Mylouch

Pot a slzy. Slušně proporčně rozvržený a scénáristicky rozvíjený příběh o vytrvalosti, motivacích, vítězstvích a prohrách. Na to, kolik toho bije od očí po herecké stránce u marginálních postav, je výsledek s vážně pojatým příběhem a hereckými výkony postav nejen ústředních sportovců, ale i celé řady epizodních bafuňářů, stálicí seriálové tvorby. Režijní a hudební řemeslnost, kameramanská kvalita po stránce přispívání příběhu.

Dokumentaristická charakteristika Procházkova talentu nejen hvězdně scénáristického ale i průvodce jeho neoddělitelným politickým vývojem (tolik kohoutovským), spjatým se stranickou klikou Novotného i obdobím Pražského jara. Prolínání výpovědí žen Procházkových a spisovatelských kolegů s vděčnými vzpomínkami generace filmové nové vlny na velkého podporovatele z pozice barrandovského dramaturga s úběžníkem příběhu v posrpnových událostech.

Snaha o chronologický přehled vývoje Coltraneovy tvorby, která nutně naráží na omezený výběr záznamů a především na nutnost předvést rozsáhlé formy na odpovídající ploše. Portrét jednoho z proroků new-ageové syntézy tak při dané stopáži zůstává nedořčený a to tím spíše, že ani výpovědi souputníků nejsou příliš výstižné.3-4*

Svobodova režisérská extratřída v mistrovsky vystavěném Nývltově scénáři a s hereckými výkony, které patří k nejlepším ve filmografiích hlavních hvězd. V daném formátu potom nevadí ani pouze asistenční výkony některých vedlejších rolí, které tak vlastně podporují ohnisko příběhu. Nezapomenutelný stylotvorný vnitřní hlas a stejně tolik vyřčeného pouhýma očima nad rouškou. Nevyumělkovaný lidský příběh s nenuceně důmyslným prostým slovem na téma důležitých věcí v životě a malých velkých vítězství. Poctivá práce, top českých filmů 80.let, 4-5*

Sympatický pokus o další porci poetiky, která se při zvládnuté vizuální stránce nepotkala s dostatečně vyzrálými dialogy a jejich hereckým a z hlediska rytmu hlavně režijním ztvárněním. 2-3*

Krkolomně divadelnické pojetí se slabým smyslem pro prostor i rytmus. Za sebe toho moc chválit nemůžu, zbytečně silná zcizující stylizace v tématu, které je silné samo o sobě

Mezinárodně sdělný příběh, který bude v záplavě zpracování tématu hledání formou brigittejonesovských komedií bojovat o diváckou přízeň své generace hódně těžko i přes poctivý scénáristický a režijní přínos a gradující souhru hereckých výkonů. Velká úcta patří scénáři, který se nesnaži vytěžit asociace beatlesovské inspirace, ani nastavit zrcadlo mnohým pošetilostem a proprat všechny marnosti třicátnického žití, které v jisté fázi ztrácejí svou spotřebitelskou důležitost, a jde po ose osobního prožívání a subjektivních interpretací. I s citlivou hudbou a soundtrackem (jeho charakterizační význam jemně propojuje verze příběhu a napříč jimi stoupá) blízko 4*

Jestli Benson náhodou holkám nenadržuje ! Varianta příběhu prozářená rodinným zázemím a dalšími osobními kontakty, která není jen otrockým překlopením Jeho verze, ale přináší i potřebná oživení a lidské detaily tu v neexhibujícím pojetí kulminují do samotného konce. Kampak asi dojde verze THEM ? ... Ale kde se jen všichni ti osamělí lidičkové berou ?

"Snad proto, že jsi ze zámku". Vyvážená tragikomika, Pecháčkova scénáristická slina, herecké výkony v odstíněných škatulkách, Šalamounova animace, ♫ Maratova hudba.

Velkolepá kameramanská (Richardsona bych radši viděl v něčem s kvalitou Casina), zvuková a výtvarná práce ve službách tarantinovštiny - v americké popkultuře zakotveném stylu, který si zde ukotvení každé scény tahá náhodně z klobouku a celek pak v Evropě působí kulturně trochu juvenilně či provinčně. Hudba se slušným vkladem spíše v instrumentaci než v tematické tarantinovštině. Za zapamatování pak ze všech jednotlivostí stojí herecké kreace Pitta a Waltze, když už logika scénáře trochu pokulhává. Na filmu z kulis a doby války, který nutí diváka k maximálnímu odstupu, je něco špatně. Kulturním klíčem a ekvivalentem k filmu může být Koutského krátký film Navštivte Prahu , který aspoň nepotřebuje vysvětlivky pod čarou.