Karlos80

Film byl natočen za 12 dní.

Ve scéně, kdy je mladá dcera se svým koněm a vidí přijíždějící motorkářský gang, před kterým poté útíká, má na sobě šortky. Když se však dostane do domu, má oblečené džíny.

Filmovalo se během léta roku 1977 po dobu tří týdnů. Náklady činily 125 000 amerických dolarů.

Během natáčení nebezpečné scény zemřel kaskadér a koordinátor Vic Rivers.

Film byl natočen u v roce 1972, ale do kin byl puštěn až v roce 1977.

Mezi svými filmy považuje tento režisér Joe D'Amato za svůj nejoblíbenější.

Herec Joel Edgerton má veselou vzpomínku z natáčení. „Na začátku dubna jsme byli venku a mrzlo,“ vypráví. „Koncem natáčení bylo 30 stupňů Celsia a byli jsme pořád ve stejném oblečení… oblečeni jako bychom byli v Antarktidě. Vyjdete ven a všichni mají na sobě šortky a tílka. Bylo to docela legrační.“ (Zdroj: thulestation.com)

Onen sníh ve filmu není pravý. Vedoucí výpravy Sean Haworth vysvětluje: „Náš fantastický scénický výtvarník strávil hodně času testováním. Přišel se skvělou metodou výroby umělého sněhu, která zahrnovala hodně rozpuštěného vosku a vytvoření zařízení pro rozstřik vosku ve velkém množství… a hoši od speciálních efektů vytvořili 92 druhů sněhu.“ (Zdroj: thulestation.com)

Natáčení filmu probíhalo v okolí Portlandu, Stewartu, Toronta, Trentonu a města Whitchurch-Stouffville. Jeden z producentů Eric Newman okomentoval Britskou Kolumbii tak, že vypadá zrovna jako Antarktida. (Zdroj: thulestation.com)

Počet mrtvých: 4.

Scenáristovi a režisérovi Renému Daalderovi byl jako producent doporučen Russ Meyer, pro kterého Daalder předtím pracoval jako kameraman.

Film byl natočen za 4 týdny.

Film je znám i v Itálii, kde byl puštěn pod názvem Sexy Jeans, navíc s vloženým pornografickým materiálem.

Německý název filmu je Massaker in Klasse 13, který lze přeložit jako Masakr ve třídě 13.

Ve filmu nehrají žádní dospělí herci. Výjimkou je závěr filmu, který se odehrává na školním plese.

Počet mrtvých osob: 10.

Marc Porel zemřel pouhé tři měsíce po premiéře filmu v Itálii (5.4.1983).

První film, který byl představen v anamorfickém systému Techniscope s poměrem stran obrazu (2,35:1).

Dostat se k Oak Hillu je docela obtížné, leží zhruba 45 minut od nejbližší státní silnice a filmaři museli cestu označit speciálními směrovkami, aby členové štábu zbytečně nebloudili. Studenti z místní univerzity si později cedulky rozebrali a nechali jako upomínku na natáčení.

Yakov Protazanov obdržel v roce 1925 během Mezinárodní výstavy výtvarných umění v Paříži za film ocenění.