Schlierkamp

Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou.

Československý sci-fi horor o výkonném automobilu, jenž je přes plynový pedál poháněn lidskou krví. V celé šíři snímku je záměrně poukazováno na souvislosti s klasickými filmy o upírech, dokonce samotný název filmu evokuje nesmrtelné dílo z roku 1922. Pro ještě větší názornost je ve filmu promítána krátká ukázka s hrabětem Draculou, jehož prezentuje sám režisér J. Herz. Hlavní postava MUDr. Marek (J. Menzel), se snaží proniknout do tajů podezřelé společnost Ferat, disponující těmito záhadnými vozidly (karoserie designovaná T. Pištěkem namontovaná na podvozek Škody 130) a jejíž představenou je postarší madam s lesbickými sklony (Z. Procházková). Kromě velmi záhadné postavy ztvárněné excentrickým J. Schmidem se vedlejších rolích objevila D. Veškrnová jako objekt Markovy touhy a oběť agresivního vozu či tradičně asexuální J. Břežková. Svému mimořádnému postavení v herecké elitě tentokrát nedostál P. Čepek coby trenér závodních jezdců Kříž, jenž kryl všechny netypické funkce automobilu. Ve snímku se sice vyskytuje několik hororových prvků (např. opakování scén v márnici či organický motor živící se lidskou končetinou), avšak domnívám se, že pan Herz natočil už mnohem povedenější hororová díla, otázkou však zůstává, nakolik snímek poznamenala cenzura. Námět podle povídky J. Nesvadby z oblasti sci-fi byl poměrně originální, avšak zpracování a bohužel i režie dle mého názoru dost zaostávala, působilo to na mě dost neprofesionálně, chaoticky a závěr byl přímo nepovedený a nedůstojný. Za zmínku stojí atraktivní vozový park, jenž se objevil na konci snímku v Rally Bohemia 81, čítající takové vozy jako závodní Fiat Ritmo, Reanult 5, Ford Capri, Opel Ascona aj.

Československá televizní pohádka z produkce brněnského studia, v níž se malý Vašíček ztratí v lese, a tam se ho ujmou dva lesní mužové starající se o zachování pořádku v lese. Hlavní roli chlapce ztvárnil známý dětský herec A. Kala a jeho ochránci představovali O. Navrátil a J. Karlík.  Za dobré služby ve prospěch lesa Vašíček obdržel kouzelné předměty, které použije v závěru při velmi prapodivných námluvách v zámku. Nejenom že se sám v devíti letech uchází o o něco starší princeznu, která neřekla v pohádce ani slovo, dokonce během těchto námluv přemůže druhého nápadníka, zlého prince Zpupňocha. Bohužel výkon hlavní dětské postavy mě nepřesvědčil, stejně jako jednoduchý a v závěru absurdní a hloupý příběh. Pokud mohu posoudit, československé pohádky z brněnského studia zaostávají za těmi barrandovskými nikoli v hereckých výkonech, ale především v dobře a smysluplně napsaném příběhu. Nemohu se ani zbavit dojmu, že herci, aby poněkud zmírnili špatně napsaný děj, značně a zbytečně přehrávají. Kromě neznámých herců v malých rolích mě zaujala snad jen postava krále v podání F. Derflera. Neznámá režisérka M. Barušová natočila nepříliš povedenou pohádku, jejíž závěrečná část podstatně snižuje hodnocení, které by ani tak nebylo vysoké.

Nenáročná odpočinková komedie o českých podvodnících, kteří chtějí prodat bohatému Američanovi Karlštejn. Trojce O. Kaiser, J. Císler a J. Lábus je tradičně vynikající, zejména O. Kaiser s jeho magickým obočím a jeho hrou na aristokrata je nezapomenutelný. Velmi mě potěšilo obsazení mých oblíbených herců menších rolí : J. Líra, V. Hrubého a V. Kotvy. Druhá polovina filmu je poněkud těžkopádná a konec nepříliš chytře vymyšlený, avšak za výkony Kaisera s Císlerem dávám 3 hvězdy.

Československý film vyprávějící o mladém učiteli Poncarovi, který přichází na venkovskou základní školu a díky svým pedagogickým metodám, které děti motivují k aktivitě i mimo školní budovu, si brzy získá jejich respekt a oblibu. Do hlavní role byl obsazen neznámý F. Skřípek, který byl jako jediný muž v kabinetu brzy obletování kolegyněmi, on se však rozhodl trávit svůj volný čas s ovdovělou matkou svého žáka. Poncarovy metody se nelíbily všem, tedy hlavně těm rodičům, jež byli zvyklí na výborný prospěch svých dětí, který však neodpovídal jejich skutečným znalostem. Brzy se tedy objeví stížnosti na jeho moderní pedagogické postupy, které jsou obhájeny. Tento snímek vznikl podle scénáře nechvalně proslulého V. Trapla a stejný člověk se ujal i režie, co už mnohým znalcům dává najevo, že mnoho kvalitní filmové podívané se vyskytovat nebude. Do okamžiku, kdy si Poncar získá důvěru a náklonnost dětí na svou stranu se však jedná o relativně koukatelnou záležitost, poté se však děj vytrácí a zbytek filmu je do jisté míry zbytečný, zkrátka rozvinout příběh a slušně ho ukončit je úkol, který je opakovaně nad režisérovy schopnosti. Velmi podivně a nepřesvědčivě působí i skutečnost, že největší uličník z tamější třídy se po zavedení motivačních metod stává premiantem a přemýšlivým mladíkem. Kromě ředitele školy, kterého hrál V. Ráž a který se neúspěšně snažil krotit Poncarovo novátorské pedagogické směřování, se ve snímku objevovaly samé neznámé nebo velmi málo známé tváře. Přestože byl snímek natočen na začátku 80. let, kdy už začalo socialistické smýšlení obnovené a povinně vyztužené normalizací pomalu chladnout, snímek působí jako by vznikl o třicet let dříve. Tomu odpovídá nejen celkové vyznění filmu, ale i statické záběry na přírodu či vzdušné pohledy na městečko, které mi právě připomněli styl natáčení propagandistických filmů z 50. let a koneckonců i kvalita a nulové poslání tohoto Traplova díla. Nejhorší český režisér, jak je pan Trapl nazýván, natočil podle mého názoru ještě horší filmy, nicméně i tak je Velké přání těžký podprůměr, který bude po zásluze oceněn jednou hvězdou.

Československá televizní komedie o potížích, které provázely výhru pana Kotrby (L. Pešek), pro svou oblibu v plavidlech nazývaný Admirál. Tento důchodce, který celý život sloužil jako lodník, se stal jubilejním návštěvníkem místního obchodního centra a jako odměnu dostal poukaz na nákup zboží v oné prodejně. Pan Kotrba však touží po nákupu lodního motoru, který by namontoval na loď, kterou si sám postavil a tento produkt pochopitelně zmíněná prodejna nevede. Je nutné tedy vymyslet způsob jak z nabízeného zboží vydělat finance na nákup motoru. V komedii P. Schulhoffa se kromě poněkud neobvykle vznětlivého pana Peška objevil R. Hrušínský jako jeho známý, neboť o přátelství lze hovořit pouze stěží a dále byl obdařen poměrně velkou rolí vedoucího prodejny V. Štekl. V menších rolích můžeme sledovat J. Líra, D. Hlaváčovou a N. Popelíkovou coby Kotrbovu vypočítavou sousedku. Jedná se o třičtvrtě hodinovou nepříliš známou a řekněme průměrnou veselohru, na jejímž konci byl problém pana Kotrby nečekaně jednoduše vyřešen a on tak mohl vyplout se svou lodí na vodu.

Československá krátká televizní komedie podle scénáře V. Nesrsty, jež se zaměřuje na vztahy mezi dvojicí manželských párů bydlících nad sebou v jednom panelovém domě. Soužití a rozdělení domácích prací je u obou párů diametrálně odlišného charakteru, neboť zatímco Marie (I. Janžurová) má na starosti veškeré hospodaření v domácnosti a její manžel Tonda (V. Menšík) se zabývá především sledování televizoru a četbou novin, u manželů bydlících o patro výš je tomu jinak. Honza v podání J. Hrzána stará s nadšením o domácnost a jeho žena Eva (D. Veškrnová), která nemá co na práci, nese jeho uklízení a vaření s nelibostí, neboť má dojem, že takto se správný chlap nechová. Je pozoruhodné, že mezi oběma manželskými páry byl neobvyklý věkový rozdíl, mezi Menšíkem a Janžurovou 14 let a mezi Hrzánem a Veškrnovou dokonce 15 let. Tento film neobsahuje mnoho komických prvků, proto bych ho za komedii nepovažoval, spíše bych vyzdvihl jeho poslání, jež spočívá v tom, že pro každý pár je nejlepší přirozené rozdělení domácích prací a zodpovědnosti v domácnosti tak, aby odpovídalo schopnostem a možnostem jednotlivých členů a žádný z nich nebyl přetížen. Nutno poznamenat, že postava Evy ztvárněná D. Veškrnovou byla poněkud mdlého ducha a docela mě srala, neboť nejprve z nepochopitelných důvodů podrazila nohy svému pracovitému manželovi nesoucímu talíř s občerstvením a způsobila mu tak zlomeninu horní končetiny, poté díky své lehkovážnosti vytopila byt Menšíka s Janžurkou a nakonec si během vaření hloupě spletla kmín se semínky fenyklu. V závěru ji správně paní Janžurová upřímně řekla, co si myslí o jejím chování a názorech. Co se týká výkonu mistra Menšíka, přiznám se, že jeho role a výkony v komediálně laděných filmech v 80. letech na mě působí rozpačitě, nevtipně a křečovitě. Pochopitelně před jeho výkony v rozličných dramatech na konci jeho herecké kariéry se s úctou skláním. Celkově hodnotím tuto nevtipnou komedii I. Nováka zobrazující obvyklé problémy v soužití dvou jedinců podprůměrně.

Československá televizní pohádka podle předlohy francouzského spisovatele Ch. Perraulta. Mladá princezna L. Pichlíková odmítá lásku moudrého, ale postaršího krále E. Cupáka, jenž navzdory odmítavému postoji své vyvolené slepě poslouchá své city a pro svou lásku obětuje to co nejcennější ve svém království, zlatonosného osla. Princezna oděna do opracované oslí kůže od krále uteče a nalezne úkryt u starého sedláka, jenž zároveň plní i roli vypravěče, V. Brodského. Neopětovaná láska k přezíravému princi I. Luťanskému, s nímž se náhodně seznámí, ji však přinese velké životní ponaučení a uvědomí si svou pošetilost lpěním na fyzické kráse. Dojemná scéna na závěr, kdy napravená princezna touží u lesní čarodějnice J. Kotrbové obětovat své mládí výměnou za odebrání několika let věku svému králi, poukazuje na výjimečnou hloubku této málo známé pohádky M. Bobka. Velmi zajímavé jsou na této pohádce i slyšitelné vnitřní monology a myšlenkové pochody hlavních postav. Předpokládám, že pro dětského diváka nebude zřejmě toto dílo příliš atraktivní, avšak vnímavější divák ocení její životní ponaučení a myšlenkový přesah.

Československý normalizační seriál, v němž účinkuje skutečně spousta hereckých legend, jež hrají obyvatele jednoho panelového domu. Seriál se vyznačuje neobvykle dlouhými díly a také zbytečně nataženými dialogy, jež jsou však často banální či dokonce hloupé. V každém dílu se vyskytuje hlavní postava, jejímž starostem je věnováno nejvíce prostoru, avšak na obrazovce získávají dostatek příležitost i ostatní obyvatelé domu. Za nejpovedenější seriálovou postavu bych označil zřejmě cholerického pedanta a šachistu pana Klimta v podání J. Somra. Naopak tentokrát nepřirozenou dvojici nepříliš bystrý frajírek Hanzlík a komisní upjatá Kolářová a také manžele Krejzovy Postránecký/Maciuchová řadím na opačný konec žebříčku. Výraznou roli dostal E. Cupák coby spisovatel v podnájmu u přátel, přičemž Silvestrovský díl a jeho opileckou hádku s A. Vránovou hodnotím jako velmi působivou. Poučné bylo sledovat znalce divadelních her metaře Pilicha (V. Menšíka) v televizním soutěžním pořadu. Co se týče normalizační agitace, byla omezena na nejnižší míru, bohužel však seriál postrádá lepší scénář.

Československá televizní adaptace slavného vědecko-fantastického románu J. Verna. Scénář R. Johna se poměrně věrně drží předlohy a do hlavní postavy kapitána Nema, tajemného muže, jenž se rozloučil s civilizací a své dny prožívá v mořských hlubinách v podmořském člunu zvaném Nautilus, ztvárnil charismatický J. Adamíra. Herecké obsazení zachráněných trosečníků pařížského profesora Aronnaxe (J. Pleskot), jeho sluhy Conseilla (V. Jandák) a kanadského velrybáře hrubého chování Neda Landa (J. Schmitzer) bylo zvoleno též vhodně. Televizní zpracování P. Krause se vyznačuje dobře zvládnutou atmosférou stísněného prostředí, jednoduchou kulisovou výpravou a prostým zobrazením podmořského světa. I díky zkušeným, skutečným mistrům mluvených slov Adamírovi a Pleskotovi se jednoznačně může řadit ke kvalitním dílům televizní tvorby.