Nevka

Po té šílenosti, co se Sebevražedným oddílem udělal Warner před pěti lety je tohle film, na který jsme tak dlouho čekali. Výborně vybalancované postavy (celá hlavní parta je skvělá), atraktivní vizuál a dokonale zvládnutá koridorová R-akce. Paradoxně nejméně atraktivní mi přišla pasáž s "princeznou Harley", ale to je hlavně tím, že její problémy s muži jsme řešili už nesčetněkrát. Celkově však naprostá paráda. Těším se, co Gunn s DC vymyslí příště.

Když jdete do kina, tak prostě musíte počítat s tím, že se celé dvě hodiny budete topit ve velkém množství zbytečného CGI, které se bez problémů dalo nahradit reálnými lokacemi. Někdo by sice mohl argumentovat tím, že ten digitál je potřeba proto, aby na velkém plátně vynikly monumentální akční scény, ale já bych nesouhlasil. Už Indiana Jones svého času dokázal, že většinu smysluplných věcí je možné natočit atraktivně za pomoci praktických efektů (i když Křišťálová lebka CGI využívala zbytečně taky). Člověk ještě vnitřně pochopí, že ponorka na Amazonce je dostatečně bizarní na to, aby se na ni nějaké to CGI použilo, ale proč někdo vytváří náhodné digitální žáby skákající po leknínech, to mi prostě hlava nebere. Pokud však něco v Expedici opravdu funguje, pak jsou to charaktery hlavních postav. Dwaynův Frank je sice už na první pohled absolutně přestřelený, ale i přesto výborně pracuje s absurdním humorem. Zdatně mu sekunduje Emily Blunt, která je opět ve formě a skvěle pomáhá k budování přirozené chemie mezi oběma hlavními postavami. A je to právě toto duo, které drží film nad vodou i ve chvílích, kdy si scénář vymýšlí nejrůznější šílenosti v podobě ponorek brázdících vlny Amazonky. Příběh se tak daří v rámci základních mantinelů držet v rozumných mezích zábavného dobrodružství, které bez větších problémů zabaví celou rodinu. Místy potkáte několik zajímavých nápadů a občas máte dokonce štěstí, že na vás dýchne jemný nádech Mumie, Pirátů z Karibiku nebo Indyho. Problémem však zůstává fakt, že je to většinou jen díky soundtracku, který laškuje s hravostí disneyovek a epičností dobrodružných velkofilmů. Většinou se tak hraje pouze na efekt a na smích. Hlavní záporák (který „světe div se" není Edgar Ramírez) má sice místy překvapivě drsné scény, kdy jde přes mrtvoly a budí respekt, jenže po velkou část filmu se jen pitvoří a spoléhá na „haha" efekt. Ve finále tak na vás nejvíce dolehne fakt, že Disney šlo pochopitelně cestou nejmenšího odporu. Není to sice film, který byste nutně museli vidět v kině, ale pokud se vám někdy naskytne příležitost, jako zábavná oddechovka je naprosto ideální.

Čas ve většině scén plní přesně to, co by člověk od podobného filmu měl očekávat. Místo, na kterém se odehrává, vzbuzuje i přes svou exotickou krásu strach, nechává svá tajemství celkem slušně skrytá, a zároveň jde docela rychle na věc. Myšlenku zrychleného stárnutí navíc předkládá hned několika originálními způsoby, díky čemuž se příběhově daří bránit nadbytečnému opakování motivů. Třeba těhotenství známé z traileru je krásným příkladem toho, že rychlost plynutí času lze demonstrovat mnoha způsoby. Navíc krásně ilustruje fakt, jakým způsobem se projevuje zrychlené stárnutí na těle, a jakým naopak na lidské mysli a psychice. Někdy to sice působí „ujetě“ a párkrát se doslova balancuje na pomyslné hraně „cringe“, ale celkově s tímto konceptem a uchopením nemám problém. Samotné vysvětlení dění na pláži je skvělé. Výborně ukazuje pomíjivost života jednotlivce a zároveň pracuje s myšlenkou hned několika etických problémů. Jen mi přijde, že se Shyamalan snaží být zbytečně názorný. Závěrečná snaha o únik z pasti je zbytečně zjednodušená a posledních 5-10 minut poměrně zbytečných. Trochu otevřenější konec by tomu opravdu prospěl. Ale budiž. Celkově se řadím do skupiny, které Čas sedl. Musím však upozornit na to, že pokud máte s posledními filmy od Shyamalana výraznější problém, měli byste se Času raději vyhnout. Není to sice bída jako Poslední vládce větru nebo Po zániku země, ale i u nezaujatého diváka je šance na spokojenost s filmem 50 na 50.

Moc příjemná čínská variace na Aladina. Vizuálně mě dračí varianta Longa bavila více než Sisu z Rayi a draka. A i přes to, že se nejedná o nic příběhově převratného a děj je předvídatelný, dobře jsem se bavil. Když se řeší "pravá hodnota života", většinou to prostě funguje.

Po prvních dvou epizodách je jasné, že v kvalitě efektů, Loki v seriálové produkci jednoznačně vede. A co více. Ono se tady sice vykecává, ale většinou to je fakt k věci. Na prvních dvou dílech zatím žeru celou TVA, Mobia i hrátky s časem (myšlenka organických apokalyptických resetů je prostě skvělá). To, že je tady Loki už je tak trochu navíc. Jeho charakter jsme už prozkoumali několikrát, takže z tohoto pohledu člověk opravdu nečeká nic moc nového. Beru to jako povedený marketing na to, jak prodat (zatím) výbornou sérii o hrátkách s časoprostorem. Jen se modlím, aby se to kvalitativně nezvrtlo jako Wanda a FaWS,

Mysleli jste si, že Santa, Ježíšek a děda Mráz jsou výmyslem rodičů? Tak to jste měli absolutní pravdu! Kam se hrabe vyhrožování čertem, zákazy na počítač a telefon. Pokud jste pokrokovými rodiči, tohle pusťte vašim dětem a nemusíte mít obavu, že budou chtít ještě někdy zlobit. Někdy stačí k naprosté spokojenosti opravdu málo.

Když Hush z Doctora Who potká Lovecrafta a Polární express. Jo, ten příměr záměrně trochu přeháním. Tall Grass působí konzistentně, jde přímo na věc a zbytečně se nevykecává tam, kde to není potřeba. Celkově ani nemůžu říct, že by mi na této epizodě něco konkrétního vadilo, ale nějak jsme si nesedli do noty. Sice to vypadá, že jsem jedním z mála, ale to se občas stává.

Velmi chutná jednohubka, která v rámci CGI smývá naprostou většinu předsudků, které může člověk vůči animaci mít. Zajímavý "ekosystém" planety, různorodé mimozemské rasy a povedená akce je zárukou divácké spokojenosti.

Výborně vystavěná epizoda, která na malém prostoru perfektně pracuje s myšlenkou dlouhověkosti. Jasně, jsem si absolutně vědom toho, že hraje na city a "snaží se zapůsobit". Ale to nemění nic na tom, že já to žeru. Forma, jakou je svět "Pop Squad" představený mě jen utvrzuje v tom, že některé "povídky" by si zcela určitě zasloužily celovečerák nebo minisérii. A ani bych se nezlobil, kdyby si tohle vzal na starost někdo jako Denis Villeneuve.

Atmosféricky podmanivá epizoda, která těží z minima maximum. Jenže ani tak to nestačí. Jako studentský kraťas by to bylo naprosto excelentní, ale v rámci této antologie, která má (většinou) nějakou propracovanější myšlenku se musím zeptat: "Proč?".