prezdivaka

Od začátku do konce se prokousáváte dějem, který nemá žádnou vnitřní logiku, která je klíčem ke každému dobrému literárnímu dílu. Scénář nevyjímaje. Strážci osudu se chovají jako pitomci a v honbě Davida za Emily mohou udělat téměř, co se jim zlíbí, ale oni vyhodí pojistky a způsobí dopravní zácpu. Je to celé tak plytké a naivní, že v jiném zpracování hrozí odpad. Mělo mě varovat to, co je hrozbou každého filmu, který se snaží zalíbit všem - romantický, sci-fi, thriller, akční - blbost.

Krom jiného skvělá hudba, výborně použitá, mnohdy v nových a zajímavých coververzích.

Brilantní dokument. Díky také za seznámení se skvělým člověkem - Conanem Doylem. Jeho Ztracený svět jsem miloval.

Nechápu to vysoké hodnocení naprosto zbytečného a navíc hloupého snímku. Scénář je snůškou blábolů a jednání postav je irelevantní. Dva anglické páry se týden plahočí do Španělska na "krásné místo" kde koupil jeden z mužů opuštěnou ruinu. Tohle krásné místo je ve skutečnosti řídký les s rybníkem. Podobných míst je v Británii asi milión. Pak už následuje únavný řetězec kravin a mrtvých mužů. Popisovat je je ztrátou času.

Je to leda tak mysteriózní kravina, která se přes všechny možné trhliny v logice, snaží vypadat exkluzivně. Podle schématu - když nic neukážeš ani nenaznačíš, nemůžeš mít problém s příběhem. A tak vidíme homunkuly jako v Metropolis od Langa, ale vlastně ani netušíme, jak je mohl geniální vědec Nathan sestrojit. Na koleně to jistě nebylo a když máme základní povědomí, jak složité je vyrobit obyčejný mixér, tušíme, že v pozadí musela být rozsáhlá výrobna s desítkami velmi specializovaných a jednoúčelových strojů. Takže desítky, ale spíše stovky zaměstnanců tohoto projektu. To se ale neřeší. Stejně jako to, že je úplně na hlavu, že si vytvoříte lidské roboty, které mají nedokonalou postavu. Je to podobně hloupé a nesmyslné, jako byste udělali pannu do výlohy, která by byla malá, měla povislá prsa a velký zadek. Taková podobná se objeví ve skříni, když Caleb prohledává místo svého pobytu. Na postavu Avy tak měl režisér a výtvarník filmu zvolit nějakou hodně dokonalou modelku, protože herecké kreace byly v tomto případě postradatelné. Alicia Vikander byla hezká a zajímavé, určitě ale ne dokonalá.

Film, který mě bavil, i když jsem si už během projekce říkal, že nějak nechápu to, že vyhrál festival v Canes. Utěšoval jsem se tím, že asi konec bude úžasný. Myslím, že opak byl pravdou. Konec se odehrával v Tarantinovském stylu a bez předchodích náznaků. Otec parazitující rodiny mi pak jako vrah přišel hodně přes čáru. Ano, je to komedie, ale i ta má svá pravidla a není to sitcom. I když jsem od samého začátku vždy následující počínání protagonistů uhádl, bavilo mě jít s těmi figurami dál. V závěru se to ale zlomilo a dost mě to otrávilo. Řekl bych, že kdyby tento film natočil někdo na západě, nikdy s ním Zlatou palmu nezíská.

Bohužel ten talent maminky tam není. Je to jako fotky Sáry Saudkové. Nepomáhá ani rozpačitá a málo nápaditá a kreativní kamera. Tam, kde by to měl podpořit nebo zachránit střih, nastupuje stereotyp.

Je málo horších scén ve filmu, než když se děti chovají jako dospělí. Je to vždy pro potěchu scénáristů, kteří si bůhvíproč myslí, že je to rostomilé a nevšední. V tom vynikala Marie Poledňáková. Je to ubohé, předvídatelné a kýčovité. Ten příběh je od začátku do konce klopotná konstrukce, která si hraje na pravdu. Je tam vše - něžně nepraktický až nesmělý Petr, který se živí prací, která vyžaduje razanci a rozhodnost, recepční Maruška, která se rozhodne riskovat svobodu, postavení i svůj příští život během jednoho dne bez nějaké zjevné motivace. Je tu i zlá sociální pracovnice, která raději odejme dítě jeho velmi dobře situovanému otci, aby ho dala na krk státu. A nesmí chybět zhrzený milenec, který celou naplánovanou lest na záchranu Emy před dětským domovem zhatí. Nepřirozené a kýčovité dialogy všech postav podporuje podbízivá kamera. Střih je mnohdy nepřesný a špatně načasovaný. Záběry na sebe nejdou a z herců jsou přirození snad jen Jiří Dvořák a Olda Vlach. český film je stále na hony vzdálen kvalitní produkci 60. až 70. let.

Životopisný film, který se dvě třetiny svého času utápí v klasických hollywoodských stereotypech. Ike se během jedné scény promění ze šarmantního gentlemana v násilného tyrana. Některé scény byly ovšem skvělé - natáčení s Philem Spectorem nebo hádka a rvačka s dortem. Na IMDB je trochu věrohodnější a ne tak adorační hodnocení.

Tento velkorysý dokument, který je svým obsahem a délkou velkolepým pomníkem tvůrci sochy a lidem, kteří se na jejím vzniku podíleli, se zvrhl v politickou agitku. Svým politicko - korektním obsahem se stal spíše pomníkem současného levicově liberálního smýšlení. Slovo imigrant je tu skloňováno v každé druhé větě a čím více snímek spěje ke konci, tím více je angažovaný a odchyluje se od původní myšlenky. Slovo Svoboda je překrucováno až k ploché floskuli. Symbolické je i to, že původní oprávnění vyrábět suvenýr - zmenšenou repliku, vlastnila jen malá dílna na Manhattanu. Nyní je o mnoho horší paskvil spolu s malými Eifelovkami vyráběn v Číně.