Příliš malý svět

Minimálně v první čtvrtině filmu sledování velmi znepříjemňuje zjištění, že se vám z ničeho nic rozbila obrazovka. Poté už i pomalejším dojde, že problém skutečně není na jejich přijímači, ale jen režisér je dement. Hawley si celou dobu vystačí s tím, že ulétává na změnách formátu obrazu. Bohužel nepřidá nic dalšího a výsledek tomu také odpovídá. (06.09.2020)

Velké psychologické dusno, a to takové, že by se dalo rovnou krájet a přehazovat vidlemi. Myslela jsem na začátku, že půjde o další verzi Gravitace. Ale tenhle film se vydal úplně jiným směrem. Měla jsem z filmu rozporuplné pocity. Lucy Colová je výborný studijní materiál. Máme tu zajímavý náhled do duše astronautky, která zažila něco nadpozemsky mimořádného, co nikdo z nás hned tak nezažije, něco duchovního a díky tomu se dostala do existenciální krize. O schízičku samozřejmě nebude nouze. Vhodné k přemýšlení. Žánr sci-fi bych trošku upozadila. Tohle je dokonalé psychodrama. Chválím střídání pohledů kamery. To umocňuje se vžít do Lucyiných myšlenkových pochodů, pocitů a nálad. Ta dáma potřebovala odpočinek a dobrého psychiatra. (08.09.2020)

Ako, natočiť dvojhodinový film o narušenej astronautke, je seriozne umenie. Žiaľ, nie pre mňa. Nedokázal som sa do nej nacítiť. Bolo to strašne rozťahané a pritom sa tam dokopy nič nedeje. Jej hrabe, nevie či to je z vesmíru, či je len paknutá, a blúdi niekde medzi realnym životom a snom. Ozaj sme toto potrebovali? 1 z 5 (15.04.2020)

Takhle to dopadne, když neumíte napsat příběh (natožpak Příběh), milujete Natálku Portman (která tady připomíná spíš mladou Juliette Binoche) a pokusíte se něco spatlat dohromady. Uvedete to dramatickým titulkem Založeno na... - chvíle napětí (to v tom filmu fakt je) - ... skutečných událostech. A aby nikdo nepoznal, že jste nýmand, který nic neumí, postmoderně přeházíte čas, aby nikdo nepoznal, co je retrospektiva nebo flashback, kdy se která scéna odehrává (takže v tom úvodu klidně může mluvit s duchem své maminky, vás pak napadne, ale to jen proto, že film nenabízí vodítka a můžete si interpretovat cokoliv, jakkoliv chcete) a aby to bylo fakt cool, budete střídat formáty 4:3, 1,66:1, 1,85:1, 2,35:1 a 2,78:1. Ha ha, a jste velký filmař. Prd. Těšil jsem se, že film se nějak hlouběji bude zabývat pocity kosmonauta, který se z nekonečného vesmíru vrací do okovů Země - jak je to naznačeno v tom úvodním rozhovoru s psychologem -, ale houbeles. Jediné, co se tu vydařilo, jsou některé dialogy, na to asi měl pan režisér nějakou dobrou námezdnou sílu, protože jsou občas vtipné, ale většinou ve věcech, v nich o nic nejde ("Měla bys mít nějakého koníčka.jako já" - "Pití není koníček, mami." - "Ale mohla bych v tom soutěžit".). Fakt film o ničem, zbytečnost. Raději si přečtu Armstrongovy paměti. (18.01.2020)

Dlouho nepamatuji, aby někdo zpracoval téma krize vlastní identity takto suchopárným způsobem (po audiovizuální i obsahové stránce). Místo toho, aby snímek dostál svému psychedelickému názvu a divák se společně s Lucy vznášel v prostoru, kde by režisér bombardoval jeho vědomí podívanou na Zemi, kosmos a veškeré bytí, tak se velmi rychle vracíme do normality všedního dne. A přestože Lucy z vesmíru odlétá s určitým transpersonálním prožitkem, v důsledku kterého u ní dochází ke změnám v názorovém či hodnotovém systému, tak se nejedná o nic, co by zásadněji narušilo její každodenní prožívání. Očekával jsem, že Lucy začne mít problémy s rozlišováním vnitřní a vnější reality, že se u ní objeví hlasy, vize, příval nesrozumitelných emocí, kolísání nálad, atd. Režisér bohužel nevytěžil z nebývale atraktivního námětu zhola nic a po technické stránce se vzmohl pouze na nepochopitelné střídání formátu obrazu. S přimhouřením oka tak snímku Lucy in the Sky uděluji slabší dvě hvězdy. (19.12.2019)