Psema

... badly written, executed, cut and most of all pretty boring hunters...

Iron Iron Stark Stark

Zklamání úměrné očekáváním. A ty byly po oslavných zámořských recenzích zatraceně vysoko. Je fajn, že Alvarez umí podojit vizuál až na dřeň a že řezání, blití a chcaní je v jeho podání žaludek slabších jedinců svírající. Ale k čemu to je, když si panáček plete humus a nekonečné návaly gore za atmosféru, které se od prvních vteřin brutálně nedostává a ve spojení s regulérně idiotským scénářem bez nápadů tvoří jednu z nejútrpnějších devadesátiminutovek, co pamatuju za poslední půlrok. Prvních dvacet minut jsem jenom kroutil hlavou nad dialogovým zmarem (Diablo Cody, vážně?). Dalších dvacet jsem nevěřil demenci postav, které asi uvízly někde v polovině osmdesátek, a tak jednají jak podle učebnice "jak se nechat zabít v prvním Pátku třináctého". A zbytek filmu jsem bojoval s tendencí vytáhnout si bloček a odškrtávat jednotlivá scenáristická, vypravěčská a vizuální klišé, jichž je tenhle zmetek narvaný stejně jako nesympatickým hovězím, mezi kterým bolestivě chybí nějaký ten Ash a jeho "Groovy". Není divu, že atmosféru film nabere až v a po závěrečných titulcích a baví převážně jen tunou odkazů na Raimiho nepřekonatelný polo-amatérský debut. P.S.: Velkohubej slogan na plakátech je imho na žalobu za klamavou reklamu.

SNL v lepší formě... P.S.: Pro podstatnou část zdejších mentálně postižených. Tohle Tarantino fakt netočil, kapiš? P.S.: Skrk je krásnej důkaz retardovaný wannabe intelektuální husičky. Ale i tak mě těší, že si vzal moji radu k srdci a třeba se začne i na S(aturday) N(ight) L(ive) dívat, aby nebyl za legračního idiota.

"Yo, Joe?" "No, Joe?" "SO-SO, JOE!" Výborná reklama na hračky, hodně průměrný hi-tech akční biják, který se sice naoko vzdává sommersovské přepálenosti, ale ve skrytu duše by se jí chtěl přinejmenším dorovnat. Výsledek je přitom suchý jako Willisovy herecké štace v poslední pětiletce a nic na tom nezmění nekorektnost některých scén (tolik urážek na Severní Koreu nikde jinde neuslyšíte!), fajnoví Jonathan Pryce a Dwayne Johnson, ani pár povedených akčních střípků. Chuovi se musí nechat, že má cit pro dynamiku a hezky snímá budoucí figurky a vozítka, z nichž všichni dostanou svůj ikonizující záběr. Samotná akce je ale čas od času nepřehledná (klasika střihu z detailu na detail, kvůli čemuž nevynikne ani choreografie), vzhledem k rozpočtu i dost malá (úvodní akce je epičtější než finále!) a celé je to tak nějak na půl huby, kdy se sice nenudíte, ale nic vás pořádně nestrhne ani když si to opravdu hodně přejete. Scénář je paradoxně ještě horší než u jedničky (ninja stuff tady už vůbec nefunguje, dvakrát rozehraný buddy-motiv se vždycky stupidně utne), Cobra Commander je spíš srandovní (resp. proč tohohle vocasa v masce, co za celý film nic neudělá, někdo poslouchá?), a soundtrack je dokonalá směs random vaty, při jejímž poslechu ani nevěříte, že je za ni zodpovědný zrovna Jackman. Trojku už asi ne. Anebo v over-the-top podobě, konečně ustáleným týmem a ideálně se Sommersem.

Starej pes De Palma předvádí stále stejný kousky. Cca 70 minut to funguje parádně (napětí na maximu, ukrutnej tah na branku a živelnej rozklad charakteru jako zamlada), pak už se nejde nesmát a nekroutit hlavou nad přepjatostí, překombinovaností a bohužel i hodně rozkolísaným výkonem Rapace, která občas silně nezvládá.

Scénář základem úspěchu.

Film, který vás nechá 140 minut civět na plátno s otevřenou pusou a na konci vás vyplivne jako žvýkačku bez příchuti. Ale koho to po Blue Valentine překvapuje, že jo. Každopádně Cianfrance je Pan režisér s naprosto excelentním citem pro gradaci scén, rytmus vyprávění, kompozici záběrů a odvahou dělat věci prosté, ale nikoli banální a jednoduché. Tleskám ve stoje.

Strašná hovězina, která kdyby se vykašlala na snahy (opravdu jen snahy) o psychologii, vsadila přímočaře na bruselskou svalovinu a přišla o 20 minut stopáže, mohla být i nadprůměrnou bezmozkovou zábavou na novácké noční maratony. Takhle 5/10 s guilty pleasure potenciálem pro ty, kteří si na JCVD fanouškovsky ujíždějí. "Splits... no problem."

Lehce drhnoucí, ale přesto okouzlující mix starého dobrého Oze a Raimiho hravosti, která je nejpatrnější ve chvílích, kdy se může vyřádit s hororovými sekvencemi. Věděl jsem, že mě má na lopatě, když Franco vytasil kultovní mrknutí ze Spider-Mana 3, a následně v momentě, kdy zvládnul zrcadlící moment s beznohou panenkou. Triková tsunami navíc Oz sluší mnohem víc než Alence, kamera (a 3D obzvlášť) je na hranici geniality a umím si dost dobře představit, že malá děcka musí být stejně nadšená jako pamětníci z Judy Garland. A Michelle Williams je "Disney princess" jako vyšitá.