kulyk

Tak ono to je pro nás, dospělce až přespělce, jo? Zajímavé. Takhle prvoplánovitému nadužívání vulgarismů bych se smál tak max od jedenácti do šestnácti let svého věku, a to ještě pod podmínkou, že bych byl zhulený jako nutrie. Což jsem v té době byl, takže no problemo. Horší to je dnes kdy stačí, abych očuchal nějakého okolo jdoucího juvenilního rastafariánka a můj, dávnými léty nadužívání ztýraný mozek, okamžitě roztočí spirálu panických atak, paranoických záchvatů a astmatického sípání. Za střízliva, co se tetrahydrocannabinolu týče, jsem tedy nucen konstatovat, že na píču, tenhle flák. Slušný nápad s velkým potenciálem a několik vydařených parodických momentů rozhodně nepřemostí tupost, s jakou se přistupovalo k dialogům. Srovnání se South Parkem kulhá. Netvrdím, že čtyři ,,pinďouři vod Denveru" trefí každý přisprostlý joke s razancí a přesností cimrmanovského šrapnelu, ale po většinu z dvaceti let své existence se alespoň snaží. A tepou, často účinně a přesně. Sosič párty je při srovnání s nimi jen trapná deklamace pejorativních výrazů, a i v jejich výběru dosti neinvenční.

Říká se, že nejlepší historky píše sám život, případně ,,tohle by nikdo nevymyslel". Pokud i po dozírání na Relatos salvajes budete přesvědčeni, že vaše osobní zkušenosti válcují Szifrónovu fantazii, dejte mi vědět. Já jen, jako že bych se vám vyhnul.... Nemám dobré zkušenosti s filmy, které jsou slepené z jednotlivých více, či méně soudržných epizod. Oprava - neměl jsem. Výborné.

Očekáváte ultimátní vydíračku, tajemně vedenou prostřednictvím jakéhosi Velkého bratra? Dostanete příběh o tom, že i dnešní pubiny umí být otravné, pubíci marně skrývají svou homosexualitu a celá ta mladá polulace podléhá místo céčkům těm ,,internátům", jak říkává má milá, k znechucení stále ještě živá, paní sousedka.

Od oscarového začátku až po romantický konec jsem seděl, poulil svá švidravá kukadla a samým nadšením flatuloval natolik, až jsem proflatuloval gaučík. Samozřejmě lžu. V zaujetí dílem jsem naprosto rezignoval na nějaké rozlišování odchozího skupenství a ta hezká, stylová skvrna na parketách mi bude už jednou provždy připomínat, jak měla ondyno máma raka!

A vidíte, kurva, že to jde! Nasrat nám do hlav propagandu v nedoslovném znění, tedy cca, neboli cirka: ,,pouštní opička je největší frajer, nácky multikulturalismus vyléčí, víra je pro frajery a smrt je jen trest za to, když nejsi dosti homoplný"! Vynikající mišmaš, u kterého si i značně otrlý honichvost několikrát smíchy slintne na límec. A jednou, dvakrát se nechtěně zamyslí. Což... je k nedocenění.

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi!

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi!

Nesnesitelný postafričan a hormonálně vykolejený Rock, který balancuje mezi genialitou nesmrtelných ejdžntů a kňouráním tříleté bejbiny. Celé to je takové jako.... hodné. Rodinné. Tři jen z toho důvodu, že jsem spustil ve chvíli téměř předsmrtné únavy a totálního vymletí zbytků šedé kůry, tedy bych cokoliv složitějšího asi nekvitoval.

No ty vole píčo vole, další! Ježyšmajrá, další! Opět nějaká Hladová Divergentní pipina, hledající v Labyrintu svého velesložitého serdéčka odpověď na otázku, jestli se odblanit s Pýtou, nebo jiným vytepleným kreténem. No, už dost, kurva.

Londýn prdl, světe, střez se dopadů! Ultimátní píčovina, squirtující ve strhujícím tempu. Pokud nečekáte nějakou myšlenku, jste tu správně a račte se uslintaně bavit.