Mylouch

Velká polemika s aplikovatelností převládnuvší ideologie maximalizace osobního užitku a jeden z nejdůležitějších filmů desetiletí, ve kterém život nečpí kavárenskou technikou absolventů víkendových kurzů tvůrčího psaní.

Mrazivá nálož mikulášské disharmonie, kterou zúčastněné ztracené duše přiživují dle svých schopností s příkladným nasazením. Herecky výborný nemocniční personál s vejlupkovskými dětskými výkony, atmosféra nemocniční bezútěšnosti, ♫ harmonizující Hapkovy akordy, scénáristické dědictví Jana Procházky. Vrchol polistopadové "televizní" tvorby.

Autorská masáž Vachkem podle pravidel Velkého dogmatu neboli Remundáž. Další z autorských výpovědí maršálů ducha o samotných autorech, zde sice s Kohoutem před kamerou, ale ten opravdu není podstatný a ve snaze nenakopat se s tvůrci navzájem drží sám už jen minimální úroveň komunikace, i když občas svodům média přece jen podlehne a mění se v toporně vstřícného tvora. Copak asi o svém díle řekneme my ostatní, tvůrčí impotencí mučeni už dnes, po 50 letech?

Doba velkých návratů, setkání i pomíjivých uměleckých vstupů na výsluní. Především ale symbolický dokument oněch několika hřejivých, přelomových týdnů, jemuž je těžké nedat 5*, navíc s působivě nenuceným a zasvěceným průvodcovstvím J.Černého. Po technické stránce ovšem i na svou dobu dokonale "revoluční" výsledek. Kéž by ale Koncert pro Arménii existoval aspoň v takové podobě.

Vyprávění, jehož tahounem se zdá být scénárista Mahler (též Amadeus) se svým velkým ponorem do dvořákovských dokumentů, ale současně i s obtížně přenosným osobním mysticismem (viz "Dvořák v Americe"), vystavěným kolem bezesporu impozantního a geniálního Dvořákova díla. Až příliš jsou však znát scénáristovy silnější a slabší (zde spoluautorsky nekompenzované) stránky a menší hudební rozhled. Výsledek pak přes vzácné lokace působí televizním dojmem, hudbě by slušelo lepší propojení s příběhem, škoda i vlažného režijního nasazení a méně životných postav. 2-3*

Každé pootevření dveří do opomíjené hudebně-dramatické historie má význam, v oněch faustovských letech dvojnásob.Těžko ale překonat dojem z kostýmních inspirací výstrojního důstojníka v Planetě opic.

Jako člověku, který neprošel VHS-kovým kvasem devadesátek, mi tahle osmdesátková setba v sci-fi-akčním úhoru už moc neříká, a to ani filmařsky. Ten pán se zaměřovačem mi byl od začátku nesympatickej a až MILF-jízda k mezím pružnosti materiálu navodila tu atmošku ( přiživovanou i ♫ syntezátorovým strašením ).

Evropskou krimi světového formátu bych v tomhle filmu nečekal a o to větší gratulace míří do Polska. S lehkostí rozvržený i zrežírovaný příběh, který překvapivé karty vynáší v odstupňovaných dávkách a v němž Szyc působí hvězdným dojmem... A ani ta kolčava tady nepůsobí tak zákeřně a krvelačně.

Eurocoolová dvojice v hlavní roli bedekru, jehož scénář jinak není zpracovaný úplně banálně a hlavně s ohledem na krátkou návštěvu jednotlivých míst případným turistou. "Jako fakt, jooo ?" - Brrrr !!!

Skutečná princezna ze mlejna českého filmu. Osobnost, která v drobných střihových paralelách s Evou Olmerovou udrží tah celého filmu bez okázalých mouder a přidaných filmařských exhibic.