Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 976)

plakát

Repli-Kate (2002) 

To, že film pojednává o celkem provařeném námětu, není příliš podstatné a na mém hodnocení se negativně projevil žánr teenagerské komedie v hollywoodském provedení. Pravda je, že existují mnohem horší filmy svého druhu, Repli-Kate si např. udržuje ještě celkem přijatelnou úroveň hereckých výkonů, ale co naplat, i ty nejpovedenější fórky jsou podané takovým způsobem, že na mě nefungují a u většiny se ošívám nad jejich lacinností. Celkový dojem: 25 %. Když už podobné téma, tak je dobře zvolit starou českou komedii Což takhle dát si špenát. Téhle klasice Repli-Kate nedosahuje ani po kotníky.

plakát

Rockerky (2002) 

Komedie, která se od začátku do konce veze v oblasti mainstreamu, příběh je zcela předvídatelný a prakticky nemá čím překvapit. Chybí mu scénáristická odvaha. Ryze oddechová záležitost, která se opírá o příjemné herecké obsazení v čele se Susan Sarandon a Geoffrey Rushem. Přestárlý diblík Goldie Hawn přes veškerou snahu této herečky až příliš často balancuje na hranicích nechtěné trapnosti. Celkový dojem: 50 %.

plakát

Rok ďábla (2002) 

Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %.

plakát

Salton Sea (2002) 

SAlton Sea není bezchybný a už vůbec ne přelomový film.Je to jen poctivě natočený žánrový snímek s fungujícím scénářem a řadou zajímavých plnokrevných postav.Při pokusech o psychologizující artové obrazy se film dostává na hodně nejistou plochu, ale naštěstí převládá kriminální linie s řadou divokých tragikomických výletů kamery do bizarního feťáckého společenství. Dobrý výkon Val Kilmera, spolehlivé herectví Deborah Unger a odpudivé zločinecké týpky vytvořené D'Onofriem a Guzmánem vytvořili koktejl, který je schopen uspokojit i náročnějšího filmového fandu.Celkový dojem 75%.

plakát

Sekretářka (2002) 

Po velmi dlouhou dobu musela americká studia dodržovat tzv. morální kodex a zejména tvorba velkých studií se vyznačovala neuvěřitelným šosáctvím. Pak přišlo uvolnění, které přineslo spoustu nahoty, vulgarity a zbytečných filmů, které sázely na co nejlacinější podbízivost. Sekretářka není erotický film, je to spíš úsměvný příběh o hledání sexuální identity a vyrovnávání se s ní. Zatímco homosexualita je už víckrát úspěšně zpracovaná a jako téma určitě nepřekvapí, sexuální odchylka, která hraje v příběhu sekretářky důležitou roli, má stále nádech něčeho neobvyklého, v hraných filmech jen zřídkakdy viděného. Maggie Gyllenhaal i James Spader hrají s nadhledem a Sekretářku lze považovat za příjemný snímek ve stylu americké nezávislé scény. Jde o film, který sice opatrně a mírně (ve skutečnosti se přes tragikomické a dramatické prvky pohybuje na půdorysu klasických romantických komedií) ale přece jen posunuje hranice stylu a tématu. Celkový dojem: 80 %. Je to mimo jiné snímek o toleranci a ocení ho nejspíš ti, co už dávno pochopili, že hranice tzv. normality se pohybují jinde než v předminulém století a láska má mnoho podob...

plakát

Simone (2002) 

Příjemná komedie, která si pohrává s chytrým mystifikačním nápadem a vychází vlastně z možností, které dnešní technologie buď poskytují nebo budou poskytovat v nejbližší době. Herecky dobře obsazená, Al Pacino ani špatně hrát neumí. Celkový dojem: 80 %.

plakát

Skandál v katolické škole (2002) 

Bohužel, tenhle snímek mně z emocionálního hlediska nechal naprosto chladným. Přitom režijně je to slušně odvedená práce, herecké výkony v rámci toho, co jim předepisuje scénář jsou přesvědčivé a film nese znaky typické pro americkou nezávislou scénu. Jenže se scénářem, respektivě s tím, co postavám vkládá do úst a jak jim předepisuje se chovat, už jistý problém mám ... Nevím, v katolické škole jsem nestudoval, tím méně v 70. letech a nemůžu vyloučit, že celý příběh, který nese autobiografické prvky se tak v hrubých rysech odehrál, jenže...Kluci, kteří chtějí unést dospělou pumu a umístit ji do pokoje učitelky, nejsou nezralí puberťáci, nýbrž neuvěřitelní blbci a to není zdaleka jediný motiv, který mi přijde přitažený za vlasy. Nedokázal jsem se zkrátka s postavami ztotožnit. Celkový dojem 55 %.

plakát

Sloužit Sáře (2002) 

Tak nějak si americká studia představují komedii pro každého. Do ústřední dvojice obsadí známého herce a půvabnou herečku, použijí pár vtípků, dodají jakous takous zápletku, promíchají a vznikne něco beznadějně tuctového a zaměnitelného. Matthew Perry má už od dob Přátel na své postavy vlastně šablonu a používá stále tytéž ksichtíky, které jsou pravda, když ho nesledujete stabilně, docela fajn, jenže na celovečerní film je to málo. No a Elizabeth je sice kočka, ale ne tak dobrá herečka, aby pouze její přítomnost dokázala film udržet v přijatelné kvalitě. Chybí zkrátka dobrý scénář a kvalitní vtipy. Celkový dojem: 45 %.

plakát

Sokoli (2002) 

Pomalu plynoucí snímek, kde hlavní roli hraje zádumčivá řídce osídlená krajina Islandu, která poznamenává charaktery místních lidí. Vlastní děj je nepodstatný, ve skutečnosti spíš záměrně potlačený. Důležitá a pro mě přitažlivá je naopak poetická, téměř baladická atmosféra, kterou podtrhují svým výkonem oba hlavní herečtí představitelé. Margrét Vihjálmsdóttir je nicméně přece jen charismatičtější. Fridriksson už má na svědomí lepší bijáky, ale stále se jedná o kus poctivé filmařiny. Celkový dojem: 70%.

plakát

Souboj vojevůdců (2002) (seriál) 

Z formálního hlediska je Souboj vojevůdců kvalitně odvedenou dokumentární prací, když seriál využívá všech klasických i moderních výrobních postupů, jako jsou atraktivní archivní záběry, počítačová animace a příhodně vybraná hudební kulisa. Pokud divák není zasvěceným fanouškem vojenské historie, bohatě to k seznámení s tématem postačí. Z hlediska obsahového už bych připomínky měl, a to poměrně zásadní...Seriál obsahuje některé nepřesnosti, které ale nejsou podstatné a vzhledem k rozsahu díla je lze přehlédnout. Málokterý rozsáhlý dokument se jim dokáže zcela vyhnout. Horší a pro mě neakceptovatelné je to už s celkovou koncepcí. Autoři seriálu se dopouští tradiční západní tendenčnosti při bagatelizaci významu východní fronty, kdy válčiště v severní Africe nebo v Itálii mělo z hlediska celkového průběhu 2. světové války ryze podružný význam. Například kapitulace vojsk osy v Tunisku nebyla způsobena ani tak mistrovstvím spojeneckých důstojníků a zápalem angloamerických vojsk, jako spíš naprostou "podvyživeností" německo-italských jednotek, když drtivá většina posil a výzbroje putovala na východní frontu. Zvlášť americké jednotky předváděly v pravdě zoufalou podívanou. Význam bitev na západní frontě zdaleka nedosahoval významu střetnutí na východě a tyto bitvy byly rozhodovány díky výrazné převaze ve výzbroji i v počtu vojáků. Naprosto pominuty byly bitvy, ve kterých zvítězily německé a japonské jednotky v počátečním období války, byť se jednalo často o brilantně připravené a provedené akce. Zejména velké obkličovací operace Wehrmachtu v roce 1941, jako byla likvidace jižního uskupení sovětských vojsk v kyjevském kotli. Výběr jednotlivých bitev byl tedy hodně tendenční, kdy byly neúnosně vyzdviženy operace, na kterých se podílela americká armáda. Dále je pominutý fakt, že mnohé operace nevyhrávali ani tak vojevůdci, jako spíš štáby a ještě spíš ekonomiky zúčastněných zemí. Není dostatečně zohledněn poměr sil a komentář je mnohdy takový patetický, typicky americky bombastický, viz "tato bitva měla rozhodnout o osudu celé války" nebo "tento generál byl jediný, kdo mohl zachránit.." atd. Někdy si komentář odporuje v nástinu situace a jejím následném detailním popisu. Celkový dojem: 65 %.