voldemorf

Dokonalá propaganda v pohádce, která je přes svou nápadnost velmi vtipná.

Aneb Co se stane, když se technologie bude dále vyvíjet nastoleným směrem, ale člověk zůstane pořád pouhým člověkem? Seriálem předestřené možnosti jsou přinejmenším znepokojivé... a ostatně poetika hnusu je asi největší kvalitou celého seriálu. Příběh je pokaždé jiný, ale vždy se vám nepříjemně dostane pod kůži. Nebyl díl, po kterém bych nemusela nějaký čas trávit tříděním myšlenek.

Bavila jsem se úžasně. Je to strašná ptákovina, ale přesto se mi to moc líbilo. S čistým svědomím ale nemůžu dát víc než tři. Konec už byl moc rozvleklý, ale jinak jsem se docela nasmála. Pár scén bylo vážně dobrých, hlavně díky soundtracku.

K slzám dojetí mě to nepřivedlo, ale námět mě velmi zaujal. Byly by životy, které bychom mohli vést, o tolik horší než životy těch, které jsme zachránili? Mám v plánu si přečíst knižní předlohu. Zajímavé smíšení sci-fi s alternativní historií, akorát mě mrzí, jak moc to bylo zaměřeno na tu "romantickou" linii.

Jak vyvolat přijatelné emoce bez zbytečných průtahů a bez zbytečných klišé. Pro mě film hlavně o opravdovém přátelství, za které nemluví velká slova, ale upřímné činy.

Celkový dojem je spíše rozpačitý, hlavně kvůli zmatenému ději... a vlastně i nejasné myšlenkové základně. Hodně kladně ale hodnotím písně, texty byly opravdu chytré.

Snímek, který vypovídá tak trochu o tom, že se dnešní kultura zaseknula ve vývoji, je sám důkazem, že to není tak docela pravda. První slovo, které se mi vybaví, když chci film popsat, je "stylové". A stylové to věru je.

Twin Peaks bez Hornových a Packardových není tak úplně ono. Chybí tam ten jemný humor. Drama, ve kterém má konečně možnost plně využít svůj potenciál Laura Palmerová, ovšem také není od věci. Minusové body za přeobsazení herečky, která hrála Donnu - ačkoli ji jako postavu nemusím, původní herečka byla jedinečná. Ta její nevinnost říznutá sex appealem a široká škála mimických projevů zde prostě schází.

Lena Dunham mne přesvědčila, že o jejím talentu nemůže být pochyb. Dokud má světu co sdělit, ráda budu nadále sledovat její obnažení, nejen tělesná, ale i myšlenková a duševní.

Křehké, intimní a soustředěné podívání do svědomí jedinců, kteří se pokoušejí najít své místo ve světě. Přes počáteční antipatie k Jonathanu Groffovi si mě hlavní postava nakonec získala, hlavně díky skvěle zahraným rozpakům, neohrabanosti, naivity a zranitelnosti. Asi nejvíce jsem fandila Domovi - jen si představte čtyřicetiletého playboye alá Brian Kinney, kterak nalezne city ke staršímu (!) muži. Největší zlatíčko je ovšem Augustin - je tak krásně ztracený, že máte chuť ho obejmout. Ať už je hledání protagonistů jakkoli náročné, mají velké štěstí, že mají tak skvělé přátele.