Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 127)

plakát

Kókaku kidótai: Stand Alone Complex - Na mo naki mono e SELECON (2004) (epizoda) 

No začíná se nám to pořádně rozjíždět. Přijde mi, že tohle je zlomová epizoda, kdy seroš masivně zrychlí tempo. Hromadná seppuka a chlubení se teroristickými činy zajímavé stejně jako spousta odhalení motivací záporáka plot twist s esejí.

plakát

Steins;Gate (2011) (seriál) 

BOJLERY VY NEPOUČITELNÉ PLODY OVČÍHO INCESTU Konečně jsem sbalil jedno z nejlépe hodnocených anime na myanimelist, abych splnil svou povinnost fanouška anime a můj verdikt je, že je humbuk zasloužený, ale mám malý problém. Líbí se mi nápad, jak se tato série vypořádala s cestováním časem. Vzhledem k tomu, že cestování v čase je zde spíše cestováním mezi dimenzemi a je tu celá velmi unikátní zajímavá analogie s vlákny lana, umožnilo to dělat spoustu věcí bez pocitu, že to nedává smysl nebo spletitost, a zároveň nastavilo dobrá omezení pro příběh. rozvinout. Žádné stížnosti zde opět dokazuje, že cestování v čase může fungovat pouze tehdy, pokud jeho ústředním bodem v zápletce a příběhu trvá čas na jeho vysvětlení, spíše než jeho použití jako levné mechaniky. Také milujte vizuální a zvukové efekty pokaždé, když se změnila světová linie. Oceňuji, jak to jde od pražení sh_t z kultury otaku až po jeho uctívání, celá první polovina příběhu byla pomalá, ale díky tomu byla první smrt Mayushi mnohem působivější a ten efekt pomalu se blížícího děsu a tikající bomby byl proveden velmi dobře, miluji jak se tempo od první smrti úplně změní a od té doby je show opravdu návyková. A co je nejdůležitější, byla to romantika v jádru a ta, která byla provedena mimořádně dobře. Celý vývoj vztahu mezi Kurisu a Okarinem byl ukázán na vaší tváři, ale zároveň jemný kvůli všemu, co se děje. Toto je pravděpodobně anime s největší linií líbání, jakou jsem kdy viděl. Líbí se mi, jak překvapivě se tato show nestyděla dát nám scénu s polibkem, což vzhledem k tomu, jak japonská kultura a média je, bylo příjemné překvapení. Konec byl možná sladce šťastný, ale hodil se pro show a to, co mělo být. Po všech těch tragédiích a obětech v druhé polovině představení by se mi úplně nehodil konec nebo nějaký hořkosladký. Přesto bych řekl, že další skvělá show o cestování v čase od netflix Dark měla mnohem nezapomenutelnější, ale jak jsem řekl, stále to bylo skvělé a miluji ty silné vibrace Kimi no Nawa z posledního setkání Kurisu a Okarina. Vtip, který řekl, že existuje jen málo věcí, které mám, nebo spíše věci, které by se daly udělat lépe Moekas nekonzistentní úroveň výkonu Moeka během hlavního plotwistu je tak ukázaná jako nějaká Black Widow jako super voják schopný jít od špičky k patě s veteránem budoucí války Suzu. Později ji Okarin snadno přemůže a není schopna zničit jedny dveře, aby získala svůj telefon zpět. Cítil jsem se opravdu zklamán, jak relativně snadné se ukázalo být zrušit Moekas d-mail, když si z toho samotné anime udělalo velký problém s hudbou a na konci dne vše, co Okarin udělal, byly povzbudivé řeči o tom, že Moeka zatím přestala simpovat nebo co. Byl bych radši, kdyby ji skutečně museli nějak oklamat a celá skupina by potřebovala pomoc, protože by jim fyzicky kouřila zadky 2) SERN a budoucí válečná zápletka byla tak trochu promarněná a zklamaná. Zaujalo mě, že SERN skutečná vědecká organizace byla představena jako hlavní antagonistická síla a byl jsem nadšený, jak budou zobrazeni a jaké jsou jejich skutečné motivy pouze pro to, aby měli malou roli v pozadí, která ve skutečnosti nic nedokázala. Navzdory všem řečem o Organizaci jsme ani neviděli skutečné členy SERN pouze spícím agentům a ani jeden k nim nebyl skutečně loajální. Sakra, myslel jsem, že pojedeme do Francie ukrást něco z ústředí Cernu, abychom zrušili cestování časem. To je věc, která se mi na show nelíbila nejvíc, navzdory všem těm řečem o 3. světové válce a konci světa, jak víme, show se bála opustit Japonsko a byla extrémně nízká. Měl jsem dojem, že toto anime udělá něco jako Terminátor, ale pouze s lidmi. Se všemi těmi věcmi na FB, Kurisovým bodáním a neustálým mizením ISBN 500 jsem měl dojem, že mluví nějaký antagonista z krutého zlého vědce, který neustále mění věci proti zájmu Okarina a že se tito dva v určitém okamžiku zkříží. Možná dokonce mít jako Okarin nějakou moc pamatovat si jiné světové linie a být naštvaný na Okarina. Jen si představte, že kdyby byla něčí rodina vymazána během všech věcí na světové linii, bylo by to skvělého a přesvědčivého padoucha. Když už jsme u padouchů 3) Dr Nakabachi je strašně jednorozměrný padouch, který nebyl dostatečně přítomen v příběhu navzdory důležitosti, která na něj ke konci kladla Když má krvavé DIO více rozměrů než váš druh hlavního antagonisty, máte problém. Myslím, že Nakabachi by měl mít alespoň nějaké flashbacky a ne být jen na začátku na začátku. Také se mi nelíbí, že Okarind nevěděl, že Nakabachi, kterého hanobí, je Kurisův otec, přestože něco takového musí být veřejně známé. Opět by taková chytrá show mohla definitivně vytvořit působivějšího padoucha, který by ve skutečnosti měl pravdu a byl víc než jen žárlivý píchání. Ale tyto tři věci nejsou nic jiného než hnidopich. Tato show je právem považována za mistrovské dílo a patří mezi dobře napsané příběhy o cestování časem.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Jednoznačně kontroverzní film, který ale bez diskuze překonal svého předchůdce. Jak jsem napsal před 10 lety ten film měl až stupidně jednoduchý námět bez problém vykrádající Pocahontas a tím pro mne byl nejpřeceňovanějším filmem historie, který do slabšího průměru dotlačil pouze vizuál a finální bitka.  Druhý díl má mnohe originálnější scénář, který byť nepochybně má také mnohé inspirace, tak už nejde zaškatulkovat do něčeho tak jendoduhécho jako Disneyovka. To neznamená, že film je bez problému. Jake Sullyho použití Joestar tajné techniky moc nedává smysl, když vezmem v potaz, že eventuálně lidé by dobyli celou planetu, což znamená, že by nebylo kam se schovat a to jím Toruk Makto masivně ulehčil tím, že odstoupil z funkce velitele. Ale těžko říct nakolik lze Camerona vinit a nakolik to ovlivnili anti-white saviours blbci. Jakmile se člověk povznese nad to tak dostane celkem dobrý film, který expanduje universum rozvíjí další generaci hrdinů. Nejlepší částí filmu je Quaritch, který z jednodimenzionálního záporáka se stává někým mnohem hlubším emocionálnějším a lidštějším. Scéna kdy truchlí nad svou smrtí a vzteky rozdrtí lebku je jedna z nejcoolovějších. A celý film prostě byl jak když vám někdo honí ale nenechává vás vystříknout. Ale na druhou stranu dokážu pochopit, že to je myšleno jako part 1 spíše než plnohodnotný samostatný snímek. Triky byly naprosto fantastické. James Cameron je jediný režisér, který by měl používat 3D (všechny kapky, svítící létající potvory atd, voda, ryby) absolutní fantazie a oceňuji, že jsme viděli nové prostředí než zůstávat pořád na tom stejném alá Star Wars. Za mne teda lepší a zajímavější než první díl a dobře to připravilo půdu pro další části, ale stále má zásadní chyby, které to tahnou z pěti hvězd.

plakát

Kocour v botách: Poslední přání (2022) 

🎶Who is your favourite fearless hero... 🎶 Když nový Kocour v Botách obdržel neuvětielných 80+ procent na csfd, tak z nostalgických důvodů jsem se odhodlal udělat infantilní rozhodnutí a vyrazit do kina. A nelitoval jsem. Předně než se dostanu k samotnému filmu, tak musím ocenit jako vždy charismatického a okouzlujícího Aleše Procházku, který kocoura namluvil s grácií sobě vlastní a ukázal znovu, proč je nejlepší žijící dabér. K samotnému filmu: Animace je naprosto dechberoucí. Nečekal jsem, že studio Dreamworks použije osvědčenou techniku ze Spider-Mana Paralelních světů a zkombinuje 2D s 3D. Výsledkem je, že bitka s obrem, cesta, která se neustále mění a finální bitva na hvězdě přání je pastvou pro oči. Je tam vidět ohromný filmařský pokrok vůči roku 2011 a já se nemůžu dočkat jaké zlomové animace uvidíme v dalších letech. Příběh téže překvapil. Není to moc památných hlášek jako ve Shrekovi, Kocour v Botách nicméně boduje absolutně libovým groteskním humorem a vrací se k tomu, co dělalo Shreka Shrekem převracení pohádkových trop a tématů naruby. Cvrček Svědomí, který se snaží psychopata Jacka Hornera dostat na cestu dobra jenom aby na konci i on nad ním zlomil hůl a přispěl k jeho zabití to je dějová linka, která mi prohnala bránici. Humanizace antagonistů jako jsou Medvědí a děvče je též naprosto fantastické. Ale největší devizou filmu je samotný Smrť ve Vlčí podobě, který je oficiálně v top 5 nejlepších záporácích z Dreamworks zejména proto, že to není záporák, který může být klišoidně umlácen či vyhozen do povětří, ale dá se mu pouze čelit beze strachu jako nevyhnutelnému konci, který čeká na každého. Samotný Kocour v Botách si projde zajímavý vývojem opět se tu jako v prvním díle konfrontuje jeho sobectví, ale zároveň strach a PTSD. Návrat Packy z prvního dílu potěšil a dohromady s nejlepším terapeutickým psem tvořili skvělou dvojku. Jednoznačně výborný animák a trochu vykoupení Shrekverse, byť přes emocionální teaser na konci doufám, že to nemají v úmyslu zase rozjet na plno, protože jsem přesvědčen, že by to jako mnoho jiných sequelů pokazili.

plakát

Tři veteráni (1983) 

Není nutno není nutno, aby bylo přímo veselo! Hlavně nesmí býti smutno natož aby se brečeloooo. Chešli trap se, že ti v kapse, zlaté mince nechřestí. Nemít žádné kamarády tomu já říkám neštěstí. Nemít prachy. NEVADÍ. Nemít srdce. Vadí. Zažít krachy. Nevadí. Zažít nudu. JÓ TO VADÍ. TO VADÍ.

plakát

„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) 

Oldřich Lipský je vkutku velmistrem české komedie. Tato parodie v ničem nezaostává za jeho dalšími kousky jako Jáchyme hoď ho do stroje či Adéla ještě nevečeřela. Předně jak už někdo poznamenal, mělo by se to jmenovat Tyhle vraždy stačí drahoušku, protože název filmu tu ani jednou nezazní. Přesto přese všechno se jedná o výbornou komedií až s groteskovou srandou doplněnou výborně použitými Saudkovými kresbami, solidními hudebními čísly a světe div se nápaditou akcí. Celý vtip založený na tom, jak hlavní postava přichází omylem k mrtvolám je k popukání no a závěr se zajímavou pointou, který divák nemá možnost čekat je solidní třešničkou na tomto komediálním dortu. Elektrickému křeslu se nevyhneš tak jako tak. Tak buď taky člověk a usnadni nám práci. Z hereckých výkonů nejvíce potěšil pan Filipovský, který jasně ukazuje, proč ho tolik bavilo dabovat Louise de Funese.

plakát

Rod Draka - Černá královna (2022) (epizoda) 

Nemysly z předchozího dílu táhnou i tuto epizodu. Daemon škrtí svého lenního pána absolutně bez následku. Stejná žena, kteá na poslední fyzický útok proti ní reagovala buď vztekem a nebo znetvořením prasete jehož krev pak měla na sobě několik hodin. Aemond je idiot. Ale jinak triky jsou skvělé. Bouřlivý konec nádherný. Příprava na válku dostatečně epická přestože nezabít Otta byla chujovina. Obecně seriál trpí tím, že ambice a nemilosrdnost jsou sprostá slova, což ve středověkém světě je zatracená chyba. Daemon zpívající Verithmorovi je krásně tajemné ale škoda, že na úkor Sunfyre. Celkově si myslím, že finále není tak dobré jako závěr první série Hry o trůny. Ale tento seriál splnil to co si předzvevzal to jest umožnit ASOIAF druhou šanci.

plakát

Rod Draka - Zelená rada (2022) (epizoda) 

Jednoznačně slabší epizoda poznamenáná zbytečnými a hloupými změnami. Sama Rhaenys v traileru a v tomto seriálu říká, že nože vylezou a Rhaenyřino nástupnictví bude napadano, proč zůstává v KP, když Viserys je na pokraji smrti? Velice netaktické. Nahánění Aegona zpomaluje už tak vleklou epizodu. Upřímně řečeno považuji za hloupé rozhodnutí rozdělit poslední dva díly na čistě zelený a černý. Protože tím totálně zapili plynulost děje a myslím si, že obě epizody by fungovali lépe jako jedna hodina a patnáct minut epizoda. Scéna s Larysem byla zvlášntí a trochu dementuje tohoto Shakespearovského záporáka nicméně to nebylo tak hrozné, jak jsem slyšel. Mysaria potěšila. Akcent je nepochybně divný, ale líbí se mi jak je jednou z nejšedivějších postav v seriálu. Trochu divné bylo, že Aemond zapomněl na Aegonovi děti. A v neposlední řadě stupidní závěr.

plakát

Rod Draka - Pán přílivů (2022) (epizoda) 

A drak přišel ještě jednou a naposled, aby zařval. Pijavice seděla na jeho trůnu a on si ho vzal zpátky. Je prostě naprosto poetické, že Viserysův konec zrcadlí Balerionův. Též mne potěšila Viserysova zlatá maska jako odkaz ke zlaté masce, kterou bolestivě získal v GoTku jeho jmenovec. Vskutku tragédie Shakespearovských rozměrů, kdy Viserys umírá v domnění, že všechno spravil, ale útěchou mu je, že viděl svou rodinu sjednocenou jako poslední věc. Dameon se projevuje jako nebezpečný soupeř s perfketně obsazeným Aemondem se buduje rivalita. Ramin Djawadi tam hází nejlepší ostéčka seriálu no a výprava a všechno opět stojí za to. Za zmínku též je dobré dát Aemondovu absolutně fantastickému roastování. Těším se a zároveň se bojím další dílu, protože tahle epizoda byla cítit jako perfektní finále s krutým zakončením v podobě nepochopoení chtěného od Alicent.