několik let, Salerno pro něj v neobvykle roli hrubého druha a pijana v jedné osobě s netypickou vizáží, zahrál rovněž skvěle, on furt chlastal, kdy do toho nutil i ostatní, takže si ani nevšiml že mu jeho družka zahýbá jakkoliv se vyskytne jen příležitost (třeba jen metr od něj, kdy ležel na síťovce a oěpt chlastal). Celkově jde tedy o velmi povedenou dramatickou záležitost s lehce erotickými scénami, skvělou režií a kamerou, kde jednoznačně mile překvapila hlavně ona exotická kráska ve všech těch sexy, smyslných a lákavých scénách.

Dnes už toto atypické giallo (nutno uznat že s velmi originálním námětem) už taková pecka asi není a nenadchlo by ani tolik lidí jako tenkrát, nicméně spiknutí je docela nepředvídatelné, děj velmi spletitý, takže je se stále na co koukat (závěrečná pointa překvapivá), bohužel divák zvyklí na okázalé exteriéry tady trochu zapláče, protože téměř celý film se odehrává v jednom bytě (mě osobně to nestačí a považuji to za málo) a atmosféra je pak především tmavá. Násilí místy docela grafické (viz. všechen ten psychosexuální sadismus a mučení). Vynikající režisér Lizzani ("Banditi a Milano", "San Babila ore 20 un delitto inutile" nebo "Teenage Prostitution Racket") dá se říct že se právě tímto filmem rozloučil se svou bohatou a velmi úspěšnou režisérskou kariérou.

Nezajímavá eurokrimoška s nezajímavým, velmi podivným a spíše nesouvislým dějem a spiknutím (v hlavní roli drogy, nějaká ta politika a policie, viz na toto téma byly natočeny daleko lepší a zajímavější filmy). Jedna scéna tu stála za to (ano, byla to ta dlouhá a velmi podivná nicméně docela stylolově natočená drogová a halucinační párty sekvence), nebýt ji, tak jsem se snad unudil k smrti. Jeden týpek tu měl parádní halušky, po použití drog, kdy byl ve stavu extáze, taky super. Bud Cort byl strašně ošklivej za mlada ale zahrál dobře, stejně tak komisař Bozuffi, pevný a odhodlaný tak jako vždy. Nakonec jen 2, sázím vždy na poutavější příběh a na nějakou tu akci, tento film mi toto potěšení bohužel nepřinesl, film postrádal i potřebnou hloubku, vypořádat se všemi těmi různými zastoupenými tématy, ale zas měl vynikající psychedelický hudební doprovod, který byl neuvěřitelně groovy, to se musí uznat. Přesto, tento film považuji za jeden z nejslabších z celé '70 žánrové dekády.

Na svou dobu v porovnání se zbytkem světa jistě šokujující, na Japonsko ale ne. Japonci byli prostě v hodně věcech napřed, to se musí uznat. Film byl hodně realistický a tyhle věci se tam v té době, zde někdy od 18. století (první příběh) až po 2. Světovou válku, prostě děly, nicméně i přesto přezevšechno, byl film hodně jednotvárný a účelový a vlastně ve všech těch 4 příbězích nešlo o nic jiného než o různé druhy sexuálního a sadistického mučení, znásilňování, tortury apod. Což za chvíli někoho může omrzet, jinej však vydrží, protože násilí postupně eskalovalo. Scény mučení byly ale i tak docela nezajímavé, žádný šok mi zas nepřivodili (většina těch špinavostí zůstala skryta nebo šla mimo kameru či byla zabírána z dálky) a já se spíš nudil. Ale vzhledem ke krátké stopáži se to ještě dalo. Kôji Wakamatsu jeden z průkopníku tzv. Pink Eiga filmů ale rozhodně stojí za širší prozkoumání, i když fanda čekal možná něco víc. Japonci byli šílení...Podobné filmy: "Joy of Torture", "Orgies of Edo", "Shogun Sadism" atd.