Willy Kufalt

,,Doufám, že jste se příliš nenudili." Přiznávám, že nudil. Je to zvláštní, nejednou si u vybraných filmů stěžuju na delší rozjezd a trvá mi, než se začnu bavit či sledovat se zájmem. U Lautnerových filmů s Belmondem (už jsem viděl v minulosti s prakticky stejným výsledkem Profesionála) to budu mít zřemě obráceně. Velice se mi líbila cca první půlhodina, která plynula ve svižné atmosféře, k tomu s úžasnou stylovou hubou, Belmondo se svým extraordinérním auťákem, podnikající svérázné rošťárny směrem ke svým protivníkům, mne nesmírně bavil. Vypadalo to, že zůstanu na jedné vlně s tvůrci až do konce. Jenže pak se více rozjel souvislý kriminální příběh, který mne už ničím moc neupoutal, zábavy ubylo, i ten Belmondo mne začínal chvílemi nechávat úplně chladným a poslední půlhodinu jsem pro změnu už jen vyčkával konce. Jelikož Policajta-rošťáka vidím poprvé až dnes, nedokážu si ho pojit na rozdíl od jiných spolukomentujících s nostalgií. Líbilo se mi ještě zakončení s dcerou (byť zpracování rodinné linky mi po většinu času připadalo jako povrchní okrasa) a závěrečný vtípek s deštníkem, ale celkově se z této klasiky vyklubala průměrná krimi komedie, kterou opakovaně vidět asi nemusím a na které se co do zábavy už podepsal čas. Přijde mi, že 16 let před tím zvládl Lautner v Povedených strejcích kombinaci komedie, krimi, akce i rodinného příběhu daleko lépe. 60%

Tak řeknu vám, narazit z času na čas na takový film, který má nejen silné objektivní kvality, ale vám současně sedne, ani na minutu nepustí a zavání z ní dojem geniality, to je radost! :-) Během onoho distribučního roku Pierre Granier-Deferre točil s Linem Venturou hned dva snímky za sebou a já mám po tomhle zážitku málem choutky ubrat Kleci kvůli odlíšení hodnocení jednu hvězdičku. Nelítostný souboj je naprostou dokonalou esencí toho nejlepšího francouzské kinematografie 70. let., využívá atmosféru z tradičních kriminálek, povyšuje jí na politický thriller se společenskou kritikou a vedle toho není zde nouzi o akci i zábavná odlehčení. Lino Ventura mne nezklamal, podává špičkový výkon stejně jako jeho mnohem mlaši kolega Patrick Dewaere, co ale očekávat od Francise Vebera v pozici scenáristu výjimečně dramatického snímku, jsem vážně netušil. Nicméně Veber dal nejen skvěle vyniknout odlišným charakterům dvou hlavních policistů, ale doložil i pár černohumorných momentů (v nichž ostatně rukopis autora nelze přehlédnout, např. když nad utečencem postřeleném v nemocnici policajt pronese "dyť je na správném místě... zavolejte chirurga"), které do filmu kupodivu též skvěle zapadly. Méně příjemné je samotné dění plné špinavých politických praktik, ukázka světa korupce, intrik... resp. zjištění, že ve srovnání s dobou vzniku film získal s vývojem politické situace silný přesah i pro krajiny bývalého východního bloku. Netušit předem rok a zemi vzniku, skoro bych tento film bral jako podobenství o současné době... zapůsobil totiž na mne po mnoha stránkách až mrazivě nadčasově. 100%

Simone Signoret v režii pana Granier-Deffera podruhé. V Kočce jí Granier-Deffer (ve stejný rok) svěřil postavu staré ženy v zruinovaném vztahu na pokraji manželské katastrofy, ve Vdově se Signoretová představuje naopak jako vdova, v jejíž životě po příchodu nového mladíka na farmu zdánlivě blýská na lepší časy. Knížka Georgese Simenona se tady znovu stala podložím pro vytvoření základu a atmosféry k hereckému koncertu, vedle slavné herečky tentokrát exceluje Alain Delon coby muž s nejasnou totožností. Granier-Deffer uměl za pomocí skvělých herců natočit působivá komorní dramata, svým děním často uzavřena na půdu jednoho domku. I když pokud jde o plné hodnocení, zmiňovaná Kočka nebo i Klec mne zasáhly o něco víc. 85%

Chtěl být novodobým Robinem Hoodem, hrdinou v kruzích velkých peněz. Ve skutečnosti se však pod jeho vedením dočkali finančnímu vzestupu jen bohatí a chudí se stávali ještě chudšími... Starší filmy Costa-Gavrase se u mne vždycky těšily vysokému hodnocení a pochvalným komentářům ve víru silného zážitku. U novodobého Kapitálu jsem si bohužel připadal jako před pár lety na povinných přednáškách z jednoho volitelného předmětu Základy manažmentu. Snažil jsem se proniknout do postaty věci se zájmem, vnímal jsem smysluplnost a snad i důležitost sdělovaného, jenom mne to celé poněkud míjelo. Chápu hlavní poselství, všiml jsem si různých sdělení i v zdánlivě nepodstatných scénách (třeba s tou místností s dětmi plnou hluku z her na tabletech), ocenil jsem vtipnou vložku s Tournueilovou představou, ve které fyzicky zaútočí na muže z obrazovky... ale moc mne to nebavilo a podruhé bych to rozhodně vidět nechtěl. K velmi slabým 3* dopomáhá z mé strany i vzpomínka na tematicky spřízněný film Vlkem z Wall Street založený mj. na obscénnosti a adoraci hlavního hrdiny, oproti kterému musím kritický a filmařsky důstojný Kapitál přeci jenom trochu více ocenit. 55%

,,Člověk se musí naučit žít se svým zoufalstvím..." Lehké filosofování během osudového střetu mladého záletníka-vojína a profesionálního svůdce dodává zápletce této komedie osobité kouzlo. Kouzlo celého filmu těží také z celkově výborného scénáře a noblesy, jakou oplývá v roli postaršího svůdníka s falešnou identitou David Niven. Uznávám, že povaha i projevy dvou svůdníků měly vyznívat jako vzájemně odlišné, ale snad nebylo záměrem tvůrcům nabídnout v hlavních rolích vzájemně odlišný dojem i ohledně kvality hereckých výkonů. Chvílemi až prkenný Marlon Brando se do komedie vůbec nehodil, souhlasím s většinou, že v případě postavy Bensona se obsazení příliš nepovedlo. Brando mi občas trochu kazil dojem z jinak povedené komedie, ale naštěstí ne natolik, aby mne úplně vyrušil z té příjemné atmosféry pronikající touto "pohádkou na dobrou noc" pro dospělé. 75%

Začalo to lepičem plakátů s titulky, pokračovalo zmatkem, zmatkem a ještě větším zmatkem, skončilo symbolicky s dirigentem a orchestrálním dovětkem. Barevná němá groteska v režii Grahama Starka trvá sice jen půlhodinu, ale už během první třetiny vám z ní může létat hlava kolem. Ztřeštěné, bláznivé, akční... a stále více ztřeštěné. A to pořádně! Nápad s honičkou a přestřelkou na jeřábních zdvihácích se jen tak nevidí. Originální kousek na jedno zhlédnutí ano, ale víc bych to nepřeháněl. :) Jinak dívat se speciálně kvůli Michaelovi Cainovi nebo Peterovi Sellersovi určitě nemá smysl, oba pánové mají zde pouze několikavteřinový štěk.

S Molièrovym Lakomcem se setkávám nepravidelně už víc než 10 let. Poprvé to bylo ještě na gymnaziu, kdy jsme s celou školou cestovali na divadelní představení do Zvolena a Lakomec pro mě byl zážitkem, jaký mi později různé viděné TV záznamy téhle hry určitě nedokázaly vynahradit. Byl jsem ale zvědav na francouzský film podle tamnější národní klasiky, ač vypadla z toho jenom další (navzdory původnímu účelu natočení pro kino) studiová inscenace. Ovšem s několika osobitými režijními nápady. Dochází na ně i během notoricky známého monologu, kdy Harpagon duševně na dně po zmizení své milované truhličky se přepadá do skutečného vykopaného hrobu, zatímco onedlouho se ocitá na divadelním jevišti; oceňuji i následní domácí vyšetřování zaranžované jako soudní proces. Je-li třeba tou sekvencí z jeviště zdůrazněn záměr tvůrců setrvat u divadelního pojetí i v adaptaci pro filmové plátno a visí-li všude v soudní místnosti propagační plakáty k Molièrově komedii, odpouštím (coby hravý odkaz směrem ke klasickému divadlu :)) i tu scénu s koňmi v podobě namalovaných kulis. :o) Nakonec proč ne, Lakomce, ač klasickou hru, je určitě nutno brát i s jistou nadsázkou, a tvůrcům se jí sdělovat daří velice úspěšně. Hezký Molièrův nápad s postavou kočího a kuchaře v jedné osobě, který se dle své aktuální potřeby převlíká, zde získává vtip navíc, když si zdejší kuchař omylem na sobě nechává i červenou kočího věstu. Louis de Funès je představitelem Harpagona velice ikonickým a vede si v komické roli "trochu jinak" znamenitě, Galabru i Gensacová mu skvěle sekundují, slabinou pro mne zůstávají někteří ti mladí herci. 75%

Starý film. Už déle mi na žádný jiný poválečný film toto pojmenování nesedělo tak jako právě zde. Nechal jsem se přemluvit ke zhlédnutí slavné klasiky, kterou zde hodnotí vysoce mnohdy i ti, kteří se jinak černobílým filmům téměř vyhýbají. Asi nemám v sobě tu správnou romantickou duši, ale v délce dvou hodin se mi dění dost táhlo. Příběh z větší poloviny tvořily jen různé epizodky po toulkách po Římě, v rámci nichž jsem úpřimně (vedle hlavního romantického žánru) shledával daleko víc prvků cestopisu než komedie. Cestopisu vzhledem na rok vzniku černobílého, pomalého a dnes už jen stěží atraktivního; narozdíl od doby vzniku, kdy se např. u nás dle pamětníků chodilo na filmy Zikmunda a Hanzelky do kin s fotoaparáty, s cílem udělat si ze záběrů exotických míst z plátna vlastní snímeček. Audrey Hepburn byla již tady roztomilá, ale ještě jí pár let trvalo, než (zejména herecky) dozrála, Gregory Peck disponuje krásným hlasem, ale tomu bych daleko lépe věřil drsného šerifa či pistolníka, než zamilovaného partnera na procházce městem. Vychází mi z toho průměrný dobový film se vším všudy, v pozitivním i negativním slova smyslu. Vlastně bych si neměl (ani nechci) stěžovat, jen jsem na základě oné kultovní pověsti velkého filmu a těch 88% čekal víc. Odhlédnu-li od zklamání v tomto směru, můžu potvrdit, že byla to chvílemi určitě i příjemná jízda za starých časů po velkém cizím městě, i za přítomnosti pravidelně objevujícího se kolegy-fotografa, ač pro mě až na pár momentů (např. loučení v autě) nijak výrazně intenzivní. 60%

Můj pocit, že poslední skutečně kvalitní sci-fi vzniko ve Francii ještě za dob George Mélièse, bohužel jaksi stále přetrvává. Kamikaze balansuje na hraně menšího bizáru, ale jako čistě béčková záležitost, která se naštěstí ani na nic většího nehraje, to fungovat může (ač ty slibované hororové prvky jsem v rovině zpracování příliš nevnímal). Občas mi unikal důvod, proč by tohle chtěl nebo mohl někdo sledovat (viz. obsah výše). Akorát mne fascinuje Michel Galabru, který v naprosto ubohém filmu dokázal odvést naprosto špičkový výkon a to i když po většinu času účinkuje zcela sám se svým vražedným přístrojem. Brilantní je zejména v dlouhém závěrečním dialogu poté, co "spadne klec", kdy se zklesle u piána zpovídá ze svého promarněného života. Zde dává Galabru vzpomenout na svůj slavný výkon v Soudci a vrahovi. 55% (Horror Challenge Tour)

Kterak speciální vynález na oživení mrtvol způsobil daleko více škody a brutality, než úžitku. Nejsem vyloženě skalním vyznavačem sci-fi a s horory mám to obvykle ještě horší, film s kombinací obou žánrů u mne výrazně uspěje spíše svátečně. Příběh dvou mladých vědců provádějících proti přání nadřízených z univerzity riskantní experimenty mne spočátku velice bavil, bohužel čím více brutální úchylností zde přibývalo, tím více i mé nadšení směrem ke konci filmu klesalo. Nicméně musím tvůrce pochválit (kromě velice profesionálně odvedené technické stránky) za to, že téhle šílené zábavě o oživlých mrtvolách v pitevně nechyběl nadhled, ba až sklon k osobité parodii. Ve zcela smrtelně vážné rovině by to se všemi vychytávky typu zombie doktor s umělou hlavou a samostatnou mluvící hlavou v laboratórní misce.. opravdu nemohlo fungovat. 55% (Horror Challenge Tour)