prezdivaka

Americké filmy pro mě většinou v průběhu děje ztrácejí kouzlo. Americká produkce se totiž chová jako rozmazlené děcko, které má krásnou hračku, ale to nestačí, musí sama jezdit i mluvit. Tím příběh vetšinou upadá. A mnohem více, když jde o adaptaci skutečnosti. A tak musí vše vybuchovat, přestřelky trvají dlouhé minuty, zásobníky samopalů jsou nevyčerpatelné a ta skutečnost dostává na frak. Scénárista si pak vymýšlí návštěvu policejní stanice, kde každý policajt zná Dillingerovu tvář. On se prochází kanceláří a nikdo si ho nevšimne, přitom je v zorném poli. Nakonec se zeptá skupinky detektivů na stav baseballu a oni se ani nepodiví, co tam dělá někdo, koho neznají a řeknou mu výsledek. Asi to někoho baví. Bavilo by mě to u jiného žánru, ale u kriminálky podle skutečnosti ne. Tady jsem chtěl syrový, skutečný děj a ne hollywoodskou přežvýkanou směs love story a akce za každou cenu. Přitom ostatní složky - kamera, střih, výprava, kostýmy...byly skvělé. Ale budu si muset zase pustit Povídku o policajtovi.

Hloupá vyvražďovačka v luxusním obalu. Recyklát mnoha vlivů - Bradbury, Dick, Lem, Vetřelec...ale s mnoha dírami v logice.

Úžasně obsahově i vizuálně nápaditý dokument.

Z čeho si tady všichni sedli na zadek? Dobře udělaný film, ale trochu to kazí určitá líbivost. Těžko mohu uvěřit, že autobusák jde do baru, drze hodí peníze šéfovi mafie a ještě na něj drze křičí. Ve skutečnosti by asi byli oba dávno mrtví a mafie by si nekomplikovala život tím, že někdy promluví. To jsem ale přešel, ovšem další věci už tak věrohodné nebyly. Ve srovnání s podobnými filmy tohoto žánru jde o slabší dílo.

Bakalářský příběh navlečený do celovečerního formátu. Trapné vtipy (tedy spíš jen pokusy) u kterých se stydíte, že se vůbec díváte. Ještě horší je, že nevyplývají z děje, ale trčí svým chtěným naroubováním. Herci příšerně přehrávají, takže to chvílemi vypadá jako reklama na životní pojištění nebo - a to je PP Adidas. Upocené sexuální narážky dětí jsou učiněné peklo. Ale i ostatní repliky pronášené dětmi jsou nekoukatelné bez alkoholu. Čím je film blíže konci, tím je horší a podle pohádkového schématu (tak jak to v Trháku prohlásil pan Smoljak) se všichni musí oženit. A ještě lépe otěhotnět. K tomu psi, běh po pláži, prstýnky, slzičky... Za to by se styděla i Poledňáková.

Když se trapnost prolíná s reklamou na politickou korektnost a reklamnímy spoty.

Když forma přebíjí obsah. Mimochodem, kde je sci-fi?

Po technické a obrazové stránce průšvih.

Jedno jsem vážně nepochopil - dokument o hudebním skladateli a je prošpikován hudbou Ennia Morriconeho.

Mrzí mě, že americká produkce ve většině snímků neúměrně tlačí na pilu, aby i jejich divák rozpoznal, o jaké emoce v příběhu jde. Bohužel se to přesouvá i do Evropy a poslední generace už musí mít tento polopatismus a akci za každou cenu také. Oni nemohli mít chatrč, musel to být čtyřpokojový dům i s poštovní schránkou. Na ten by sháněli materiál půl roku a ne dva týdny. Joe ví, co je cystická fibróza, ale myslí si, že chytí do krabice medvěda...