prezdivaka

Tohle snad mělo být spíše rozhlasovou hrou. Zpracování je děsivé a směšné. Výprava je jedním slovem úděsná. Když profesor Aronax žasne na palubě Nautilu nad sbírkami mořských lastur, vidíme odrbané, polámané střepy. On prohlásí, že tyto poklady by mohly být ozdobou pařížského muzea. Pak několikrát špatně pojmenuje a zařadí několik schránek plžů. Stačilo před natáčením oslovit nějaké sběratele. Trikové záběry jsou ubohé i na dobu vzniku. Místo aby se použila zadní projekce, použilo se klíčování s akváriem, takže vidíme zvětšené akvarijní rybky. Děsivé dialogy jen umocňují křečovité herectví, ze kterého vybočuje snad jen Jiří Adamíra. Ateliér natřený zlatou barvou, který má vypadat jako vnitřek Nautila? Kdyby se finance použily na animovaný film, nemohlo to dopadnout hůř.

Tak tahle verze byla docela odfláknutá. Zpracování bylo bez kvalitnější podpory hlavních složek filmové tvorby: kamery, výpravy, stavby, architekta atd. Scény byly televizně svícené bez světelné reality a atmosféry. Všechno standardně polité, aby bylo vše dobře vidět. Večerní zámek kdy Holmes odhalí z obrazu totožnost vraha - sice na stěnách hoří svíčky a Sherlock má v ruce velký svícen, ale světlo je stále stejné i když svícen přiblíží k obrazu. To už nemluvím o vysvícené jezkyni, kam se detektiv uchýlil. Nejen, že stěny tvoří natřený polystyrén, ale světlo z petrolejky vrhá několik stínů po zdech a světlo je jako ve dne. Když se Watson s Henrym vydají potmě na blata, je celá scéna natočená v zakouřeném studiu. Občas pronikne do objektivu reflex z lampy. Za umělými balvany jsou ubohé kousky větývek. Celé je to spíš směšné než strašidelné. Špinavý objektiv kamery, takže v protisvětle se objeví flíčky. Ale ani skript se moc nečinil a je tam několik chyb. Watson si s sebou přiváží na celý pobyt jen trochu větší aktovku, ale má několik obleků a kabátů. Také jsem nepochopil, proč má doktor Mortimer brýle, které si nasazuje na čtení, ale pak si je nechává, i když se dívá na předměty či osoby vzdálenější. Těžko by ale byl takový výtečný střelec. Konečná scéna je jak ze studia Československé televize. Vše se odehraje nesmírně rychle a vlastně nic než mlhu a pár kusů skály neuvidíme. Nakonec Holmes zastřelí psa, který leží na Henrym. Dost podivné - jedna ze tří ran klidně mohla dědice Baskervilů zabít...atd.

Konec to srazil pod průměr, ale to je u amerických filmů zcela běžné.

Je to prostě marný. Jak chtít po tomhle osazenstvu, které také ocenilo jako komedii století velekýč S tebou mě baví svět a když má hodnotit komedii, zařadí v žebříčku na čtvrtou příčku Musíme si pomáhat, což komedie vzkutku není. Bohužel i Trhák má tady jen 68%. Ale je to prosté, když je něco, co vybočuje ze zaběhlých schémat, většina to neocení a smysl pro humor se s inteligencí snoubí, to je věc zřejmá. Už lecos pamatuji a tak vím, že Svěrákům cimrmanovský humor došel uznání až po mnoha letech. Zpočátku to bylo opravdu pro menšiny. A další věc: když dávám označení odpad! mělo by to znamenat, že film je po všech stránkách špatný a ne, že jsem ho nepochopil já.

Naprosto souhlasím s Tronem. Vážně se vám příběh líbí a nebo jste ve vleku konvencí, že jde o klasické dílo? Ten příběh je dosti chatrný a postavám se mění charaktery jako tamější počasí. Celé je to podivná konstrukce a jediné, co za něco stojí je výběr míst pro natáčení a kamera. Tato kniha je vlastně červená knihovna, která byla v Anglii velmi oblíbená a stala se klasikou. Je to jakoby jsme uctívali knihy Simony Monyové.

Humor je hodně slaboduchý, místy na hranici trapnosti. Skriptka asi byla u zubaře, když všichni na konci odjíždí autem, které je stejné jako při příjezdu - s nepoškozenou střechou - oba obrazy se točily po sobě.

Je to po dlouhé době dobře napsaný scénář k westernu. Tento téměř výhradně americký žánr většinou podlehne patosu, kýči a braku v různě míchaných poměrech. Dva výjimeční muži se postaví na obranu zákona. Jedním je Vigo Mortensen a druhý je Ed Harris. Ano ten Ed Harris, který je vždy tak skvělý ve vedlejších rolích. Tak přesvědčivý a přesto přes čtyři nominace (pro mě z nepochopitelných důvodů) neoceněný Oscarem. Pamatujete si ho jako šéfa pozemského řízení provozu Apolla 13 nebo jako blahosklonně arogantního režiséra Truman show. Ti dva se spolu už sešli ve filmu Davida Cronnenberga "Dějiny násilí." Oba byli skvělí stejně jako v tomto westernu, jen pár let a vrásek přibylo. Byl jsem velmi překvapený, když jsem na konci viděl titulky: režie Ed Harris. Vůbec jsem netušil, že podobně jako mnozí dobří herci se i on chopil režie. Už první pokus Pollock byl úspěšný a vynesl mu oscarovou nominaci.

Film dle mého pocitu trochu balancuje na hranici kýče. Ať už svou precizní stylizací, tak dialogy a okázalými (až nereálnými) detaily Františkova života a jeho prozření. Nijak mi to však nevadí a hodí se to k ýtickému zpracování filmu. Stejné je to například v Radůzovi a Mahuleně. Zeffirelli v konci kritizuje i samotnou církev, ale na Papeže si netroufne a jeho postavu lící jako oběť této instituce a loutku v rukou kardinálů. Vše v tomto filmu si zasluhuje vysoké hodnocení - výběr herců, kamera, stavba, výprava, kostýmy a v neposlední řadě hudba, která se stejně jako v Romeovi a Julii zaryje pod kůži. Franco Zeffirelli byl výtvarně nadaný a na filmu je to znát.

Absolutně autorská věc. Charlie film napsal, produkoval, režíroval, složil hudbu, napsal titulní píseň a hrál hlavní roli. Pohopil už tehdy, že většího kontrastu komedie dosáhne smutným koncem a tak proti všem trendům popíral happy end.

Proč mají režiséři tak často pocit, že si musí stoupnout za kameru. Když je pak z filmu naprosto zřejmé, které záběry byly ty jejich.