emma53

Dvacet pět to byla láska jako trám a najednou ouha, je tu zádrhel a to dost podstatný. Je dost těžké uvěřit, že manželka za tu dobu nic nepostřehla, to je asi mojí jedinou záhadou a výtkou ke scénáři. Jinak Normál v úvozovkách bylo maximálně pohodové pokoukání hlavně díky Tomovi Wilkinsonovi a Jessice Lange. Téma mně jinak až tak není vzdálené. Znala jsem obojí proměnu a Ti lidé jsou spokojeně vdaní, či ženatí, mají děti a já to jsem u jednoho páru ani nepostřehla, kdyby nebylo důvěryhodného JPPéčka.

Tim Roth tady zahrál zcela profesionálně roli paliativního ošetřovatele, ale za tím vším se skrývá mnohem víc. Určitě je to film k zamyšlení nad sebou samým, nad přístupem k takto nemocným lidem. Za sebe jen píši, že jsem si to pustila zřejmě buď v nevhodnou dobu a nebo naopak ve velmi vhodnou dobu. Smutné, beznadějné a alarmující, ne pro každého. A souhlasím, že ten konec byl už navíc.

Komedie mně to nepřišla ani omylem, spíše naopak. Nevím, mám docela rozporuplné pocity, protože jako něco převratného mně to nepřišlo, ba právě naopak, jako normální film, kterých jsou tuny, ale možná , že právě tou netlačící pilou na moje emoce a výbornými výkony obou kluků, jak Anthonyho, tak Cliveho dám o špricličku víc.

Moc milé překvapení s historicky starším Marlowem? Bogart ho hrál královsky, přesně podle Chandlerovky. Kde jsou ty časy, co jsem jich měla doma horu a četla jednu knihu za druhou. Marlowa mně dnes trochu připomíná detektiv Harry Bosch od MIchaela Connellyho, kterého mám celou sbírku. Ano, tohle jsou ty pravé kriminálky, které jsem měla ráda a budu mít stále. Ať žije i přes všechny rvačky Marlowe, samotář, který ale nepohrdne krásnou tvářičkou. Ještě mám doma seriál z roku 1984 s jiným hercem, tak až přijde pravý čas, moc ráda si ho dám.

Tolik jsem potřebovala už nějaký sladký filmový zákusek, že jsem šla hned za Sparksem, kde je to jasné, ale zase né tolik, jak by jste si mysleli. Dramédii to dokonale splnilo a Dawson je můj nový objev nebo jsem si ho nikde nevšimla. Tohle není pohádka pro tvrďáky, ale pro romantiky, kteří ten hnusnej svět kolem potřebují občas prosladit něčím takovým jako je film Co s láskou. No řekněte, co s láskou, která je někdy tak vzdálená, neuskutečnitelná..............to už se přibližuje malinko k reálu nebo se mýlím?

Nazneen mně bylo líto po celou dobu filmu a soucítila jsem s její rozporuplnou dušičkou. A i když se jedná v tomhle případě o bangladéšskou ženu, která je svázána mnoha tradicemi, potažmo i silnou vírou a těžce se dopracovává k svému vlastnímu názoru a postoji k životu, tak si myslím, že se to může stát komukoliv, v kterémkoliv jiném státě s nějakými jinými, silně zakořeněnými tradicemi. Byla jsem zamilovaná s Nazneen a sdílela s ní ty krásné chvíle, ale pochopila jsem její rozhodnutí, ke kterému muselo v tomhle směru nutně dojít. Já v podstatě ani nevím co bych měla Brick Lane vytknout, ale ta čtyřka je slaboučká jak nitka.

Já jsem tenhle snímek musela dát ještě jednou, abych necítila výčitky z nízkého hodnocení. Ne, jdu opravdu jen na tři. První polovina na působila vysloveně příliš hystericky, možná stačilo trochu šlápnout na brzdu, sice to pak už bylo stravitelnější, ale asi mně iritoval scénář a i závěr mě extra nenadchnul. Film jak umělá hmota z NDR, ale lžičky nevím, jaké měli.......kdo zná Pelíšky, tak ví. Ale myslím, že některým divákům se bude líbit, to je jen moje subjektivita.

Tae-oh byl slizkej fakan od samého začátku, ten se jim tedy povedl, takže nebyl problém jít po něm současně s takovým trochu trhlým detektivem, který je za chvíli v obraze a rozjíždí velkou akci proti tomu hajzlíkovi. Tušila jsem, že jdu zase do pudrovačky, zkraje jsem váhala, jestli to nemám vypnout, protože krimi a komedie mně ne vždy sednou, ale tohle mělo šťávu, hlavu a patu, zkrátka výborný scénář, až na toho psa (tyhle scény se zvířaty nesnáším, ale naštěstí to natočili kulantně). Dokonce se mně to nezdálo vůbec dlouhé, což je pro Veterána velkým plusem. Navíc byl velmi dobře nastíněný známý fakt, že podplatitelný je kde kdo a o policii to platí taky, takže tady skončila legrácka a šlo se na toho prevíta finťácky. Jo, bylo to OK.

Německo a dramédie? Ne, tak to bude děs. To jsem si říkala, než jsem si ho pustila a pak nepustil on mě. Už jsem viděla tolik filmů o umírání, že jsem skutečně váhala, jestli ho dám, ale teď toho vůbec nelituji. Chvilky smutné, střídající ty komediální se naprosto skvěle prolínaly a těm klukům na té jejich roadmovie a hledáním nejkrásnějšího dne jsem fandila do posledních minut. Ne, čekala jsem jiný konec, ale Florian (jen tak mimochodem velký fešák) to ukočíroval jak po scénáristické, režijní, tak i v té hlavní roli naprosto skvěle. A soundtrack byla vysloveně moje krevní skupina. Jo jo, když budete brát Nejkrásnější den s nadhledem, tak vám bude možná taky po zhlédnutí tak prima jako mně a to je přitom film, kde se jedná o smutné věci života. Konec konců, kdo ví, co a kdy čeká nás.............

Já jsem asi ovlivněná jedním z příbuzenstva, který je nějaká šarže u vojska a právě v tuhle dobu tam byl. Říkal, že tam byl klídek a pohoda, nic se nedělo, což odpovídá i filmu, kde si holky málem vjely do vlasů, když se něco peckovního, co by stálo za to hodit do telky, či do novin, vynořilo. A já jsem tentokrát jsem nebyla kách nesympatickou hlavní herečkou, kterou jsem viděla poprvé, takže na mě nedejte. Jen mi to extra nesedlo, nic víc, nic míň.