Psema

Trikově solidní, herecky taky, ale k čemu to je, když je všechno ostatní dementní tím nejvíc ubíjejícím způsobem. Nudit se po deseti minutách a klimbat po dvaceti? To se mi v kině a s nasazenými brýlemi asi vážně ještě nestalo.

Drew, John a další (půl)tucet relativně známých ksichtů ve filmu, jehož důvod vzniku mi totálně uchází. Aneb koho, sakra, zajímá, jak Amerika zachraňovala v době Reagana tři velryby a potřásla si přitom rukou i s rudou armádou? Zvlášť když Kwapis režíruje tradičně jako po obrně, hlášek i dramatu je smrtelně málo a celé je to tak strašně zbytečné a projímadlové. Dal bych 2, ale za trikově neuvěřitelně punkovej závěr, kdy nezbyly prachy na víc než o něco lepší pre-vizualizace, musím jít do slabších 3. 5/10

Feel-good film of the spring!

Předně je třeba říct, že čtenáři předlohy budou spokojení a možná budou samým nadšením kadit brikety, protože Ross jede v "reader-friendly" módu od začátku do konce a snad každý ctitel Collinsové se dočká svojí oblíbené scény. JENŽE pak je tu druhá sorta diváků, kterým může vadit jak to, že osvětlování pravidel jinak hodně plytkého fikčního světa je nesmírně krkolomné (úvodní zákon HG, dovysvětlování ala "tihle sršni jsou nebezpeční" - YOU DONT SAY!!!), tak hromada logických přešlapů a deus ex machin (mastičky, modelování stromů a psů - wtf?), jejichž množství se s blížícím se koncem zvyšuje v přímé úměrnosti s upadajícím tempem, kvůli kterému máte na konci pocit, že jste právě viděli Extended Cut Pána Prstenů. Jen s tím rozdílem, že tady je plno sakra očividného papundeklu, jedno velké skladiště s falešeným lesíkem a uprostřed toho všeho jedna výborná herečka a banda (s čestnou výjimkou všečného Harrelsona) podržtašků, kteří nestačí ani jí, ani místy neskutečně mentálním dialogům. Kniha měla potenciál, ale nedokázala ho úplně využít. A pro film platí bohužel to samé. Fajn satira pro teenagery. Otázka je, jestli jim vůbec dojde, že se za tím milostným trojúhelníkem a akcí na hranici PG-13 (Soderbergh na pozici režiséra druhého štábu těžce vládne) skrývá i nějaká ta myšlenka. Nebo spíš její odvar.

Absence tradičního ponaučení potěší stejně jako křivky platinové Charlize a reitmanovsky hladká režie bez výraznějších záseků. Co nepotěší je jinak konstatní jízda přes žánrové kopce, jíž chybí něco opravdu osobitého k vyhranění se od zbytku podobných výpovědí "v minulosti uzavřených individuí".

Zaprděná show, u níž jsou jasně patrné producentské kotrmelce a strach z případného fiaska á la loňský rok. Jenže osobně je mi snaha o alespoň nějakou progresi mnohem sympatičtější než přímočará sázka na jistotu v podobě tradičně příjemného Billyho Crystala, jehož humor nezklame, ale v roce 2012 už zkrátka působí poněkud mdle a napodeváté i dosti ohraně. Show samotná potom tratila dost na absenci živé reprodukce písniček a vícero představení, jež by narušily stereotyp "předání ceny + Billyho vtip + předání cen". Zabití Muppetů a Cohenova Diktátora (k čemu byl celý mediální humbuk?) už je jenom dokladem, že scenáristé, resp. producenti neumí, anebo spíš nechtějí dostatečně improvizovat a sunout Oscary skutečně směrem k dynamičnosti a oživení zájmu ze strany mladšího publika. Uvidíme, co přijde za rok, ale to už asi sáhnu přímo po záznamu, abych mohl používat rychloposuv.

"Tony Scott na kapačkách"... Generické thrillerové cvičení, jichž se musí po hollywoodských studiích válet mraky. Všechny se přitom ohání hezkými myšlenkami (špionážní agentury jsou zlo... hm, díky, to jsme nevěděli), aniž by v zásadních bodech fungovala elementární logika, nejelo se permanentně podle žánrových učebnic a na každém rohu nevyčuhovalo kvanta klišé, jejichž výskyt odhadnete s přesností na setinu vteřiny. Jako film mladšího ze Scottů by to možná ještě fungovalo. Díky ospalé rutině Mr. Espinosy (toho chlapa snad taky vygeneroval počítač) upadnete do apatie po půl hodině a proberete se leda u závěrečných titulků, jejichž hip-hop v pozadí má větší "drajv" než jakákoliv akční scéna (nepovedená snaha o Greengrassovské snímání bolí) a font písma šťávu, již mu může smutně spotřební Washington leda závidět. Mrzí mě to hlavně kvůli Reynoldsovi, který by akční pecku potřeboval jako sůl a tady se evidentně snažil jet naplno. Asi jako jediný. 5/10

100 minut čekání na hrdinův hlas, a když konečně přijde, máte větší radost, než z celé snahy vrátit se o pár dekád zpátky do doby, kdy se umělci vyjadřovali víc obrazy než sáhodlouhými dialogy. Všechna čest ústřední dvojce. O něco menší scenáristovi s režisérem, kteří se konvencí a schémat drží až příliš doslovně a ve finále tím pádem přináší skutečně jen hezkou vzpomínku, z níž moje filmové srdíčko úplně nepookřálo. Pokud ale vyjdou Oscaři, truchlit nebudu. Akademie už ušila i větší (neurážející) boty.

ROCK and roll, baby. Velkolepější nadstavba Cesty do středu Země (tentokrát konečně i v kině v opulentní 3D pořízeném Cameronovými udělátky), již dle očekávání táhne dopředu charismaťák Dwayne, jehož úsměv a prsní svalstvo zachrání situaci vždy, kdy si začnete říkat, že je těch dějových pytlovin a přerostlých digitálních čmeláků vážně trochu moc. Dramaticky Cesta 2 v podstatě vůbec nefunguje (kdo se zvládne nesmát při každém vážnějším momentu, je větší frajer než Michael Caine s mačetou!), ale jako nabušená horská dráha plná atrakcí je to bez diskuze hodně příjemné filmové pošušňání, které si užijí hlavně ti z věkové kategorie 10- a spolu s nimi i dospěláci, jimž nedělá problém na 90 minut jen tak vypnout a zmizet do světa, kde se vám sem tam vysere na hlavu pestrobarevný holub o velikosti bombardéru. 6+/10 a doma bude zážitek poloviční.

Vizuálně zhruba osmkrát dražší a nápaditější než dvojka s jedničkou dohromady. Humorově někde mezi. Solidní jednohubka nejen na prohulené odpoledne, v níž se po vzoru předchůdců najde i pár ryze geniálních frků (NPH!!!, vajíčkový masakr...) a nečekaně ani jedno sperma chrstlé do ksichtu. Palec bez problémů nahoru.