vyfuk

Jiná hypotéza o konci světa, která nebyla až tak k zahození, ale někdy to byla trochu nuda.

Hačiko je nejdojemnější příběh všech dob! Asi desetkrát jsem se rozbrečel. Vždy když jde ve filmu o psy, který zemřou nebo se jim něco stane - dojímá mě to. Je to opravdu velice smutný příběh, na který nikdy nezapomenu. Podruhé ho vidět už bych asi nesnesl. Chtěl bych v tomto komentáři co nejvíce vyjádřit svůj smutek, ale nejde to. Kombinace předojemného pravdivého příběhu a dojemné hudby mě pláčem přímo ubíjí. Navíc to, že je to pravdivé mě ještě víc ubíjí. Opravdu! Na to nikdy nezapomenu!

Zpívání v dešti je další film z padesátých let, který mě ohromil. Je také fakt, že film má trochu slabé články, ale u již přeznámého kultovního snímku jsem se opravdu bavil.

Mononoke je krásné mýtické převyprávění japonských dějin, mýtů a bájí. Možná jsem se už někdy svěřil, že nemám japonské animáče příliš v oblibě, každopádně toto je velká vyjímka. Mononoke jsem už viděl mnohokrát jako malý kluk, pamatuju si jen nějaké malé útržky, ale vím, že jsem dřívě Mononoke viděl, ale nezanechal ve mně příliš pozitivní pocit. Ty démoni a ta hnusota kolem nich mě dříve děsila a mám-li být upřímný tak mě to děsilo i teď. Ale musím, tedy říct, že když jsem měl všech pět pohromadě, tak jsem byl nadšen. Do Ašitakového myšlení a jeho těla jsem se dokázal i vcítit, cítit tu jeho bolest, prožívat to dobrodružství. Musím také podotknout, že film je doplněn překrásnými kombinacemi hudby a také barev. Na závěr musím napsat, že film ve mně asi navždy zanechá strach a děsivost z příběhu, ale bylo to krásné.

Deprimující. Jiným slovem to ani tolik pojmout nejde. Pink Floyd je místy dobrá hudba, ale převážně je hlavně trochu psycho. Film mě v mém rozmyslu jen podpořil. O tři roky později: Je neuvěřitelné, že se k tomu vracím až po třech letech. Ale jak by řekl jeden můj přítel: "Pouze jsme čekali, než jsme pro to správně dozráli.". Pro tento film to jistým způsobem platí. Stále si myslím, že něco na tom mém původním komentáři přeci jen je, ale není úplně specifický a objektivní. Hlavně protože jsem původně film ani nedokoukal. Pořád si nicméně stojím za tím, že tento film totální cvokhaus a kdokoliv kdo se na něj podívá, aniž by znal alespoň lehce podrobněji hudbu Pink Floyd. Je to film, který je totálně deprimující a klidně bych věřil, že toto je jeden z těch filmů, který nás uvede do stave, ve kterém bychom asi určitě být nechtěli. Film v některých ohledech lehce připomíná Mechanický pomeranč. V každém případě musím sem hodit i plusy, které si to zaslouží a to je hlavně geniálně udělaná linie příběhu pro text písní (pro normální oko je to větší chaos než politický systém naší vlády). Ovšem musím také ocenit poetiku filmu a hlavně to jak perfektně reflektuje naše chyby, které se za celé lidstvo udály a dnes se dějí každý den. Věřte tomu nebo ne, ale tenhle film má v sobě až kurevsky velká ponaučení. Posledních deset minut jsem patřil filmu. Kreslené finále, které mne málem donutilo zvracet mne zároveň nepochopitelným způsobem fascinovalo. Tenhle snímek se nedá extra brát jako něco s příběhem. Nazval bych to něco jako povídky spin-offy, které do sebe postupně začnou zapadat. Zároveň deprimující a zároveň geniální. Nu, kdyby Honzík z roku 2013 četl tenhle komentář, který později k filmu napíšu, tak by se asi posral.

Tak jsem si říkal... Scorsese, Shore, DiCaprio, Damon, Nicholson, Wahlberg, M. Sheen a Baldwin... tak se to dalo do hromady. V jednom filmu byly hvězdy 70. let hvězda válečňáku a ostatní. Nemohl jsem tomu věřit. Mám-li být upřímný... na film jsem se vysloveně těšil. Velmi jsem se těšil. Výsledek? Patlanina, která byla naplněná špičkovými herci nebyla špatná, ale ten příběh byl úplně jiný než z jakéhokoliv jiného Scorseseho filmu. Cyhběla tomu taková ta Scorseseho energie. Co říct na závěr? Moje očekávání se nevyplnilo tak jak jsem chtěl, ale k zahození to nebylo. Je ale také možné, že k filmu najdu lepší cestu někdy příště (viz Pulp Fiction). Po druhém shlédnutí se téměř nic nezměnilo. Je fakt, že některé scény jsem chápal lépe a bylo to lepší, ale stále mi tam scházela ta Scorseseho energie, kterou projevil v Casinu, Mafiánech a i mně trochu slabšímu snímku Zuřící býk. Je to stále jeden z nejlepších filmů, který jsem kdy viděl, ale stále mi to nepříjde tolik ono.

Postřížiny jsou asi nejodlehčejší a nejhumornější dílo, které dali Menzel a Hrabal spolu dohromady. Příběh muže, ženy, švagra, pivovaru a jejich životech nebyla špatná podívaná, ale viděl jsem i lepší. Nicméně pěkný film.

Převyprávěný příběh Bídníků, který nemá muzikálovou podobu se mi líbil z pohledu filmu, ale z pohledu zábavy to sice nebilo špatné, ale ani dokonalé.

Pořad plný aut a především humoru, který pořadu dodává velmi úžasný podtext. Ty výzvy, ten humor, ty auta, ten Clarkson... já se byvím každou epizodou a nikdy mě toto nepřestane bavit!

Chcete vědět jaké jsou rozdíly mezi Expendables 1 a Expendables 2? Pokusím se to zodpovědět tak aby neměl nějaký šťoural připomínky: více krve... jednoznačně více krve. Více střel, více akčních hvězd, více napětí a více obsáhlí příběh. Jednička se mi velmi líbila, ale už předtím jsem věděl, že se mi dvojka bude líbit víc, a taky že ano. Je fakt, že mnohým lidem se nemusí líbit, to jasné véítězství týmu, ale zase nutno říci, že (SPOILER!!!) ve filmu někdo zemře. Je tedy trochu ménědůvodné házet hned flintu do žita. Myslím, že trojka se mi bude líbit ještě víc, ale to teď sem nechci tahat. Jednoznačně musím říct, že jsem byl spokojen, byl jsem rád, že si ve filmu záhráli tito herci, jsem rád, že si konečně hvězdy typu Arnie a Bruce zastříleli a také jsem rád, že se můžu těšit na trojku a že můžu i gratulovat štábu, že přivolal další hvězdy typu Chana a Cage, kteří se na plátně (doufám) objeví déle než deset minut! Děkuji.