kulyk

Tak já bych si, než bych tu začal někdy po prvních dílech potit odsudky na snobismus kuchařů všelikých a Mikluše zvláště, nejdříve alespoň klikl na profil tvůrce, abych zjistil, zda se nevyskytuji v omylu. Ale já nejsem debílek, že. Poklona tedy všem nedovtipným a druhá tvůrcům. Vypečený žrádýlko.

Nikomu bych nepřál vidět, jaké zmrdy mám v kedlubně já.

David Bowie A Džimi Cricket v akci. Kucí si zalezli do kláštera a moc se jim tam líbilo, takže je nevyhnala ani méšická prezident Svatá Anna. Po dobrém, tedy. Zpupně se mu vysmáli ze zídky, čímž bylo zaděláno na příběh, nad kterým si kdejaký americký patriot tříská hada dodneška. A Mexikány od té doby už nikdo nikdy nebral vážně.... Film je plný patosu, nabubřelých proslovů a čepic z přejetých bobrů, ovšem coby ,,klasiku" si to klidně dejte bez váhání.

Řadový rajs ítr, který v šedesátkách popatřil na plakát nebo kulturní týdeník s Čchingovou musel nabýt dojmu, že jde o frigidku tak masivní, až by její kunda mohla fungovat jako samochodný nanukovač. A ono hele baba! V dobách rozverného mládí předrncala každého, kdo měl v šanghajských filmových vodách alespoň náznak penisu. Když se její výše zmíněný výrobní prostředek přílišným nadužíváním poněkud zdevalvoval (už na ni nevlezl ani mistr klapka), vyrazila za Kuomintangem, aby jej tam předala do rukou lidu. Ovšem ne veškerému, pěkně zprostředkovaně, tedy za pomoci Velkého kormidelníka. Mao byl také ukázkový vošoust, ovšem jemu dostupné rádodajky, soudružky v hodobóžových montérkách a s účesem na Lenina, nemohly protřelé hérečce konkurovat. Zde nám pak začíná samotná tragédie, v níž se pokud ne největší, tak jeden z největších masových vrahů všech dob i přes prvotní nechuť nakonec podělil o moc s pizdou ještě neschopnější a všehoschopnější, než byl on. Téma výborné a neotřelé. Chápu, že se do archivů země Velké zdi a velikého hladu leze pro fotečky těžko, ovšem když je v dokumentu jedna a ta samá použita po x-té, srážím o jednu níže.

Jako je dobré se v životním období, kdy se nudíte jako spermie na kníru úlisného enderáka a máte pocit, že už na vás zapomněl i ten poslední intervijůk z Cuku, pustit do objevných výprav v oblasti cizozemských kinematografií. Ty vaše pocity zmaru to tak nějak dokreslí, řekl bych. V tomto veledíle Fin bouchnul pár akcií krachující nokie a zakoupil herce, co umí i hrát. Nasadil přírodu, která jej moc nestála, protože jí má venku po kokot, pak vyhlásil soutěž miss laponské bezpohlavní děcko, vítězi dal do batohu parohy - a bylo. Ah, málem bych vynechal to klíčové - k točbě použil scénář, dílem vyvěštěný z útrob vyvrhlého losa, dílem sepsaný nějakým retardovaným nerdem na houbičkách, co většinu života věnoval sledování pecek od studia Asylum. Pokud tedy jste v situaci, kdy máte kupříkladu bebí a vaše snížená pohyblivost vedla ku společenské exkluzi, neváhejte a směle vpřed. Nebudu spoilerovat, nechci vám kazit ten milý pocit, plynoucí ze zvýšeného množství oxidu uhličitého v krvi, až se budete houpat na kšandách. Vyražte za světlem.

Jsem zhnusen, neboť nenacházím větších přešlapů. A je fajn vidět, že i ta odkvétající mrdna, kterou z tohoto hlediska (snad) manžel nenechal zahálet, tedy že tato multirodička, střelkyně, fanatický antipotratník a kreacionistická trubka je také člověk. Dokonce - byť se to zdá neuvěřitelné - není úplný mentál. Jen poloviční. Tedy standardní politik. Při nedávné debatě dokonce prokázala značný progres ohledně zahraniční politiky. Na dotaz, co by měly USA dělat se Sýrií, odvětila hrdě a vyprseně: ,,nebylo by lepší v zemi, kde se obě strany navzájem zabíjejí a ani jedna není zárukou dodržování základních lidských práv, a za situace, kdy obě shodně provolávají Allahu Akbar, abychom nechali na Alláhovi, ať to tam vyřeší? "

A já si z toho oči nevyšpendlil. Ovšem dva dny po projekci vím prdlajs, o co šlo. Takže spapáno, tráveno, vyloučeno bez rozervaného vyústění.... něco jako strouhané jablko s mrkví. Nenadchne, neprožene.

Mezi komickovými kokotinami nám toto téměř vyčnívá - nekorektní mluvou, zdechlinami a náznakem sexuálního aktu. Vše samozřejmě kazí to netopýraté hovado. I Mirda Dušín by měl nutkání dát mu přinejmenším.... herdu.

S vaším dovolením se vyseru na hodnocení typu ,,na naše poměry". Myslím si, že podobnou látku dokáže kloudně zpracovat nadaný tým i za tři pade uprostřed Jižního Súdánu, takže žádné pardony. Snaha nevyházet po soudních sporech více peněz za omluvy, než za samotnou točbu, s sebou nese hádanky v hádankách, úpravy úprav a změny toho, co by mělo zůstat nezměněno. Potěšitelné - naděje, že jednou vyplave Mrázkův matroš na povrch a Íčko dostane, co mu patří (ideálně po kmotrově vzoru), Brekekeš má lahodné záňadří, Ondra je stále borec. Tři až čtyři, dle vysokého průměrného hodnocení není třeba nadsazovat. Jen houšť a větší kapky.

Filmové zklamání desetiletí. Dá se přirovnat k ostřejšímu tripu. Nájezd jako svině, Morrison, absurditky, hravý plukas, co rád chytí svou ohnivou vlnu. Pak nějaká ta zadumaná vata, aby se nám děj stále více a více převaloval do halušek. Je zbytečné šádvelovat, jeden vytuší, co tím chtěl Kopule říci (a pokud ne, Matty to vcelku blbuvzdorně sepsal), a za dobrý úmysl zaslouží samozřejmě hudlana. Když však po tříhodinovém výletu přichází bolestivý dojezd, nezbývá než poznamenat, že tenhle matroš už vícekrát ne-e. Snad v šestnácti, to jsem byl takový artově zaměřený čuráček, co se rád poslouchal a pohazoval kolem sebe básně nebo morální imperativy, to bych byl asi nadšen. Já vůl však Apokalypsu odkládal. Říkal jsem si - vydrž, chlapče, až vyzraješ! No, tak jsem evidentně přezrál.