Teron

Na tomhle seriálu jsem si opět všiml toho, jak člověk postupem času oceňuje rozdílné stránky tvorby....jako malej jsem to žral horem spodem a hrál si na želvy. Teďka to oceňuju jednak z nostalgie a taky proto, že spousta těhle věcí, nejen želvy, ale i kačeři apod. obsahovla zlomky historie, vědy a vůbec základního i vyššího vzdělání. Už v prvním díle želv se člověk nenásilně dověděl, že renesance zplodila spoustu výjimečných osobností a mezi nimi byli čtyři skvělí malíři a sochaři a že Japonsko bude asi docela spřízněno s bojovými sporty

Neviděli jste někdo kuchaře? Donesl pár předkrmů a pak se ztratil...Jsem horský kmet. No to jsem rád že jsme si nespletli horu....Já krokodýly vůbec nemám rád, jednoho jsem ochutnal a fuj...Sylšel jsi někdy o Herkulovi. Jo prodává tu amfory....Jsi divočák, jsi divočák...Umíte rozsvítit jen jedno oko?....Promiňte mi mou zvědavost, ale jak vypadala ta bestie? Chutnala výborně, pane vrchní, dám si panáka....Tohle dílo je důkazem teorie, že lidská genialita nemá hranic. Mimochodem jednou se mi povedlo střídat pasáže s domu zatmívání rozumu se záznamem jednání vlády a občas jsem si nebyl jistej, kde zrovna jsem.

Rhymes that keep their secrets, will unfold behind the clouds And there upon the rainbow is the answer to our Neverending story....ať dělám cokoli, tahle melodie mi vždycky vžene slzy do očí. A proč? Protože tenhle film zasahuje samotnou dřeň lidského snění. A to je na něm to nejlepší.

Tisíc podob život míva kdo ho chce znát ať se dívá. Tohle by potřebovalo těch hvězdiček tak 15, protože to není nadčasové, tenhle seriál přímo popírá běh času a ve chvíli, kdy tomuhle začne klesat hodnocení, se světem nebude něco v pořádku. A při té znělce mě vždycky zamrazí.

Vy jste ho dorazil, vědátore. Abych z vás neudělal nezaměstnaného...prof. Somr jako by z oka vypadl černokněžníku Zababovi z Pohádek o mašinkách. Co na téhle perle, klenotu, genialitě vyzdvihnout? Celek. Harmonii, prostě ten způsob a lehkost, s jakou to všechno do sebe zapadá a přitom snad nic nezůstává vzadu nebo vyloženě vzpředu.

Nebude to nejlepší film, jakej jsem kdy viděl, ale rozhodně se bude ještě dlouho držet v čestné desítce. Poprvé jsem to viděl cestou z Itálie v autobuse a vnímal až tak od půlky. Dodnes mě překvapuje, že mi to nezkazil ani krk zatuhlej ze stálého klepání autobusu.

Nenaštvalo, nenadchlo, po zkouknutí jsem si ještě pár scén zopakoval, ale po třech dnech už jsem necítil potřebu se k tomu vracet.

Já jsem celej film tak nějak čekal, že se konečně něco strhne...a pak už přišly jen titulky. Hopkinsova Lecterovitost furt docela boduje, ačkoli tu má hooodně málo prostoru. Je fakt, že výklad skutečnosti a překrucování okolností mě rozesmály, ale to by to nesmělo bejt jen pár momentů ze skoro dvou hodin.

Kdyby nebylo těch rapidně kvalitně klesajících pokračování, nic by se nestalo, i když ty dva další by chytly víc, kdyby měly délku několika reklam na vodafone. Jednička je ale krásná, svižná, vtipná a kultovní, i když se už na ní mám pocit trochu zapomíná. Jo, vždycky se najde nějakej idiot, kterej chce plavat proti proudu. Blade: A ještě něco Quinne? Hmm? Blade: Smrdíš.

Starlingová: A co vaše večeře pro šéfy orchestru, doktore Lectere? Lecter se na ní s úsměvem podívá: Clarice, vám se ještě nikdy nestalo že k vám pořád někdo chodí a vy nemáte ani čas jít nakoupi? (Pokrčení rameny) Musíte prostě vyjít s tím, co dům dá. S odstupem si musím příznat, že Hopkins působí nejlépe až když je v bílém a kleci, protože tohle oblečení a prostředí mu sedí o něco lépe a navíc je na něm víc vidět krev. Mimochodem, doporučuju si někde sehnat vynechané nebo nepovedené scény, Jodie utrousila několik fakt dobrých hlášek. A celkově? Knihu jsem četl až potom, ale to nic nemění na čistotě tohoto díla.