Sonnery

Ten "žralok" byl na první pohled tak šíleně gumovej, že moje růžová guma na tužce oproti němu vypadá jako diamant

Vizuelní parádička, při které jsem zjistil, že jsem 100% úchyl. Nejen, že jsem se zakoukal do tý modrý mimozemšťanky, ale když jsem, značně ovlivněn filmem, ve slipech běhal po lese a potkal jelena, přišla na mě touha se s ním duševně spojit a následně ho ovládat. Bohužel, narozdíl od Avatára, máme já i jelen k propojování nepřizpůsobený vocasy

Po přečtení všech komentářů místních, uznávaných filmových kritiků jsem měl pocit, že tenhle film je děsná sračka. Odmítal jsem si ho pučit a už vůbec u něj strávit nějakou tu minutu. Jenže jednoho dne jsem našel v krámě originálku za 49 Kč. Jako správnej Čech s lety prověřenou obchodní intuicí "nebude se mi to líbit, ale když to stojí tak málo, tak si minimálně tři vezmu", jsem neváhal a DVD si pořídil. Nakonec napětí v mym bytě bylo na tak vysoký úrovni, že mi na čele, kromě potu, vyskočila obrovská žíla, která mi bránila ve výhledu na televizi. Užil jsem si to a má obchodní instuice nelhala

Vzal jsem si kulicha, rukavice, pořádně teplý fusekle a zimní boty pevný v kotníkách, napuštěný sádlem. Pak jsem se vypravil do doby ledový a bylo to fajn, úsměvný, ale uvažuju nad tím, že to možná byla ztráta času. 2-3

... a docela zásadní!

FANTASTICKÝ bylo na tomle filmu úplně všechno: Stone, Cruise, příběh a, i když je to trochu mimo, pro mě i letošní 4. červenec. Ale bohužel slovo "fantastický" se nedá aplikovat na osud Rona Kovice. Co ten chlap ve svým životě musel zkusit je otřesný. A díky fantastické práci již zmíněných hlavních aktérů mě jeho příběh tak vzal, že jsem až do rána chodil po bytě a těšil se z toho, že mám funkční nohy.

Při dobrém filmu o pomstě mě obvykle mrazí v zádech. A v zádech mě taky mrazilo...a to hned ze dvou důvodů: 1) nechal jsem otevřené okno v pokoji 2) jsem se přežral řízkama, cukrovím a všema podobnejma dobrotama až tak, že mi moje břicho, které přes Vánoce několikanásbně vyrostlo, shrnulo moje umaštěný tílko a odhalilo tak již zmíněná záda.

Stejně jako je jasný, že v politice si Rath do parlamentu vždycky najde cestu, tak i ve filmu je předem daný, že zombíci nebo chcete-li lidi s hodně zmutovanou prasečí chřipkou si tu cestu přes všechny bezpečnostní opatření, extra vytrénovaný specíální jednotky a vybomarodvanej Londýn najdou do celýho světa taky...Kdo má ale tu cestu těžší? Zombie nebo Rath? Pokud hypoteticky Rath není náhodou zombie

Já Paříž taky miluju a jsem si zcela jist, že Paris miluje mě. Ale kdo z nás dvou miluje tenhle film?

Jestli někdy budu chtít řict, že jsem měl z prdele kliku, tak doufám, že mi někdo dá lepáka, protože mě to probere a já si vzpomenu na Johna Cusaka. Páč ta jeho byla tak obrovská a měl ji tolikrát, že ani celá síť hotelů Hilton mu v množství klik nesahá ani po kotníky