Fridecka

Nádherný převážně vizuální příběh doplňující Martelovu předlohu. Nerada přiznávám, že teprve po shlédnutí filmu/3D/ dostala knižní předloha v mé fantazii ty správné barvy a tvary. Doporučuji přečíst literární předlohu nejlépe před i po filmu. Souhlasím, že český dabing maličko dojem z celého filmu kazí a působí rušivě. Ale i tak nejsem zklamaná a nemohu hodnotit jinak než 10/10. Nejkrásnější úsek filmu: masožravý plovoucí ostrov plný surikat. Nejsou nutné debaty o Bohu a víře, stačí se dívat. Kdo se dívá / a čte/ pečlivě, pochopí. Netřeba přemýšlet, který z přïběhů je pravdivý, pravda je v obou. Ale ten s tygrem je zábavnější.

Když Aronovi uvízla ruka pod kamenem, což bylo přesně po 16 minutách filmu a dosud příběh ubíhal celkem svižně, tak jsem si řekla co se tak asi můże odehrávat v dalších téměř dvou hodinách. Ale začala ohromující one man show jak přežít sám ve skalní puklině s odumírající rukou pod kamenem. Byl to boj člověka se sebou samým, se svým tělem a pak také s duševmími démony. Příval vody a sen o osvobození byl úžasný a já mu málem uvěřila. A pak jsem sledovala ještě jeden příběh. Příběh lehkomyslného sobeckého člověka, který si poletoval a proplouval životem bezstarostně a bez ohledu na okolí a náhle uvíznuvší v zemské puklině zjišťuje krátkozrakost svého dosavadního počínání a vidí život náhle ze zcela jiné perspektivy. "Jak si začal pro sebe říkat, že ten kámen je tam přímo pro něj, čekal tu na něj celou dobu, celé věky, celý jeho dosavadní život..." V tu chvíli jsem zjistila jakou sílu má na první pohled "banální" příběh. Aron svůj boj nevzdal a dotáhl jej až do hořkého, ale vysvobozujícího konce. Zdá se neuvěřitelné čeho byl schopen. Jeho vnitřní síla a kapka štěstí mu pomohla pokračovat v životě se zkušeností nezáviděníhodnou, ale současně k nezaplacení. Boylovi patří poděkování, že nepokazil, ale naopak více přiblížil lidem tak nevšední a vděčný příběh.

Tak žánrově jde především o psychologický film než o sci-fi. Sci-fi se skrývá jen tak lehounce v pozadí, což mne při prvním shlédnutí odradilo. Při druhém jsem však neměla slov jak mě příběh zasáhl. Začátek filmu mi připadal moc smutný a bolestný. Děj pokračoval v depresivním ladění s černočernými výčitkami, nervy drásajícími pocity viny, které hlavní hrdinku vehnaly až do náruče oběti svého lekomyslného činu s tragickými následky. Chvíli nevíte, na či straně máte stát, bolest a utrpení ze života je u obou lidí stejně nesnesitelná. Neexistuje však správná strana, Jsou to dvě strany téže mince, osudu. Ačkoliv se bolest zdá být neutišitelná, přesto v pozadí existuje smíření se s údělem, s osobami jež nečekaně protly náš život a převrátily jej tak, že už nikdy nebude takový jaký býval. Krásně až mysticky vypadá přítomnost cizí planety totožné se Zemí. Jsme i tam, na té druhé zemi? Jak vypadají naše kopie? Jak je ovlivníme svými činy? A jak oni nás? A je to vůbec možné? Co řekneme svému blíženci? Opravdu neotřelé myšlenky, otázky a originální nápad. A v hlavní roli exceluje mně do této doby neznámá Brit Marling, zajímavá a tajemná už svým vzhledem. Nejprve to byly jasné 4*, ale napodruhé bych pod 5* nešla a vím, že se mi snímek líbit už pořád.

Po dlouhé době mimořádný film, který se mi neskutečně už od začátku zadřel pod kúži a už mě nepustil. A musím dodat, že nejsem alkoholička, ikdyž znám pár lidí s tímto problémem. Poprvé vidím užitečný snímek o závislosti na alkoholu a její léčbě, který si na nic nehraje. Není zde žádný zbytečný humor a alkoholismus a jeho všudypřítomná bídnost je zde podána zcela realisticky a věcně. Přitom sází zcela na situační rozhovory. Jen to prostředí by mohlo být méně luxusní. Ale i tak to nic neubírá na celé bídě života takto postižených lidí a síle příběhu. Výborný edukační materiál pro jakéhokoliv alkoholika! Dozvíte se vše. Jak porucha funguje, jaký život vedou nemocní a jejich rodiny , čím se řídí mysl alkoholika, jaká má pravidla a sem tam se objeví i nějaká rada jak to zvládnout a neselhat. Během propustky hlavního hrdiny, když před něj postavili sklenku whisky, jsem byla napjatá jako struna a v duchu křičela: Nepij to! Jdi pryč! Opět se projevilo velké umění francouzské kinematografie. Toto je jeden z jejích vybroušených diamantů s Françoisem Cluzetem v hlavní roli. Dušička dostala malé pohlazení a hlavička přibrala něco znalostí. Doporučuji, skvělý zážitek! Přeji všem vidět a zjistit, že nejsou jen nenapravielné lidské trosky a vychytralé trosky, ale i lidé, kteří bojují, ikdyž není vždy snadné byť jen načas zvítězit.

Výstřední a fantastická podívaná převážně pro mužskou část publika a inspirace pro ženskou část, která se může zkusit s hrdinkami ztotožnit a mají dost na výběr. Poloviční část úspěchu jde na vrub podmanivé hudby, která jen zvýrazňuje stylovost filmu. Dílo se dá pojmout z několika úhlů, zda to byl záměr, netuším. Z jednoho úhlu pohledu jde o jednoduchý příběh souboje dobra a zla s lehce zmatenými pravidly a odbočkami. Ale myslím, že v záplavě koček a hraček tak trochu zaniká a přestává být důležitý. Druhým pohledem, který mi připadá nejlepší, je čirá hra s fantazií, kdy zavřete oči a je možné cokoliv / zapomenete i na hrozící lobotomii :-) / . Další rozměr je ten již výše zmiňovaný sexistický, ukazující na to, že autor je muž. Která z žen či dívek by chtěla bojovat ve svém snu v takových oblečcích? Režisér si natočil skvělou snovou hru na vojáčky, pardon vojandy. Nechtělo by to 3D? To by byl teprve nářez! Za super styl a hudbu jsem trochu váhala, zda nepřidat ještě jednu *.

Poezie a filmový perfekcionismus v příběhu z modrých hlubin lidské duše. Příběhu, ve kterém procházíme společně s Juliette Binoche zážitkem ztráty toho nejcennějšího v jejím životě, jejího dosavadní smyslu života. Prožíváme její izolovanost od okolního světa ve vlastním světě smutku, do něhož každou chvíli vstoupí nějaký detail, připomínka toho co bylo a už nikdy nebude. Duše bojuje, aby zachovala integritu odmítáním všeho co by jí jen náznakem připomnělo bolest a ztrátu. V popředí je převážně ztráta manžela, která se naléhavě hlásí skrze jeho dílo, které se nesmazatelně zapsalo v hudebním světě. Ztráta dítěte se skrývá pouze v pozadí, nezmíněna, ale přesto přítomná. Žena pak osudově nachází cestu ven ze svého osamění prostřednictvím manželova bývalého života a jeho práce. Je nádherné jak filmem opravdu prostupuje modrá, modré světlo, odlesky, modrý ultrazvuk dítěte, modrá vodní hladina. Modrá jako barva naděje. Vše působí tak dokonale, žádný falešný tón, gesta, mimika, pocity, dokonalá J. Binoche.

"Jedině láska nás činí úplnými. Ne být milován, ale milovat nás činí úplnými!" Dojemný příběh, při kterém se vrátíte zpátky do dětství. Pálení králíčka a ostaních hraček bylo moc moc smutné!!!

Povedená a meditativní cesta za poznáním sebe sama a za svými možnostmi. Ne, nemyslím si, že jde dostatečně do hloubky/není to ani třeba/, ale přesto ve mě zanechala hluboký dojem. Až takový dojem, že bych se s chutí vydala na Svatojakubskou pouť také. Otec se po smrti syna vydá na pouť, kterou syn začal a už nikdy nedokončí, jedině jako prach v plechové krabičce. Tom během cesty potkává různé lidi s různými osudy a motivacemi k cestě. Pro každého z nich znamená cesta něco jiného, každému jinak obohatí život. Pouť pro něj znamená duševní očistu a nakonec katarzi a smíření se se smrtí syna. ...Krása, když poutníci dorazí do cíle a zúčastní se mše pro poutníky! ..." Přijde den, kdy propuknete v pláč!..."Film si vystačí s několika málo herci a krásnou krajinou. Nejlepší road movie v uvozovkách jakou jsem dosud viděla.

Sunhine je velice zdařilé sci-fi, které vás udrží ve střehu od začátku až do konce. Neskutečně podmanivá je atmosféra filmu, kdy Slunce působí jako naše velká matka, všudepřítomný Bůh a je zde cítit velká pokora a klid v závislosti na tom, co se stalo a může se stát. Člověku místy až běhá mráz po zádech. Při setkání obou lodí a zjištění příčiny smrti členů posádky Ikarus 1 přichází otázky o smyslu života, o Bohu, o tom jaká je naše role ve vesmíru, v nekonečnu. To vše navzdory velikášským sci-fi filmům s tématikou armageddonu a okázalé záchrany světa. Nejsou přítomny žádné velké ovace, žádná americká vajka. Vše probíhá stále v jakémsi klidu za doprovodu instrumentální hudby. " Jen vyjde slunce a nastane krásný den." ... Prach jsi a v prach se obrátíš!

Nádherný a smutný film o lásce a velkém porozumění, do kterého zasáhne až Alzheimerova nemoc. Příběh manżelů se odehrává trochu izolovaně od okolí a nevíme jaký byl jejich život před vypuknutím nemoci, vyjma života ve srubu a lyžování. Víme jen o jejich osudové a dlouhotrvající lásce. Kde jsou např. děti, přátelé? Nemoc je oba s ohlušující jistotou začíná rozdělovat do dvou světů. Jen nechápu jaký systém pro tyto nemocné mají v Kanadě. Proč muž svou ženu předává do ústavní péče tak brzy, zvlášť, když žije evidentně sám. Nezdá se mi to správné. Mám pocit, že tak už její život sleduje jen zpovzdálí a přitom by mohli ještě tolik dní spolu prožít, ikdyž už ne na lyžích..Doporučuji všem, kteří se s demencí někdy setkali a přála bych si více filmů s touto tematikou.