emma53

Spíš drama než komedie, ale kdo by se neusmál při přepočítávání hřebíků od toho šmejda, co dostal Roberto:-) Každá postavička byla něčím zajímavá, jiná a originální. Číňánek byl roztomile, ale smutně ztracený človíček a já mu držela palečky až do konce, ale tomu Robertovi bych asi ty noviny na konci už hodila do kamen i když měly v jednu chvíli svou váhu Neotřelé, příjemně koukatelné a přirozeně zahrané a tomu já fandím.

Já mám s Michaelem jeden problém, který se týká jeho scénářů, které mně připadají, že jsou téměř totožné s jinými tématicky podobnými filmy, prostě mám ten pocit už několikrát viděného. Nicméně oproti eRku má Nordvest celou dobu poměrně svižné tempo a sympatického Gustava Gieseho, který si svou první roli Caspera střihnul skvěle, takže mu tu jednu hvězdu navíc přihodím.

Věřím, že jako komiks to museli kluci baštit, ale já jako holka jsem se soustředila víc na tu linii mezi tou dvojkou, kde samozřejmě měla prim Jennifer a její hlas a zjev byl příjemným osvěžením. A ty občasné ty skákačky ze skály na skálu šly v pohodě přežít, hraní s tankama jak s malýma hračičkama taky. Asi se mně nejvíc líbilo to setkání s Bětuškou na ulici skoro na konci, kdy se zmenšuje a zmenšuje a.....ách, to bylo přece i dojemný. Ale bacha, nebude se vám líbit, až bude Hulk naštvaný. Ale zelená přece uklidňuje, tak jakej strach, pánové a dámy? Viděno v rámci Season Challenger Tour.

Mý lepší blues, snímek, kde je sice hezká muzika, která se prolínala jakýmsi příběhem týkající se života hlavních protagonistů (viz obsah nahoře), ale bylo to asi to jediné, co se mě trochu dotklo. Potenciál tam byl rozhodně větší, ale takhle jsem byla emotivně úplně mimo, dokonce jsem se přistihla, že se chvílemi nudím. Je to škoda, už jen kvůli spoustě známých černých tváří, včetně samotného režiséra. Buď tam mělo být ještě víc té pódiové muziky a nebo hlouběji rozpracované osobnosti, protože na mě to ve výsledku působilo jen průměrným dojmem, takže já ze sebe dnes víc jak trojku nevysypu.

Nejedná se vysloveně o nějaký duchaplný seriál, ale já ho s těma babčama slupla jako malinu téměř na jeden zátah. Každá z té pětky měla svoje kouzlo, šmrnc, něco, co mě občas rozesmálo, někdy jsem se kromě sympaťačky Maggie v nich viděla, no prostě žádné nůďo se nekonalo. Bylo to zkrátka bájo a Dan je fešák :-)

Ale jo, i kdyby to byla mírně zkreslená pravda, tak ti kluci si zaslouží jít do plných. Ten konec už moc natahovali, přesto to byl nervák a skutečnost si nedovedu už vůbec představit. Tady všude píšou ale...ale...ale....ale zažil to vůbec někdo z nich? Já na vojně nebyla, tak to hodnotím jako laik a spadla klec.

Mixovaný copánek více žánrů, který si asi za týden nebudu pamatovat, ale krk dám za to, že pánové na Paz Vegu nezapomenou. A jinak, ach ta láska...........nevypočitatelná.....ale krásná, smutná, nádherná, tragická............ a v tomhle případě, postelová jednohubka.

Julia Solomonoff u mě tímto debutem rozhodně zabodovala, protože s takovým citem, jemností a pochopením předložila příběh o skutečném a krásném přátelství dvou dětí na prahu dospělosti, kde ale jeden z nich velmi trpěl a ve svém zoufalství se izoloval od druhých lidí. Jejich bezprostřednost, stud, zvědavost, zábrany a sounáležitost (hlavně ze strany Jor) vyzněly opravdově a dojemně .Jen jsem smutná z faktu, že takových zvrácených postojů, či předsudků jaké jsem postřehla u rodičů Maria je určitě daleko víc. Jorgelina s Mariem získali mé srdce v mnoha situacích, ale jejich koupel v řece v závěru filmu byla asi nejpůsobivější. Také jste postřehli v Jorgelininých očích ten zvláštní, zadumaný a už téměř dospělý výraz, jak tam stála se svou sestrou a ostatní mládeží na pláži u moře ?

Na konci rozhodně nemohu konstatovat to samé, co se říká v závěru. Jen tiše doufám, že jsem naladěná na správnou frekvenci, kde mně přece nerozhodí fakt, že jsem občas byla zcela mimo. Ale na tu romantickou linii se dívalo přece tak krásně............ A ta chvilka s Issacem a klavírem byla kouzelná, tam jsem měla nutkání uvěřit tomu pánovi s rozhozenými notami po celém pokoji. Netuctové, příjemné sci-fíčko.

Já jsem původně chtěla nějakou romantiku, ale až takovou jsem nečekala. No co, dali si pusku, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Mě uhranula hlavně ta mehikánská muzikááá, to je nádhera. Nalejte si cokoliv s ledem v těchto parných dnech, lehněte si na gauč a nebo si vezměte tablet ven na lehátko a nechte se unášet někam daleko, kde byl málokdo z nás a prožívejte s nimi jejich strasti a slasti........zkrátka relaxujte s krásnými děvami a pochopitelně i s jejich protějšky.