Nevka

Když už se někdo pokusí natočit film s fantasy prvky, mám tendence mu lehce nadržovat. A to stejné jsem měl v plánu i zde. Jenže... I když se začátek jeví jako celkem zábavná mlátička, nápaditost se velmi rychle vytratí, lokace se ve smyčce opakují a vy jen znuděně sledujete, jak se po plátně prohání několik naprosto nezajímavých postav, které se mezi sebou občas pohádají nebo poperou. Vývoj charakterů tam sice nějaký je, jenže je zabalený do takového balastu šedi a průměrnosti, že vás to vlastně vůbec nezajímá. Když už tedy po hodině a půl podřimování konečně dojde na finále, které si hraje na x-menovský „Poslední vzdor", můžete si v klidu dát zase šlofíka a o nic zásadního nepřijdete. Na Disney Channel asi dobrý.

Je to hrozná bejkovina, ale musím uznat, že oproti těm minulým bizárům (osmička a devítka) je to ještě v pohodě. Zábavná jednohubka, která sice působí místy stupidně (což je poznávacím znamením celé značky), ale s popkornem v ruce vlastně funguje docela dobře. A upřímně. Já jsem nečekal ani to. P.S.: Opera pobavila.

Chodí pešek okolo, nekoukej se na něho... První dvě třetiny filmu se to tváří jako prvoplánová pohádka o kouzelném strejdovi, který silou vůle kosí nebohé civilisty a ani se u toho nezapotí. Akce je nudná, postavy se chovají pitomě a celkově je to prostě naivní ptákovina, kterou v kině úplně vidět nechcete. Ke konci se sice objeví pár relativně solidních zvratů, takže nemáte chuť si vystřelit mozek z hlavy jako někteří ze zúčastněných, ale ne. I když se to nesmyslné plácání postupně vysvětlí (a začne to dávat aspoň trochu smysl), ta trojka je opravdu dost na hraně.

Když člověk vidí filmy jako Střídavka, musí si povzdechnout a smutně prohlásit: „Zlaté Ženy v běhu!". V tomhle případě sice nejde o úplné dno české komedie, kterým je třeba Langošův Chlap na střídačku, ale není to zábavné, příběh je absolutně o ničem a konec? Ten tak nějak vypovídá o tom, jak zbytečný ten film je.

Stále ještě žiju! A jsem rád, že můj „kino-půst" skončil právě Mariem. Asi by bylo zcestné tvrdit, že Illumination poslalo do světa revoluční animák. Právě naopak. Mario je příběhově průměrnou a přímočarou zábavou, která se nesnaží být něčím „víc". Chce vás hlavně pobavit a... To se mu prostě daří. Člověk se za celou hoďku a půl nestihne ani na chvíli nudit, protože scénář na vás ve zběsilém tempu sype jednu akci za druhou a interakce mezi postavami fungují na jedničku. Jednoduše - ten film nemá vyloženě hluché místo, což je na filmovou krizi ideální lék.

Tak jsem konečně s velkou slávou dohnal první řadu Mandaloriana. Ač musím říct, že je těch 30-40 minut docela příjemnou a ke questům padnoucí délkou, Andor mi přišel o třídu lepší. Zejména proto, že na rozdíl od něj se Mandalorian nemůže opřít o nosnou příběhovou linku, která by ho v klíčových okamžicích podržela a činila lépe uchopitelnějším. Nemám sebemenší problém s tím, že v rámci jednotlivých epizod skáčeme od úkolu k úkolu a děj je v jádru vlastně velmi hloupoučký. Ono to sem totiž tematicky docela pasuje. Jen je to v mých očích přesně tím důvodem, proč v souboji prvních SW řad jednoznačně volím Andor. Zároveň však chápu, proč největší SW fans upřednostňují spíše Manda. Více akce, ras, planet... Atmosféra původních filmů je tady jednoduše mnohem hmatatelnější. Ale jak jste už asi pochopili - to pro mě není klíčové.

Fascinující díl, díky kterému jsem i jako totální SW neznaboh pochopil, že Mimoni jsou vlastně takoví family friendly Jawové. Můj život už nikdy nebude jako dřív...

Před projekcí jsem si říkal, že film takových rozměrů by si zasloužil delší stopáž. A neskutečně jsem se pletl... Zatímco úvod začne velmi příjemnou oťukávačkou v reálném světě, příchodem Kvantové říše jde všechno brutálně z kopce. Asi jsem nečekal nějakou převratnou podívanou, která by měla spasit Marvel, ale tohle bylo moc i na mě. Prvoplánová podívaná, která má sice skvělého Kanga v podání Jonathana Majorse, ale jinak se topí v digibordelu, který by vás sice bavit měl, ale zoufale v tom selhává. Budu upřímný, když řeknu, že poslední 1/3 filmu jsem už vyloženě protrpěl... M.O.D.O.K. je chodící (létající) meme a finále zvládne i z Kanga udělat idiota, kterého omezuje hloupoučký scénář. Upřímně jsem tomu nevěřil, ale tohle je ještě horší než dvojka. Nedostatečně osudové, nedostatečně vtipné. Jinak řečeno - výsledkem je 30x přežvýkané, vyčpělé a neforemné nic. Nerad to říkám, ale Marvel se hroutí. Vyjma třetích Strážců, druhé série Lokiho a trojky Deadpoola už nevěřím absolutně ničemu. Tohle je průser.

Paráda. Jak jsem očekával, znovu se projevila má posedlost, díky níž si nekriticky užiju většinu filmů, které přede mě Shyamalanova chorá mysl předhodí. I když běžně vesele nadávám na to, jak jsou tvůrci leniví a nevysvětlují pozadí událostí, tady mi to je jedno. Opět. Protože když mi klepe na dveře nový počin tohoto šíleného Inda, ztrácím nad sebou kontrolu. A ani k tomu nepotřebuji žádné převratné zvraty, které tady prakticky nenajdete. Neumím si to racionálně vysvětlit, ale prostě se bavím... Knock at the Cabin má přitom myšlenkově nejblíže asi k The Happening, kterému sice v „zábavnosti" konkurovat nedokáže, ale na druhou stranu nestíhá na tak malém prostoru udělat tolik logických bot. Závěr sice může být pro mnohé neuspokojivý a plně to respektuji, ale ano. Já chci další nášup...

Ale jo. V rámci možností jde pořád o celkem obstojnou zábavu (pacifikace Banána je skvělá a Ibrovo cameo taktéž). Problémem však je, že celá Říše středu dost dojíždí na nevýrazného představitele Asterixe a pochybné scénáristické vsuvky, které nemají žádné příběhové opodstatnění (eskapáda v podání Karaoky je naprosto mimo). Největší zážitek tak mám ze solidního dabingu, díky kterému jsem si po většinu filmu představoval Suchánka v roli Asterixe. Bože, ten chlap by byl pro tu roli jako dělaný! Schválně si to zkuste představit...