Juste une question d'amour

Nádherně natočený snímek, který je zejména o lásce, hledání vlastního já a vyrovnání se s realitou, ať je jakákoliv. Ve filmu zazněly všechny nejvýraznější předsudky a byly zobrazeny všechny problémy, které jsou s touto aktuální tematikou velmi silně spojeny. Jelikož jde o televizní film, tak je zde vše uskromněno, což však neubírá na puncu a poselství, kterým tento film vyzařuje. Zkrátka snímek, který působí milým a jemným dojmem, který nevyprchá se závěrečnými titulkami. (29.05.2012)

Film, který mě nadchl a z něhož si divák navíc odnese dobrý pocit. Všichni, kdo od filmu s nálepkou "gay" čekají prvoplánové romance, nahá těla, či dramata o prostituci a AIDS, budou u tohoto příjemně svěžího, realistického a originálního snímku francouzského televizního režiséra Christiana Faureho zklamáni. Faure, jehož díla patří k tomu nejlepšímu z franouzského queer cinema přelomu tisíciletí, je díky poctivě zpracovanému Juste une question d'amour jedním z prvních, kdo se ve Francii pokouší do filmového mainstreamu začlenit pozitivní obraz běžného, nezženštilého, poměrně vyrovnaného, mladého homosexuála (a že to byl úspěšný pokus dokazuje šest miliónů diváků premiérového vysílání v lednu 2000). Množství francouzských gay filmů následovalo, svou uvolněnou atmosférou, v níž jsou gay vztahy nejen přirozené, ale i přijatelné, se mu nejvíce blíží Les chansons d'amour (2007), tematicky (ale už méně kvalitou) snad pak ještě poněkud úzkostlivější À cause d'un garçon (2002) či temnější Presque rien (2000). Nabízí se sice srovnání s dalšími francouzskými filmy, ale ty jsou již obsahově někde jinde, protože ústřední postavou Juste une question d'amour není prostitut (Les témoins /2007/), není vážně nemocen (Le temps qui reste /2005/), neřeší tajemné rodinné vazby (slabší Le dernier jour /2004/), neujíždí na drogách (rovněž průkopnický Fögi est un salaud /1998/), ani není zajat nacisty za WWII (Faurův další povedený film Un amour a taire /2005/). Co nám vyjde? Řekněme že jde o prima filmovou love story pro celou rodinu, z níž nebudete mít depresi. A to není málo. (Bonusem jsou dobré herecké výkony v čele s Cyrillem Thouveninem, mj. nominovaným v téže době na Césara za jinou gay roli v La confusion des genres /2000/). (01.01.2011)

Myslím, že nejlepší film s tématikou coming out a vlastně i s tématikou gay komunity jako takové. Hlavní plus, je bezpochyby země původu, není zde vše dokonalé tak jako v amerických filmech podobného rázu. Hlavní hrdinové jsou oba sympaťáci a přirostou tedy okamžitě k srdci. Je to moje srdcová záležitost, můj úplně první film s gay tématikou, který jsem viděl a zatím taky asi nejmilejší. Až se zdá nemožné, že je to film starý 16 let, protože zub času na něm není rozhodně znát. Pustil jsem si ho po x letech a na kouzlu rozhodně neztratil. Každému koho tato tématika zajímá, nebo každému kdo snad s něčím podobným uvnitř sebe bojuje film doporučuji. Během celého filmu si budete klást otázku: "Je lepší lhát těm, které nadevše milujeme, abychom o ně nepřišli, nebo jim říct pravdu pod rizikem, že je ztratíme." (21.11.2016)

Důvod, proč mám ráda filmy s coming-out tématikou, je takový, že mi pomáhají uvědomovat si vlastní zabědnost. Předsudky, stereotypy, strach, opovržení, odstup vůči všemu, co je nám nějakým způsobem neznámé či co vybočuje ze všeobecně uznávané normy. Ať už jde o sexuální orientaci, etnicitu, tělesné či mentální postižení, o lidi s drdy na hlavě, o výstředně oblečené lidi atd. atd. Nemyslím si, že homosexualita je v dnešní době pořád takový "problém" jako byl možná ještě před sedmnácti lety (minimálně v našich zeměpisných šířkách), ale stále je to vděčné téma pro filmový průmysl a pro aspoň trošku vnímavého diváka to může mít jistý přesah. Nejsem žádný sluníčkář, který je otevřenýmu všemu a všem, ale snažím se kriticky přemýšlet o světě a lidech kolem sebe a porozumět, pochopit. Tento francouzský televizní film není žádné velké originální dílo, ale otevírá řadu ožehavých otázek, které opět donutí člověka přemýšlet nad tím, jak umíme být pěkní idioti a bohužel se najdou jedinci, kteří zavrhnou vlastní dítě jen proto, že je "jiné", i kdyby jinak bylo ztělesněním dobra na zemi. Sympatičtí herci, jistá gradace a šťastný konec, který mě opravdu potěšil. Já jsem spokojená a půjde se mi dobře spát, i když po tomto asi moc rychle neusnu. (04.09.2017)

Příjemný snímek na jedno pokoukání. Myslím, že rozhodně nepatří mezi typické srdcovky, které si pouštím i několikrát za sebou, ale v podstatě mě tentno film nezklamal. Klasická happyendová romantika v homosexuální alternativě, výborné herecké obsazení. Mezi klady jsem chtěla zařadit i to, že jsem ději skvěle rozuměla i ve francouzském znění (neumím francouzsky) pouze s anglickými titulky, ale poté mi došlo, že pantomimická jednoduchost je spíše mínusem. Tak tedy 4*, no. (21.11.2009)