gudaulin

Moderní forma a klasický obsah se spoustou toho, čemu říkáme žánrová klišé. Dlouho jsem se rozpakoval, jaké hodnocení Vlaku do Yumy nadělím, protože na jedné straně je opravdu zatížená žánrovými mýty a logika jednání jednotlivých postav jaksi pokulhává a celkově je to na hony vzdálené přízemní historické realitě. Na druhé straně se koukáme na žánr, který ve své převážné většině byl vždycky pohádkou pro ty odrostlejší a dospělé, prostě únikovým druhem zábavy. A pokud se to vezme takhle, tak James Mangold a přítomní herci si rozhodně žádnou ostudu neudělali. Jednotliví protihráči mají charisma a postavy jsou zahrané přesvědčivě. Navíc dialogy, když pominu onu logiku, mají i přesah a dá se to označit za svého druhu psychologické drama. Dal bych tři hvězdičky, protože vzhledem k viděnému by si to zasloužilo spíš komediální odlehčení a párkrát mi z logických kotrmelců v chování protivníků zacukaly koutky úst, ale asi šokuju a rozhořčím většinu žánrových fanoušků, když prohlásím, že se mi nakonec Vlak do Yumy líbil víc než Sedm statečných, a těm jsem z úcty k legendě nadělil taky 4* - takže celkový dojem: 75 %.

Rozumím tomu bezbřehému nadšení filmových fanoušků a chápu, že je takřka povinností dát Americké noci 5*, když já ale povinnosti v lásce nemám a všemožně se jim vyhýbám. Ten film představuje hold světu filmového studia a všem nadšencům, kteří svůj život zasvětili kinematografii. Čiší z něj nekritické okouzlení filmovým pozlátkem a jde vlastně o jednostranně pozitivní výlet do světa před a za kamerou, kde i smrt jednoho ze členů štábu není tragédií, ale součástí života a práce a je podána s nadhledem. Já mám ale pocit, že natáčení filmu je především tvrdá práce a stres, ne jen nepřetržitý happening, a problémy zdaleka nespadají jen do komediální škatulky. Truffautův snímek má určitě řadu skvělých momentů, ale má i průměrné pasáže, a zdaleka jej nepovažuju za nejlepší v jeho kariéře. To jen námět, který jde na ruku filmovým fanouškům, ho katapultoval do takových výšin. Celkový dojem: 80 %.

Film stojí přesně na hranici mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a i když jsem se nakonec rozhodl pro nižší hodnocení, ve své kategorii je to určitě nadprůměrný kousek. Je sice pravda, že i tady scénář chvílemi skřípe a celá ta historka má své nezanedbatelné logické díry, ale je to natočené s lehkostí a bezmála komediální nadsázkou, takže mě tenhle druh nelogičností neštve a velkoryse nad ním mávám rukou. Smrtící triky u mě nefungují jako thriller, ale jako kriminální komedie s řadou zajímavých nápadů, které si film vypůjčil z filmového studia. Celkový dojem: 65 %.

Jsou válečné filmy a jsou filmy, které si na válku jenom hrají. Potíž Murphyho války je v tom, že si na ni hraje značně nepřesvědčivě, je to zkrátka film plný podivných emocí, podivných rozhodnutí a podivných činů. Tahle vykonstruovaná historka stojí na výkonu dvou velkých hereckých es své doby, ale bohužel v momentech, kdy se mám o svého hrdinu bát nebo mu držet palce, jsem měl problémy s tím, abych v sobě zadržel smích. I ty 2* nejsou moc přesvědčivé. Jako dobrodružný film je to snesitelné, pokud vypnete mozek a neřešíte realitu. Celkový dojem: 35 %.

Když si na Ledovou sklizeň vzpomenu zpětně, je to vlastně typicky neonoirová kriminálka se skutečně typickým příběhem, typickými hrdiny a typickou atmosférou, navíc hvězdně obsazená, která má jeden jediný nedostatek, že u mě během sledování nefunguje a nevzbuzuje ty emoce, které by měla. Těch příčin je víc a nutno zdůranit, že se nejedná o žádný průšvih, který by u filmového fanouška vyvolával bouři nevole. Své diváky si jistě najde, ale pro žánrového fanouška je neoriginální a ten, kdo si chce o žánru udělat představu, by měl sáhnout po větší kvalitě. Je to typ filmu, kde víte, že tady měla přijít hláška, jenže ta vám nepřijde vtipná, a tady měla přijít vtipná situace, která opět neúčinkuje, jak by měla. Pokulhává kvalita dialogů a scénář neřeší některé motivy a situace, jiné zase vysvětluje až v samotném závěru. Celkový dojem: 45 %.

Snímek, který bude mít oprávněně dost protichůdná hodnocení - v tomhle případě záleží na tom, jak komu taková halucinogenní záležitost sedne. V mém případě to byla špatná volba a po nějaké době jsem o osud Nadine ztratil jakýkoli zájem. Film založený spíš na atmosféře a hře na tajemno než na příběhu. Řekněme, že jde o jakýsi pokus o Lynchův filmový styl s tím, že oproti Lynchovým vrcholným dílům mi tady schází filmařská virtuozita. Nenaštvalo mě to sice tak jako Hopkinsův Slipstream, ale taky mě to v žádném ohledu neuspokojilo. Předchozí tápání v oparu mysteriózna vysvětlí až poslední scéna filmu, a to už bylo pro mě příliš pozdě. Celkový dojem: 25 %.

Námětem vůbec ne špatné, založené na opravdu originálním nápadu, jenže na můj vkus příliš zrežírované a zahrané na efekt. A vlastně totéž můžu vytknout i scénáři. Aby v mých očích film fungoval, musel by se vzdát tradičního hollywoodského thrillerového rámce a musel by mít o poznání kvalitnější herecké obsazení. Takhle je to sice stylová, ale pozérská hra, kde logika v některých momentech dostává zabrat. Celkový dojem: 45 %.

Kasandřin sen není běžná kriminálka nebo detektivka, je to spíš psychologické drama o dvou ambiciózních mladících, jednom byznysmenovi v rodině a jedné osobě, která překáží rodinnému štěstí. A především je to film o vyrovnávání se s vlastní vinou, taková svérázná varianta Viny a trestu. Woody Allen se v tomto období odklonil od svých starých neurotických komedií a pokračuje v linii nastolené dramatem Match Point - Hra osudu. Není to tak silné jako jeho předchozí snímek s kriminální zápletkou, ale jako psychodrama o morálce funguje dobře a Woody Allen si uchovává vysoký standard své tvorby. Navíc, a to se v tomto případě opět potvrdilo, pracuje s hereckou elitou. Oba herci v hlavních rolích odvádí to nejlepší, co umí, a považují svou účast na projektu Woodyho Allena za čest. Celkový dojem: 75 %.

K 10 položkám jsem přistupoval s určitou opatrností, protože Řada nešťastných příhod od téhož režiséra se s mým filmovým viděním dokonale minula. Nicméně byl jsem navýsost příjemně překvapený, protože jde o sympatický nezávislák nebo aspoň nezávisle se tvářící snímek. Je to film o docela obyčejném supermarketu někde na předměstí a jedné unavené pokladní, která se souhrou náhod setká s dosluhujícím hercem, který býval ve své branži žádanou hvězdou. Tohle náhodné setkání přeroste v celodenní výlet naplněný konverzací o životních snech, cílech a hodnotovém žebříčku. Oba dva se na konci rozchází vnitřně obohaceni o pozitivní zkušenost. Ve svém minimalismu je to nápadité a vkusné. Celkový dojem: 80 %.

Divadlo Sklep jsem nikdy naživo neviděl, ale měl jsem možnost postupně zhlédnout všechny jejich televizní projekty, takže mám celkem komplexní představu o jejich vývoji a o tom, co představují v rámci české kultury. Televizní Besídka divadla Sklep je typická už tím, že ji po letech televize reprízuje na veřejnoprávním kanálu ve tři hodiny ráno, protože si s tímhle druhem alternativní zábavy zkrátka neví rady a považuje ji za naprosto okrajovou. A zároveň se dá jasně vystopovat, že si v roce 1991 sklepáci ještě potřebovali vyrovnat své účty s časy minulými, protože řada jejich výstupů má parodovat bezduché estrády televize reálného socialismu. Někteří sklepáci mezitím upadli do zapomnění a jiní se úspěšně etablovali tak, že bez uzardění vystupují v trapných scénkách bezduchých estrád televizí reálného kapitalismu. Některé ze scének fungují, ale dost jich je takových, že nad nimi po letech člověk jen pokrčí rameny. Těch 5* řady uživatelů je spíš holdem určitému fenoménu, který divadlo Sklep představuje, než konkrétnímu televiznímu pořadu. Celkový dojem: kompromisní 3* a 50 %.