lesumir

Jako by si tenhle film objednala u Billyho WIldera samotná Americká vláda, kvůli nárůstu alkoholismu. Film jako na zakázku podle nejpřesnějších parametrů s více než našlehaným koncem, který jako raztko potvrzuje celkový záměr. __ Je to asi poprvé, kdy mě nechalo wilderovo drama úplně klidným. Možná na tom má zásluhu taky Millard, kteréhop nemůžu cítit na sto honů, ale uznat musím, že to zahrál precizně, ale Oscar měl padnout do jiných rukou a Rayovi za jinej film.

Udatná valkýra showbyznysu, nespoutaná tělem ani duší. Vždycky svá a nikdy jiná. Krásná. Jedinečná. Taková byla Gia. A taková je i Angelina Jolie, takže proto ji ta role tak sedla a neslo rozeznat, kdo je kdo. Kdybych nevedel, ze se Jolie narodila jeste v dobe, kdy Curangi zila, tak bych si stal za tim, ze je to jeji reinkarnace.

Kdyby se měl vyhodnocovat film s největším poselstvím, tak Planeta opic by zaručeně vyhrála všechny kategorie. Opravdu skvělý a originální příběh s naprosto zvláštním koncem, na který člověk nikdy nezapomene.

Poměrně originální a zajímavý film, ale já mu to prostě nežeru.

Zajímavé a komornější než komorné psychologické drama se zajímavou, avšak stále mladičkou Kristen Stewart, která už ve 14 letech ukázala, že dokáže i tohle sama utáhnout. Nuda to určitě není, ale ani nic převratného.

Nejpomalejší Tarantino, ale tady jde vidět, s jakým klidem Jackie Brownovou točil. Oproti Pulp Fiction a Gaunerům to není to, na co jsme zvyklí, ale určitě si film zaslouží svoje místo za vysluní především za herecké podaní naprosté většiny a hudbu, kterou si určitě Quentin vybíral sám. Ten chlap má prostě dokonalej vkus!

Harold a Maude je nesmírně sympatický, pozitivní, optimistický a absurdní film, kterému dát pět hvězdiček je úplně to nejjednoduší, ale udělat to nehodlám. Filmu jako takovému nemám co vytknout, určitě mi to náladu zvedlo z největšího dna někam do prostřed studny, ale přesto...

Má to sice aktraktivní začátek a dark atmosféru si to drží od začátku do konce. Vykreslení města se mi taky líbilo, ale cělkově to na mě působí jako velký hype, kvůli Brandonově smrti.

De Sicovy sociální a neorealistické filmy patří mezi to nejlepší, co může Italská kinematografie nabídnout. Umberto D. je film smutný od začátku až do konce bez vydírání nebo jiných twistů. Naprosto dojemná a emoční podívaná! Doporučuji všem, člověk si při projekci ledacos uvědomí...

Po skončení jsem si připadal, jako by mě někdo ulepil obřím, sladkým lízátkem, ale je to na škodu? Vůbec ne! Jeden z nejzábavnějších, nejromantičtějších, nejnápaditějších a nejúžasnějších filmů, který jsem kdy viděl! Většinu času jsem měl chuť vyskočit a na 80% songů se kroutit jako retard (tančit).